Naše základní pozice

3.11.2008 22.59
V rubrice Archiv

Úvod

Se svÄ›tem, v kterém žijeme, není nÄ›co v pořádku.

Skoro jedna miliarda lidí nemá přístup k Äisté vodÄ›, ale zároveň se ve svÄ›tÄ› udržuje dokonalá svěžest minimálnÄ› 13 tisíc golfových hÅ™iÅ¡Å¥. Nadnárodní společnosti oznamují miliardové zisky, ale ve stejnou dobu musí jejich zamÄ›stnanci pracovat víc a víc, jejich mzdy se nezvyÅ¡ují a jejich dÄ›lnická a odborářská práva jsou ohrožena. Výroba neustále roste, ale prospÄ›ch z toho má stále ménÄ› a ménÄ› lidí.

Tyto problémy jsou výsledkem systému, v nÄ›mž žijeme – kapitalismu

My se domníváme, že kapitalismus a vÅ¡echny problémy, které z nÄ›j vycházejí, může být pÅ™ekonán a nahrazen jinou formou společnosti: socialistickou společností orientovanou na uspokojování potÅ™eb lidí nikoliv na zisk. Útlak má dlouhou tradici, ale dneÅ¡ek skýtá vÅ¡echny technologické pÅ™edpoklady, aby vÅ¡ichni lidé žili uspokojivý život.

V kapitalistické společnosti existují vždy protesty: miliony lidí vycházejí do ulic proti agresivním válkám, začínají povstání proti hladu, stávkují za lepší mzdy. AvÅ¡ak tyto protesty postrádají strategii, kterou navrhujeme vÅ¡em mladým lidem, kteří chtÄ›jí bojovat proti kapitalismu.

Pozvedáváme požadavky bojů, které jsou „teď a tady“ a spojujeme je s perspektivou sociální revoluce. Každý boj musí pozvedávat požadavky a vytvářet orgány boje, které vtahují masy do politického boje, vytvářejí spojení s dalšími boji a zpochybňují hranice dané kapitalismem. Tímto způsobem chceme vytvoÅ™it most: mezi dneÅ¡ními boji proti dopadům kapitalismu a revolučním bojem proti systému samotnému.

Netvrdíme, že známe vÅ¡echny odpovÄ›di – máme myÅ¡lenky založené na vÄ›deckém studiu společnosti a dvou stech letech zkuÅ¡eností dÄ›lnického hnutí. PotÅ™ebujeme ale tyto myÅ¡lenky rozvíjet politickou debatou a skrze zkuÅ¡enosti získané v třídním boji. Proto budeme na tomto programu neustále pracovat cestou diskuzí uvnitÅ™ naší organizace ale také diskuzí s jinými revolucionáři. Rádi proto také uslyšíme váš názor!

Souhlasíte-li s myÅ¡lenkami v tomto programu a věříte-li boji za naplnÄ›ní tohoto programu ve skutečnosti, organizujte se a vstupte k nám!

Kapitalismus

Žijeme v kapitalismu.  Ale co to znamená? Pro malou menÅ¡inu svÄ›tové populace kapitalismus znamená svobodu investovat, nicménÄ› jejich cílem je získat miliardové zisky. Pro vÄ›tÅ¡inu lidí znamená kapitalismus vykoÅ™isÅ¥ování, útlak, hlad a války. Kapitalismus je třídní společnost, kde lidé pÅ™ináležejí k určitým třídám podle jejich funkce v globálním hospodářském cyklu. Za kapitalismu proti sobÄ› stojí v zásadÄ› dvÄ› velké třídy: kapitalisté a dÄ›lníci. kapitalisté jsou ti, kteří mohou mít příjem z cizí práce, neboÅ¥ jsou vlastníky výrobních prostÅ™edků. dÄ›lníci jsou ti, kteří nevlastní výrobní prostÅ™edky, a proto musí prodávat svoji pracovní sílu.

Bohatství kapitalistů je vytvářeno dÄ›lníky, nikoliv manažery nebo kýmkoliv jiným. Ale dÄ›lníci získávají jen část hodnoty, kterou vytvoÅ™ili, ve formÄ› mzdy. Tento způsob obohacování se nazývá vykoÅ™isÅ¥ování. VykoÅ™isÅ¥ování tedy není nÄ›jakou zvlášť odpornou formou kapitalismu, ale je základem samotného systému. Kapitalisté takto nejednají proto, že jde o â€žnemorální“ lidi, ale spíše proto, že musí neustále zvÄ›tÅ¡ovat svůj kapitál, neboÅ¥ systém konkurence je nutí investovat stále vÄ›tší sumy, nechtÄ›jí-li být pÅ™evzati svými konkurenty. Tato forma výroby vede znovu a znovu ke krizím. Za kapitalismu nejsou ve stÅ™edu zájmu potÅ™eby lidí ale maximalizace zisků.

Za účelem růstu použije kapitál jakéhokoliv nezbytného prostÅ™edku. Aby získal přístup k vÄ›tší pracovní síle jsou lidé vytrháváni ze svého rolnického živobytí a vrženi do slumů kolem velkomÄ›st, aby otročili jako nádeníci. Takto si kapitalismus vytváří svého vlastního hrobaÅ™e: globální dÄ›lnickou třídu. Kapitalismus je svÄ›tový systém, který vstupuje do každého aspektu naÅ¡ich životů. VÅ¡echno a každý musí být podřízen potÅ™ebÄ› kapitálu růst. Pouze svÄ›tový a demokratický hospodářský plán, který zajistí spravedlivé rozdÄ›lování a udržitelnou výrobu může ukončit tento chaos.

