Otázky a odpovědi k manifestu

20.10.2007 12.14
V rubrice Archiv

Manifest REVO byl pÅ™ijat shromáždÄ›ním aktivistů na REVOkempu 2003 jako souhrn naÅ¡ich pozic k základním otázkám, které se dotýkají života mladých lidí v kapitalismu a perspektivy boje dÄ›lnické a antikapitalistické mládeže za revoluci a beztřídní společnost. Jde o souhrn vÄ›tÅ¡inových pozic a názorů z oné doby, který již požadoval určitých zmÄ›n a aktualizací, a proto byl v roce 2008 naharzen modernÄ›jším a pÅ™ehlednÄ›jším dokumentem „NaÅ¡e základní pozice“ PÅ™esto jde o program, na nÄ›jž jsme náležitÄ› hrdi a k nÄ›muž se hlásíme. Protože REVO je otevÅ™enou a v rámci antikapitalismu pluralitní organizací, NENÍ souhlas s každým jednotlivým bodem podmínkou pro členství u nás. PÅ™esto program říká, že jádro naší organizace je marxistické, že naÅ¡im cílem je revoluce, jejímž prostÅ™edkem musí být také mezinárodní revoluční organizace mládeže, kterou svoji aktivitou pÅ™ipravujeme. Následující stránka pÅ™ináší část dotazů, které jste nám poslali ohlednÄ› naÅ¡eho REVO manifestu, a naÅ¡e odpovÄ›di na nÄ›. Domníváme se, že tyto otázky a odpovÄ›di mohou být zajímavé i pro další návÅ¡tÄ›vníky naÅ¡eho webu. A pokud vy sami máte nÄ›jaké dotazy, otázky nebo nutkání polemizovat s naÅ¡im programem, neváhejte, náš kontaktní e-mail: revo_cz (at) cen­trum.cz je tu právÄ› pro vás. 

1. OTÁZKA: Ve vaÅ¡em programu se píše: – Zajímá mÄ›, zda REVO nepovažuje zákaz náboženských Å¡kol za diskriminaci, vezmeme-li v Ãºvahu, že podle určitých náboženství je chození do normálních-běžných (dle stÅ™edoevropského pohledu) Å¡kol téměř nemožné. Jestli REVO uznává existenci státu a národa a nechce se dopouÅ¡tÄ›t diskriminace podle národnostního původu, pak si neumím pÅ™edstavit, jak může jednoznančnÄ› odsuzovat náboženské Å¡koly, které jsou v nÄ›mterých státech Å¡kolami jedinými. Odsuzuje tedy REVO náboženství jako takové? Náboženství jakékoliv? Je náboženství právem určitých národů a jedinců, nebo není?

ODPOVĚĎ: Pokud jde o náboženské Å¡koly nebo státní Å¡koly s povinnou výukou náboženství, zde jsme za důslednou odluku Å¡koly a církve. PrávÄ› stav, kdy stát prostÅ™ednictvím vlivu církve ve Å¡kolách vnucuje mladým lidem jedno povinné náboženství a znemožňuje jim svobodnou volbu věřit v jiného boha, věřit jiným způsobem nebo nevěřit v boha vůbec a být ateistou, považujeme za diskriminaci. Stavíme se tudíž za svÄ›tskou Å¡kolu (jako systém), která ponechává vÄ›ci víry do čistÄ› soukromé sféry jednotlivce. SamozÅ™ejmÄ›, pokud se sám mladý človÄ›k rozhodne vÄ›novat se určitému náboženství, může spolu s dalšími navÅ¡tÄ›vovat po dokončení povinné Å¡kolní docházky ve svÄ›tských Å¡kolách Å¡kolu náboženskou, kterou si ale musí řídit a financovat sama náboženská obec, církev nebo tÅ™eba družstvo věřících lidí, nikoliv společnost jako celek. My jako marxisté se nicménÄ› domníváme, že studium založené na Bibli, Koránu či Tóře – textech starých stovky či tisíce let, dnes sotva může poskynout prostor pro vÅ¡estranný rozvoj mladých lidí jak po stránce vÄ›deckého porozumÄ›ní svÄ›tu tak po stránce rozvíjení demokratických a sociálních práv a svobod, jež byly produktem bojů a revolucí posledních 250 let. Náš postoj k náboženství jako takovému je skvÄ›le vysvÄ›tlen Marxem:

„Náboženská bída je jednak výrazem skutečné bídy, jednak protestem proti skutečné bídÄ›. Náboženství je povzdech utlačeného tvora, cit bezcitného svÄ›ta, duch bezduchých pomÄ›rů. Je to opium lidu. ZruÅ¡it náboženství jako ilusorní Å¡tÄ›stí lidí znamená žádat jejich skutečné Å¡tÄ›stí. Požadavek vzdát se ilusí o svém postavení je požadavek vzdát se postavení, ve kterém je zapotÅ™ebí ilusí. Kritika náboženství je tedy v zárodku kritikou tohoto slzavého údolí, jemuž náboženství tvoří svatozář.“ (Marx-Engels; Spisy sv.1; str.402).