Kapitalismus musí být svržen revoluční cestou! Moc kapitálu a kapitalistů může být zlomena pouze třídním bojem dělnické třídy a dalších utlačovaných tříd!

Dělníci musí převzít výrobní prostředky a změnit je na vlastnictví společnosti!

Za demokratickou plánovanou ekonomiku orientovanou na uspokojování lidských potřeb!

Musíme vytvořit beztřídní společnost – našim cílem je komunismus!

Stát

Stát není nezávislou vÄ›cí, která stojí nad lidmi. Jde vždycky o výkonný a utlačovatelský orgán vládnoucí třídy – stát za kapitalismu je tedy kapitalistickým státem. V určitých situacích může stát jednat proti zájmům jednotlivých kapitalistů, ale vždy jedná v zájmu kapitalistické třídy jako celku. Vládnoucí třída potÅ™ebuje stát, aby mohla bránit uspořádání, z nÄ›hož má svou moc a bohatství. Proto musí stát pečovat o různé vÄ›ci. Zaprvé, musí vytvoÅ™it  základní zákony umožňující, aby kapitalistické vykoÅ™isÅ¥ování bylo „legální“, musí tedy ochránit soukromé vlastnictví zákony a silou. V každém státÄ› vytváří ochrana soukromého vlastnictví nejvÄ›tší část právní a administrativní agendy. Ozbrojené složky státu  jako je policie, armáda a tajné služby v zásadÄ› pracují k ochranÄ› kapitalistických výrobních a vlastnických vztahů a zničení jakéhokoliv druhu odporu proti existujícímu pořádku. I když vlády pÅ™icházejí a odcházejí, vojsko, policie a státní byrokracie se nemÄ›ní.

Vlastnické vztahy jsou udržovány útlakem a násilím, ale nejen nimi. Kapitalistický stát má za cíl udržet společenské konflikty na nízké úrovni. Stát musí také zajistit, že dÄ›lníci, které v tu chvíli systém nepotÅ™ebuje, nepoklesnou příliÅ¡ hluboko do bídy – neboÅ¥ tito lidé mohou být nakonec za potÅ™ebí pozdÄ›ji a jako nezamÄ›stnaní mohou stlačovat mzdy tÄ›m, kteří jsou (dosud) zamÄ›stnáni. Aby lidé bez práce zůstali naživu existují důchodové fondy a dávky v nezamÄ›stnanosti. Skrze Å¡koly, univerzity a další vzdÄ›lávací instituce může dát stát lidem vÅ¡eobecné vzdÄ›lání, které je pÅ™izpůsobeno potÅ™ebám kapitálu. VzdÄ›lávání za kapitalismu vždy znamená výchovu podřízených pracovníků.

Formou státu preferovanou kapitálem je parlamentní demokracie. Ta dává zdánlivÄ› každému právo účastnit se rozhodování. Ale ve skutečnosti zůstává moc v rukou bohatých. Tato „demokracie“ má pouze jediný cíl: dát kapitalistickému systému líbivou tvář. V průbÄ›hu třídních bojů a krizí vÅ¡ak buržoasní stát může shodit svoji příjemnou masku a ukázat svoji odpornou tvář: militarismus, diktatura a faÅ¡ismus jsou pÅ™ipraveny zachránit kapitalismus v dobách krize.

Ne kapitalistické podvodné „demokracii“! Žádná důvěra institucím kapitálu!

Rozbít buržoasní stát (především armádu, policii, tajné služby a státní byrokracii) a nahradit jej samosprávou obyvatelstva!

Nahradit buržoasní parlamentarismus systémem rad pracujících s přímo volenými zastupiteli! Ti musí pobírat průmÄ›rnou dÄ›lnickou mzdu a podléhat možnosti odvolatelnosti od svých volitelů!

Válka a imperialismus

Statisíce lidí umírají každý rok ve válkách, které nepomáhají nikomu kromÄ› malé skupiny kapitalistů. Válka je přímý produkt kapitalistického systému. Pro kapitalisty je stále obtížnÄ›jší dosáhnout zisků, protože trhy se stávají nasycenými a nové je obtížné otevírat. Konkurence mezi kapitalisty různých zemí narůstá a tento souboj znovu a znovu nabírá podoby války. Aby zajistili svoji pozici na svÄ›tovém trhu a garantovali dodávky surovin pro svůj průmysl musí nÄ›kolik velkých mocností dominovat hospodářsky a politicky celému svÄ›tu. Například USA obsadili v roce 2003 Irák, aby si zajistily tamní ropné rezervy, což vedlo k smrti jednoho milionu lidí. Tato dominace nÄ›kolika málo bohatých zemí je nazývána imperialismus.

NÄ›které národy a státy často přímo či nepřímo utlačují jiné národy, nebo i vojensky okupují jejich zemÄ›. Příkladem takovýchto utlačovaných národů jsou Kurdové, Baskové, Palestinci, Iráčané, Tamilové, domorodci atd… Nemáme žádný zájem na vzniku nových kapitalistických států, ale pro utlačované je mimořádnÄ› obtížné osvobodit se z dvojího Å™etÄ›zu kapitalismu a imperialistické okupace. Proto uznáváme právo utlačovaných národů na sebeurčení jako krok k osvobození celého lidstva. Podporujeme vÅ¡echna hnutí proti okupaci, a to i když kritizujeme, nebo odmítáme jejich politiku. Národní nezávislost sama nepomůže masám v utlačovaných zemích. Pouze socialismus může natrvalo odstranit jejich chudobu a ekonomickou závislost. Proto musí dÄ›lnická třída v utlačovaných zemích hrát vedoucí roli v boji proti okupaci a útlaku.

Když nÄ›kolik imperialistických velmocí vede válku, Å¡kodí to pracujícím víc než cokoliv jiného, neboÅ¥ jsou nejen vrženi do války jako vojáci, ale musí také snášet vypÄ›tí a strádání válečné ekonomiky. Zejména mladí dÄ›lníci jsou vyzýváni, aby obÄ›tovali svůj život pro „blaho země“. DÄ›lnická třída nemá žádný zájem na válkách proti svým třídním druhům v jiných zemích, a proto nemůže ve válce mezi imperialistickými velmocemi podporovat žádnou stranu.

Mezinárodní solidarita pracujících! Za demonstrace, blokády a stávky proti imperialistické válce!

Proti rekrutování do imperialistických armád! Za právo mladých vojáků na sebeorganizování!

Za uznání práva utlačovaných národů na sebeurčení včetně práva na státní nezávislost!

Zrušte všechny „dluhy“ zemí Třetího světa! Za okamžité zrušení MMF, Světové banky, WTO a dalších nástrojů nadvlády nadnárodních korporací nad světem!

Proti kapitalistickým válkám postavme revoluční válku proti kapitalismu!

Ničení životního prostředí

S naší planetou to není v pořádku. ZmÄ›na klimatu ohrožuje lidskou existenci. Plundrování naší zemÄ› vede k oteplování atmosféry, znečiÅ¡tÄ›ní moří a drastickému nárůstu přírodních katastrof – a rovněž k neustálému zhorÅ¡ování životních podmínek mnoha lidí. Tento vývoj nejvíce Å¡kodí lidem v nejchudších oblastech svÄ›ta: Å¡patná úroda, záplavy, půdní erose, růst pouÅ¡tí atd. dopadá zejména tvrdÄ› na ty nejchudší. Ale naprostá přírodní katastrofa se blíží i v průmyslových zemích.

„ŘeÅ¡ení“, která kapitalisté nabízejí na problém klimatu, jsou různá – ale zaměřují se pouze na příznaky zmÄ›ny klimatu, nikoliv na její příčiny. Individuální oběť je propagována tučnými písmeny: „ŠetÅ™ete vodou, Å¡etÅ™ete elektÅ™inou, nejezdÄ›te autem!“ Každý jednotlivec se má samozÅ™ejmÄ› chovat ke zdrojům na této planetÄ› odpovÄ›dnÄ›. Ale odpovÄ›dnost za klimatickou zmÄ›nu leží primárnÄ› na velkých korporacích a kapitalistickém výrobním způsobu samém. Kapitalismus není závislý na ekologické udržitelnosti, pouze na vytváření nejvÄ›tších možných zisků v co nejkratším čase. PotÅ™eby lidí a jejich právo žít v neznečiÅ¡tÄ›ném a rozmanitém životním prostÅ™edí mají pouze druhoÅ™adý význam.

Kapitalisté udržují výrobky a výrobní metody, které jsou vysoce Å¡kodlivé životnímu prostÅ™edí. Například ropná lobby se svými téměř bezednými zdroji se pokouší zastřít Å¡kodlivé dopady fosilních paliv. Atomová loby se pokouší maximalizovat zisky omezováním bezpečnostních opatÅ™ení a prodlužováním doby činnosti reaktorů na nejzazší mez, což dÄ›lá z nukleární energie zvláštní nebezpečí. Je zcela jasné, že kapitalismus není schopen Å™eÅ¡it environmentální problémy, které vytváří: i kdyby se o to nÄ›kolik kapitalistů tÅ™eba pokusilo, stali by se obÄ›ti konkurenčního boje. Výzva k individuální obÄ›ti je pouze zÅ™ejmým pokusem tÄ›ch, kteří nesou zodpovÄ›dnost za ničivé účinky na naÅ¡e klima, nechat za krizi platit dÄ›lnickou třídu. Pouze malá část současného ničení životního prostÅ™edí je způsobena individuální spotÅ™ebou. HvÄ›zdy, které kážou o individuálním odříkání v médiích, cestují kolem svÄ›ta v soukromých letadlech! Klimatickou katastrofu může zastavit a udržitelnou ekonomiku vytvoÅ™it pouze radikální zmÄ›nou hospodářského systému a jeho reorganizace na základÄ› demokratického plánování. Ekonomika orientovaná na skutečné potÅ™eby umožní dlouhodobou koexistenci lidí a přírody.

Aktivita proti změně klimatu není jen zodpovědností jednotlivce. Korporace a společnosti musí být přinuceny akceptovat svojí zodpovědnost!

Ne ekoreformismu! Pouze úplný rozchod se stávajícím systémem umožňuje řešení klimatických problémů!

Hospodářství musí být plánováno dělníky podle kriteria ekologické udržitelnosti!

Dělnická třída

DÄ›lníkem není pouze ten, který stojí u pásové linky. DÄ›lníci jsou lidé, kteří musí prodávat svoji pracovní sílu – jinak by nedostali žádné peníze a nemohli by pÅ™ežít. To je „svoboda",kterou nám kapitalismus nabízí: volba mezi vykonáváním námezdní práce a smrtí. Kapitalisté diktují způsob, který se vykonává práce: mzdu, hodiny, pracovní tempo a bezpečnostní opatÅ™ení jsou v jejich rukou. V minulosti byli dÄ›lníci vydáni kapitalistům zcela na milost, ale v průbÄ›hu času se začali bránit. Zorganizovalo se dÄ›lnické hnutí a kapitalisté byli nuceni učinit určité ústupky ve formÄ› kolektivních smluv a pracovního zákonodárství. Tato práva nebyla pÅ™edstavena vládnoucí třídou – byla vybojována v těžkých bojích.

DÄ›lnická třída je jedinou třídou, která má objektivní zájem na solidaritÄ›. Je to kvůli způsobu, jakým jsou dÄ›lníci integrováni do výroby: v závodÄ› nemůže nikdo pracovat sám – dÄ›lba práce a kooperace je nezbytná. Zatímco kapitalisté si mezi sebou konkurují, dÄ›lníci mohou za své zájmy bojovat pouze kolektivnÄ›. DÄ›lnické boje začínají malými vÄ›cmi – například požadavkem za lepší mzdy – ale mají obrovskou sílu. DÄ›lnická třída udržuje výrobu, a proto je jedinou třídou, která má konzistentní zájem na svržení kapitalismu. Podporujeme dÄ›lnické boje, i když se zdají být ve svých požadavcích velmi omezené, abychom je posunuli kupÅ™edu a rozvinuli revolučním smÄ›rem. Jednota a politické uvÄ›domÄ›ní dÄ›lníků jsou vytvářeny v boji.

V boji může být dosaženo určitých zlepÅ¡ení. Ale v Äasech krizí bude každé zlepÅ¡ení znovu zničeno nezamÄ›stnaností, Å¡krty a inflací. Proto bojujeme, aby 1) mzdy byly automaticky zvyÅ¡ovány se zvyÅ¡ujícími se cenami a 2) počet pracovních hodin automaticky snižován tak, aby práce byla rozdÄ›lena mezi vÅ¡echny. ObÄ› opatÅ™ení musí být kontrolována dÄ›lnickými organizacemi. Pokud kapitalisté říkají, že nemají peníze pro růst mezd nebo snižování pracovního týdne, musí mít dÄ›lníci možnost podívat se do podnikových knih a sami kontrolovat výrobu.

Dělnická třída se musí organizovat mezinárodně! Jsme silní, jenom když držíme při sobě!

Za růst mezd v případÄ› inflace! Za snížení pracovního dne v případÄ› nezamÄ›stnanosti!

Dělníci musí výrobu kontrolovat sami!

Mládež

Mladí lidé se mají za kapitalismu zvláštÄ› Å¡patnÄ›: stres v práci nebo ve Å¡kole, máme-li už vůbec práci nebo vzdÄ›lání. Jsme ekonomicky závislí na naší rodinÄ› a omezováni v rozvoji své sexuality. Pro vÄ›tÅ¡inu mladých lidí znamená dneÅ¡ní systém muset se postavit svÄ›tu, který je k nám nepřátelský. Jsme zajímaví pouze jako levná pracovní síla nebo konzumenti. Mládež má zvláštní důvody, proč odmítnout kapitalismus – jsme ti, kteří budou muset za výsledky systému pozdÄ›ji zaplatit! V institucích jsou to vÄ›tÅ¡inou lidé starší čtyÅ™icítky, kteří rozkazují. Nechceme čekat až budeme starší a „kráčet“ skrze kapitalistické instituce – chceme kontrolovat své životy už teď!

NaÅ¡e myÅ¡lenky a návrhy jsou ale buržoasní společností pÅ™ijímány s poklidným úsmÄ›vem, v případÄ› nutnosti také policejními obuÅ¡ky a slzným plynem. Politická aktivita mladých lidí je vnímána jako nÄ›co, čemu je tÅ™eba bránit: naÅ¡e otevÅ™ené prostory jsou zavírány, jsme pozorováni kamerami a Å¡ikanováni policií. Je nám doporučováno, abychom se bavili v nákupních centrech, kde si vládnoucí třída dÄ›lá zisky, a ne tam, kde chceme my. Jsme kriminalizováni za individuální užívání drog, zatímco farmaceutický průmysl vytváří miliardy za utiÅ¡ující drogy (napÅ™. Ritalin).

VzdÄ›lání je oficiálnÄ› lidské právo, ale v realitÄ› závisí na tom, kolik penÄ›z mají vaÅ¡i rodiče. Říká se nám, že nejsou peníze na Å¡koly a univerzity, ale armáda má neustále truhly, aby mohla polapit mladé lidi bez vzdÄ›lání nebo perspektiv. Kapitalismus by radÄ›ji mÄ›l vojáky, kteří plní příkazy, než Å¡iroce vzdÄ›lané nižší třídy, které by mohly rozpoznat koÅ™eny své bídy! V mnoha zemích se systém veÅ™ejného vzdÄ›lávání stal obÄ›tí vlny privatizací, které činí získání dobrého titulu naprosto závislé na obsahu tvojí peněženky. Å kolní a univerzitní osnovy jsou určovány podle zájmu kapitálu: Poskytují dovednosti, které požadují korporace a reprodukují myÅ¡lení, které je konformní vůči systému. Poté, co vychodíme Å¡kolu, jsme nuceni vzít Å¡patnou práci, která je pokrytecky prezentovaná jako zaučování nebo „získávání zkuÅ¡eností“. Zde jsme vydáni na milost libovůli šéfů, neboÅ¥ dÄ›lnická práva mladých lidí jsou obvykle významnÄ› menší než práva dalších dÄ›lníků.

Bezplatné vzdÄ›lání pro vÅ¡echny, placené z penÄ›z bohatých! O osnovách musí být spolurozhodováno samotnými studenty! ZruÅ¡it známky na základních a stÅ™edních Å¡kolách!

Rovná práva pro lidi každého věku! Za plná volební práva a plný příjem pro mládež!

Upustit od všech zákonů, které diskriminují mladé lidi!

Ženy a gender

Za kapitalismu jsou ženy systematicky znevýhodňovány. S výjimkou nÄ›kolika málo privilegovaných žen z vyšší třídy trpí ženy diskriminací a nerovným zacházením. VÄ›tÅ¡ina práce na svÄ›tÄ› je vykonávána ženami, které ale vlastní pouze malou část vyrobeného bohatství. Je tomu tak proto, že ženy jsou často tlačeny k péči o dÄ›ti a domácím pracím – neplaceným! V mnoha zemích ženy postrádají nejzákladnÄ›jší práva jako je vzdÄ›lání a zdravotní péče. Ale to není vÅ¡echno: Ženy jsou nuceny, pod mnohem silnÄ›jším tlakem než muži, žít podle standardu krásy, který je určován patriarchální společností. Již od mala ženy slyší, že jsou podÅ™adné a „slabší pohlaví“. Jsou očkované myÅ¡lenkami o tom, co je „typická žena“. Ženám jsou odpírána práva rozhodovat, co mohou dÄ›lat se svými vlastními tÄ›ly, často násilnou cestou skrze degradaci na sexuální objekty a sexuálním násilím. V mnoha zemích nemají ženy právo rozhodnout se pro nebo proti tÄ›hotenství, neboÅ¥ interrupce jsou zakázané nebo omezené na určité případy.

V rámci kapitalismu nelze útlak žen odstranit, neboÅ¥ z nÄ›j vládnoucí třída velmi profituje: na jedné stranÄ› jsou ženy jeÅ¡tÄ› víc vykoÅ™isÅ¥ovány, neboÅ¥ berou za stejnou práci ménÄ› než muži. Na druhou stranu je rozdÄ›lení podle pohlaví dalším prostÅ™edkem k rozdÄ›lení utlačovaných tříd a využívání jednÄ›ch proti druhým. Osvobození žen může být dosaženo pouze osvobozením lidstva z kapitalismu.

Mezi muži a ženami jsou biologické rozdíly, které ale nemusí vést k rozdílům společenským. Musíme rozliÅ¡ovat mezi biologickým pohlavím a společenským pohlavím (gender). NaÅ¡im cílem je vytvoÅ™it společnost bez útlaku, vykoÅ™isÅ¥ování a diskriminace – revoluční perspektiva, která nemůže být realizována bez neustálého boje proti ženskému a genderovému útlaku. Dokonce uvnitÅ™ revoluční levice může být reprodukováno sexistické chování, často neuvÄ›domÄ›le. Z tohoto důvodu a také kvůli zvláštnostem revoluční práce mezi ženami podporujeme právo žen a sexuálních/genderových menÅ¡in scházet se a organizovat se autonomnÄ› uvnitÅ™ dÄ›lnického hnutí a levice, aby bylo možné bojovat proti sexismu.

Stejný plat za stejnou práci! Za kolektivizaci domácích prací a péče o dÄ›ti!

Boj proti sexismu na všech frontách! Za neomezené právo na antikoncepci a interrupci na požádání!

Za právo žen autonomně se organizovat, včetně revolučních organizací.

Nacionalismus, rasismus a fašismus 

Nacionalismus je prostÅ™edkem vládnoucí třídy k sjednocení utlačovaných a utklačovatelů pod národní vlajkou. Tvrzením, že vÅ¡ichni lidé určité národnosti „plují na stejné lodi“ a mají stejné zájmy se snaží nasmÄ›rovat vnitÅ™ní společenské konflikty smÄ›rem navenek. Tento způsob myÅ¡lení vrcholí v rasismu, který ponižuje lidi kvůli jejich původu, vzhledu nebo mentalitÄ›. Nacionalismus a rasismus postrádají jakoukoliv vÄ›deckou základnu. Jde o ideologie, které rozdÄ›lují utlačované a odvádÄ›jí jejich zlobu pryč od systému.

Za normálních podmínek kapitalisté preferují parlamentní demokracii jako politicky stabilní formu státu. Ale v dobách krizí, kdy dÄ›lnické hnutí mohutní a kapitalismus je ohrožován, pÅ™edstavuje poslední záchranu vládnoucí třídy faÅ¡ismus. FaÅ¡ismus je autoritářský, nacionalistický, rasistický, militaristický, protimarxistický režim namířený proti dÄ›lnickému hnutí a jeho výdobytkům. Ve 20. století byl faÅ¡ismus schopen zachránit kapitalismus a uÅ¡tÄ›dÅ™it mezinárodní dÄ›lnické třídÄ› zničující úder, z nÄ›hož se plnÄ› nevzpamatovala až do dneÅ¡ního dne. FaÅ¡ismus dnes zůstává velkou hrozbou pro dÄ›lníky, pÅ™istÄ›hovalce a mladé lidi vÅ¡ech zemí, neboÅ¥ faÅ¡isté používají k obranÄ› kapitalistického systému brutálního násilí. Proto se celé dÄ›lnické hnutí musí proti faÅ¡istickému teroru účinnÄ› a bojovnÄ› bránit.

Jako internacionalisté odmítáme rasismus a každý nacionalismus. V chudých zemích nacionalismus obvykle vyrůstá jako reakce mas na útlak ze strany velmocí. Nacionalismus utlačovaných je pochopitelný, ale k problémům způsobeným svÄ›tovým kapitalismem nenabízí Å™eÅ¡ení. DÄ›lníci nemají žádnou vlast – rasismus není v jejich zájmu, protože je staví proti jejich třídním bratrům a sestrám v jiných zemích, nebo proti dÄ›lníkům jiného původu. FaÅ¡ismus, i kdyby pÅ™ijal nÄ›jaká antikapitalistická hesla levice, nemůže dÄ›lníkům nabídnout nic než jeÅ¡tÄ› vÄ›tší útlak a bídu. DÄ›lníci vÅ¡ech zemí musí čelit rasismu a nacionalistické nenávisti šířené vládnoucí třídou skrze mezinárodní solidaritu a mezinárodní třídní boj.

Pryč s veÅ¡kerými omezeními pro cestování a migraci! Pryč s jakoukoliv rasovou diskriminací!

Neustálý boj proti nacionalismu a rasismu, zejména v dÄ›lnickém hnutí!

Zničme fašismus! Dělníci, imigranti a mládež se musí bránit sami!

Dělnické rady a revoluční strana

Kapitalismus je systém posedlý krizí. Každá politická nebo hospodářská krize může vyvolat protesty utlačovaných: demonstrace, blokády, stávky, povstání. AvÅ¡ak tato spontánní hnutí postrádají jasný smÄ›r: ví, proti čemu jsou, ale nemají strategii k dosáhnutí zmÄ›ny společnosti. V této situaci jsou protestní hnutí ovládnuta byrokraty z reformistických stran a odborů, kteří fungují jako faktičtí vůdcové a snaží se udržet hnutí uvnitÅ™ hranic systému. Abychom vÅ¡echny naÅ¡e protesty posunuly vpÅ™ed, musí být masy vtaženy do politického boje skrze organizaci postavené na Å™adových členech a přímé demokracii. V průbÄ›hu každého protestu vznikají orgány boje jako jsou stávkové výbory a shromáždÄ›ní. Tyto struktury musí budovány, vzájemnÄ› propojovány a zobecnÄ›ny. Jsou semeny moci dÄ›lníků a utlačovaných – coby opozice k moci kapitalistů pÅ™edstavované jejich státem. Stávkový výbor, který organizuje zastavení práce se může stát továrním výborem, který dohlíží na rozhodnutí šéfů, a ten se zase může stát dÄ›lnickým výborem, který bude kontrolovat samotnou výrobu.

Rovněž v průbÄ›hu protestů ve vzdÄ›lávání se vytvoří Å¡kolní a univerzitní studentské výbory, které začnou řídit každodenní práci a zpochybňovat vládnoucí instituce. Takové rady se mohou spojovat na národní i mezinárodní úrovni, aby nakonec řídily celou společnost. Aby se ale tyto rady vyvinuly revolučním smÄ›rem, je zapotÅ™ebí revoluční organizace, která bude soustavnÄ› bojovat za perspektivu vlády rad. Dosáhne tak legitimity rad, v nichž bude uplatnÄ›n nejen princip rotace funkcí ale i maximální transparentnost. Cílem revoluční strany je organizovat se vedle a v rámci hnutí dÄ›lníků, mládeže a utlačovaných skupin, usmÄ›rňovat jejich sílu, bránit hnutí ideologicky pÅ™ed útokem kapitalistů a aktivnÄ› vytvářet úspěšné strategie proletariátu v třídním boji.

Tento způsob organizování se utlačovaných je neslučitelný s kapitalistickým státem, který se bude pomocí své policie snažit tento druh hnutí udusit. V každé stávce musí být zřízeny sebeobranné skupiny, aby bránily akci proti policii, šéfům a stávkokazům. Mládež a pÅ™istÄ›hovalci musí rovněž zorganizovat sebeobranu proti státní represi a faÅ¡istickému teroru. DÄ›lnická třída pÅ™edstavuje sílu, která udržuje kola kapitalismu v chodu – proto je i třídou, která má možnost zastavit celý systém formou generální stávky a v revoluci pÅ™evzít politickou moc do svých rukou. Protesty mládeže uvádÄ›jí společnost do varu, ale bez této hospodářské moci dÄ›lníků zůstávají v posledku bezzubé. Proto bojujeme za jednotu mezi revoluční mládeží a dÄ›lnickým hnutím.

Za stávkové výbory a orgány boje volené řadovými členy pod jejich přímou kontrolou!

Za sebeobranu dÄ›lníků a mládeže! Žádnou důvÄ›ru v policii, která pouze slouží zájmům kapitalistů!

Za revoluční dělnickou stranu, která by sjednocovala a vedla různé boje! Za revoluční dělnickou internacionálu!   Ne reformismu

UvnitÅ™ dÄ›lnického hnutí pÅ™evládají reformistické síly. Sociální demokraté, labouristé a „komunistické“ (stalinistické) strany říkají, že brání práva dÄ›lníků, ale ve skutečnosti jejich boje brzdí. Jejich cílem je pÅ™ijmout zákony a vytvoÅ™it vlády, které zlepší situaci jejich voličů a sympatizantů tj. dÄ›lnické třídy. Zmiňují socialismus jako svůj cíl, ale chtÄ›jí jej dosáhnout pomalým procesem reforem zákonů. PÅ™i každé příležitosti nicménÄ› vstupují do kapitalistických vlád a vládnou v zájmu kapitalistů. Jejich pokusy učinit kapitalismus „humánnÄ›jší“ je vedou až ke správÄ› tohoto nehumánního systému!

Reformistické organizace ztrácejí podporu v celé Å™adÄ› zemí, ale zůstávají vůdci milionů dÄ›lníků po celém svÄ›tÄ›. DÄ›lnická třída za kapitalismu často tíhne k reformistickým iluzím. Kritizujeme reformisty pÅ™i každé příležitosti, ale rovněž tyto strany vyzýváme ke společným protestům za práva dÄ›lníků. NaÅ¡im cílem je mobilizovat jejich základnu v boji za dÄ›lnické a demokratické požadavky, posunout tyto boje kupÅ™edu, a tak v praxi prokázat správnost naÅ¡i kritiky politické omezenosti reformistického vedení a reformismu vůbec

Reformisté mohou radikálnÄ› Å™ečnit proti kapitalismu, avÅ¡ak pÅ™i naplňování svých reforem se spoléhají na kapitalistické instituce jako je parlament a policie a nechávají dÄ›lníky tváří tvář rozhodujícím bojům proti tÄ›mto institucím neozbrojené. V roce 1973 například Allende v Chile odmítl rozdat zbranÄ› mezi dÄ›lnickou třídu a dÄ›lníkům říkal, aby věřili „demokratické“ armádÄ›. Tato armáda pak svrhla o pár týdnů pozdÄ›ji jeho vládu a zavraždila desetitisíce dÄ›lníků!

Odbory jsou Å¡iršími organizacemi pracujících na obranu jejich práv. Ale odbory jsou zřídkakdy demokratické: dÄ›lnické příspÄ›vky jsou používány na platy byrokratů, kteří pobírají nÄ›kolikanásobnÄ› vyšší mzdu, než dÄ›lníci, které údajnÄ› reprezentují. Byrokraté žijí jako stÅ™ední vrstva mezi dÄ›lníky a kapitalisty, a proto nemají zájem na zničení kapitalistického systému. Revolucionáři potÅ™ebují pracovat v odborech, aby byli součástí dÄ›lnických bojů a zápasu za demokracii a organizaci Å™adových členů a konsistentnÄ› bojovali s byrokratickým vedením.

Za jednotné akce celého dělnického hnutí!

Za sebeobranu celého dělnického hnutí, včetně reformistických organizací, proti fašistům a státu!

Za nezávislé revoluční strany! Za revoluční frakce v odborech!

Ne stalinismu

Ruská revoluce v roce 1917 byla organizovaná radami (sovÄ›ty), které byly přímo voleny dÄ›lníky, vojáky a rolníky. Tato revoluce vytvoÅ™ila nejdemokratičtÄ›jší systém, který kdy spatÅ™il svÄ›tlo svÄ›ta. Stát byl řízen samotnými masami. Ale chudoba Ruska, destrukce občanské války a neúspÄ›ch revoluce v jiných zemích systém rad zničily. Strana a státní byrokracie s Josifem Stalinem coby svým hlavním reprezentantem se zmocnila vlády. Stalinistický státní aparát, jehož forma kopírovala formu kapitalistických států, nezmizel, jak musí dÄ›lnický stát v dobÄ› pÅ™echodu k betřídní společnosti. Stalinisté se vzdali perspektivy svÄ›tové revoluce a místo toho vyhlásili „socialismus v jedné zemi“. NásilnÄ› potlačili dÄ›lnickou demokracii a zavraždili statisíce lidí včetnÄ› bezpočtu komunistů. Byrokratické státy takto zablokovaly pÅ™echod k beztřídní společnosti.

Stalinistické státy nebyly a nejsou socialistické, ale nejsou ani kapitalistické. Jejich hospodářství jsou založena na plánu, nikoliv na kapitalistickém trhu. Ale tyto plány jsou řízeny byrokracií, která využívá rozsáhlých privilegií ve srovnání s masou pracujících. Tyto byrokraticky plánované ekonomiky mÄ›ly oproti kapitalismu své výhody. Ale protože neexistovala žádná demokracie mas na kontrolu plánů, mÄ›lo hospodářství stalinistických států tendenci stagnovat. V dlouhodobém období se byrokracie snažila rozšířit svá privilegia a znovu zavést kapitalismus. Mnoho stalinistických států – Rusko a Východní blok – odpadlo a Å™ada bývalých byrokratů se stala kapitalisty. V jiných bývalých stalinistických státech, jako je Čína a Vietnam znovu zavedly samotné „komunistické strany“ kapitalistické výrobní vztahy, nebo se o to právÄ› snaží.

Stalinistická byrokracie brání svá privilegia, utlačuje dělnickou třídu, ničí dělnickou demokracii a touto cestou brání rozvoji socialismu. Stalinistické státy musí být bráněny proti imperialistickým útokům a agresím, neboť ty mají za cíl okamžité zničení plánované ekonomiky. Stalinistická byrokracie rovněž pracuje na podkopání plánovaného hospodářství, ale pomalejším tempem a nekonzistentně. Pouze mezinárodní revoluce založená na dělnických radách může vytvořit skutečný socialismus.

Proti byrokracii! Pryč s privilegii! Za hospodářský plán kontrolovaný samotnými pracujícími!

Svoboda projevu a organizování pro dělnické hnutí! Ne systému jedné strany! Všechnu moc dělnickým radám!

Ne znovu obnovení kapitalismu ve státech jako je Kuba a Severní Korea! Za politickou revoluci proti byrokracii!

Ne anarchismu

Anarchismus v nÄ›kolika posledních desetiletích získal mnoho sympatií v hnutí mládeže – známé „A“ je sprejováno po celém svÄ›tÄ›. Je to důsledek zrádné role sociálních demokratů a stalinistů, kteří zdiskreditovali „socialismus“, „komunismus“ a „strany“ obecnÄ› v očích bezpočtu mladých lidí. S anarchisty sdílíme mnohé cíle: usilujeme o společnost naprosté svobody pro vÅ¡echny lidi bez sociálních tříd, útlaku, diskriminace a státu. Ale máme s nimi obrovské rozpory ohlednÄ› způsobu, jak takovou společnost vytvoÅ™it.

Existuje mnoho různých variant anarchismu – od „individualis­tického anarchismu orientovaného na životní styl, pÅ™es na dÄ›lníky zaměřené „anarcho-syndikalisty“ po striktnÄ› organizované „platformové anarchisty“. ObecnÄ› ale vÅ¡echny tyto skupiny souhlasí, že klíčem k svržení kapitalismu je získat maximum svobody „tady a teď“ tj. uvnitÅ™ mantinelů kapitalistického systému. Odmítají jakýkoliv druh „autority“ a „hierarchie“, což často prakticky znemožňuje organizování účinných struktur pro naÅ¡e boje. Odmítají „dominanci“, aniž by se ptali, odkud tato dominance pÅ™ichází.

Anarchisté jsou proti jakémukoliv typu státu z principu. My naopak vidíme, že dÄ›lníci se v revoluci musí bránit proti zastáncům starého pořádku, kteří učiní vÅ¡echno v jejich moci, aby zastavili pÅ™erod společnosti. To znamená, že se dÄ›lníci musí organizovat a ozbrojit, aby zabránili obnovení kapitalismu. AvÅ¡ak tato nutnost bude se zánikem společenských tříd postupnÄ› odumírat.

Mnoho anarchistů odmítá pracovat v masových hnutích bez revolučního vedení, jako jsou odbory nebo anti-imperialistická hnutí.Tato absence ale může pouze posílit úlohu reformistických či národních vůdců a izolovat revolucionáře. Mnoho anarchistů se spoléhá na malé (a elitní) skupinky s akcemi jako je ničení majetku, kterými zamýšlejí inspirovat masy k politickému boji. My samozÅ™ejmÄ› bezpodmínečnÄ› bráníme takové akce proti státní represi, ale zároveň věříme, že pouze masové organizace a mobilizace utlačovaných mohou vést k revoluci.

Za vážnou a konstruktivní debatu v hnutí mládeže o revolučních perspektivách!

Svobodu pro vÅ¡echny politické vÄ›znÄ› včetnÄ› tÄ›ch, s nimiž nesouhlasíme v názorech nebo taktice!

Za obranu okupovaných domů a kulturních center dělnickým hnutím! Dělnické hnutí musí taková centra mládeži zajistit!

Revoluční hnutí

Kapitalismus se rád prezentuje jako „konec dÄ›jin“. S tím, jak tento systém ničí životní prostÅ™edí a vrhá lidstvo do nekonečných válek, se stává jasné, že kapitalismus skutečnÄ› může ukončit dÄ›jiny. Ale kapitalismus nemusí znamenat konec. Ve skutečnosti neexistuje déle než pár set let a je pouze jedním stádiem ve vývoji lidstva. Kapitalismus ale nezničí sám sebe. Společnost může být zmÄ›nÄ›na pouze masami, které vezmou budoucnost do svých rukou.

Mladí lidé vždycky stáli v Äele bojů za lepší svÄ›t. Jsme ochotni zkouÅ¡et nové vÄ›ci, což nás dÄ›lá otevÅ™enÄ›jšími k radikálním myÅ¡lenkám. Nenosíme na svých ramenech bÅ™emeno pÅ™edchozích porážek. Boje mládeže mohou vést k revolučním krizím, jako byl kvÄ›ten 1968 ve Francii, kdy studentské protesty vedly ke generální stávce. PotÅ™ebujeme naÅ¡i vlastní organizaci, neboÅ¥ nejlépe víme, jak pÅ™inést revoluční perspektivy mezi dneÅ¡ní mládež. Revoluční hnutí mládeže potÅ™ebuje být naprosto nezávislé, tak aby se mladí aktivisté mohli chopit odpovÄ›dnosti a učit se ze svých vlastních úspÄ›chů a omylů. Každá skutečná revoluční organizace musí být naprosto demokratická – založená na demokratické diskusi a zároveň i jednotÄ› v akci. VÅ¡echna její rozhodnutí musí být učinÄ›na samotnými členy a vÅ¡ichni vůdcové musí být voleni přímo (a odvolatelní v jakémkoliv čase). Musí být prosta byrokratů a reformistů.

Uznáváme, že pouze dÄ›lnická třída má moc svrhnout systém. Proto bojujeme za vytvoÅ™ení dÄ›lnických stran oddaných programu internacionalismu a socialistické revoluce. Strany, které se dnes nazývají komunistické, reprezentují byrokratickou sílu v dÄ›lnickém hnutí postavenou na levém reformismu. PotÅ™ebujeme novou revoluční internacionálu, která sjednotí dÄ›lnické boje v celém svÄ›tÄ› a – založena na zkuÅ¡enostech mezinárodního dÄ›lnického hnutí – povede vÅ¡ude boj za dÄ›lnickou moc. Revoluční komunistická strana a internacionála jsou nejúčinÄ›jšími nástroji v boji za sebeosvobození dÄ›lnické třídy.

Může trvat roky, než zažijeme revoluční výbuchy ve svÄ›tovém měřítku. Ale i v dobách klidu třídního boje je důležité rozvíjet každý boj pracujících, vzdÄ›lávat se a pokládat základy revolučních organizací. My, revoluční mládež a dÄ›lníci v celém svÄ›tÄ›, máme moc svÄ›t zmÄ›nit. Boj za tuto zmÄ›nu probíhá od chvíle, kdy kapitalismus vznikl. A i když tÅ™eba nezvítÄ›zíme zítra, naÅ¡e vítÄ›zství nad kapitalismem je možné a nutné!

Za novou revoluční dělnickou internacionálu!

Jediné řešení je revoluce!

 

â’¶lli

3.7.2010 1.33.

Ⓐ☼

â’¶lli

3.7.2010 1.34.

http://www.fa­cebook.com/grou­p.php?…

Zanechte komentář

Jméno a email jsou vyžadované (email se nezobrazuje).