Ve vstahu ke společnosti/státu musí být náboženství čistÄ› soukromou vÄ›cí. Každý musí mít úplnou volnost vyznávat jakékoliv náboženství, nebo nevyznávat žádné. Odmítáme jakékoliv rozdíly v právech občanů na základÄ› jejich víry. Jsme za naprostou odluku církve a státu. Jako REVO ale bojujeme za revoluční vítÄ›zství pracujících a mladých antikapitalistů a víme, že k takovému vítÄ›zství nám nemůže sloužit náboženská ideologie, ale jen vÄ›decká revoluční kritika současného svÄ›ta – marxismus. Proto je součástí naÅ¡eho boje i ideový boj proti veÅ¡keré náboženské ideologii, pÅ™edsudkům a ilusím z ní vyplývajícím. To ale rozhodnÄ› neznamená, že věřící antikapitalista nemůže být naÅ¡im členem. Jediným úspěšným bojem proti náboženství je boj proti svÄ›tu útlaku a odcizení, který ho plodí. Získání vÅ¡ech pracujících a antikapitalistické mládeže pro tento boj je tedy nadÅ™azeno kladení požadavku na jednotu názorů o â€žráji na nebi“ jako pÅ™edpokladu pro zúčastnÄ›ní se takového boje. (Více o tom napÅ™. Lenin; Spisy sv.10, str.78–83)

2. OTÁZKA: Ve vašem Manifestu se říká, že . Říká tím REVO, že hranice plnoletosti by měla být posunuta na šestnáct let?

ODPOVĚĎ: Neříká. Pokud jde o granty pro mladé, vÄ›c nesouvisí s plnoletostí, ale s ukončením povinné Å¡kolní docházky. Myslíme si, že v dneÅ¡ní společnosti jsou mladí lidé kvůli své ekonomické závislosti na rodinÄ› často pÅ™edmÄ›tem vydírání, donucovacích zásahů rodičů do otázek výbÄ›ru jejich povolání, studia, ale i nejintimnÄ›jších vÄ›cí, výbÄ›ru partnera atd. Mladí homosexuálové jsou v nÄ›kterých rodinách nuceni tajit svoji orientaci a trápit se. Jinde rodiče ekonomicky vydírají své „dÄ›ti“ (fakticky již svéprávné mladé lidi), aby jim zakázali politickou činnost, která jim samotným není pochuti. Granty jsou možností, kterou mladý človÄ›k může (pokud má k tomu důvod) využít, aby z této ekonomické závislosti a poručíkování unikl. SamozÅ™ejmÄ› i dÄ›ti a mládež v období povinné Å¡kolní docházky mají svá práva. Poskytnutí grantů souvisí s možností realizace svobodné volby – dalšího studia, vyučení se, návÅ¡tÄ›v kursů či hledání zamÄ›stnání – právÄ› po ukončení Å¡koly bez donucování rodinou.

3. OTÁZKA: Ve vaÅ¡em programu se píše: . Nejsou rovnoprávni už teď? V Äem by se jejich práva mÄ›la projevit? MÄ›la by pracující společnost podle názoru REVA vydÄ›lávat na placení péče lidem, kteří se svobodnÄ› rozhodli, že budout brát drogy a teď potÅ™ebují pomoc a nebo by je společnost mÄ›la nechat napospas rizikům a důsledkům, jimž se svobodnÄ› vystavili?

ODPOVĚĎ: V otázce drog se domníváme, že uživatelé a neuživatelé drog dnes rovnoprávní nejsou: uživatel marihuany nebo jiné nelegální (státem kriminalizované) drogy může být kdykoliv pronásledován policií, stejnÄ› jako pÄ›stitelé rostlin, z nichž se tyto drogy získávají. Mládež je systematicky Å¡ikanována – její kluby, koncerty a párty pÅ™epadává a uzavírá policie. Boj proti drogám může být a často je záminkou k útoku na jinak smýšlející mládež, politické skupiny, squatty, komunity pÅ™istÄ›hovalců a etnických menÅ¡in, zábavné akce neorganizované pro zisk. Na druhou stranu je stále mnoho lidí nedobrovolnÄ› nuceno dýchat cigaretový kouÅ™ aÅ¥ již jako hosté nebo jako pracující v hospodách, ale i na pracoviÅ¡tích, v kancelářích a různých veÅ™ejných prostorách. Požadujeme dekriminaliza­ci/legalizaci užívání vÅ¡ech drog, ale i existenci „bezdrogových zón“ na vÅ¡ech veÅ™ejných místech. Výše Å™ečené samozÅ™ejmÄ› neznamená, že jsme nÄ›jak ze zásady pro užívání drog.

Pokud jde o péči o drogovÄ› závislé nebo drogami zhuntované lidi, pak jsme pro její zajiÅ¡Å¥ování společností. K tÄ›mto lidem se podle nás má pÅ™istupovat stejnÄ› jako k jiným nemocným. Léčbu důsledků konzumace alkoholu a kouÅ™ení tabákových výrobků – napÅ™. arterosklerosu, infarkty, mozkové příhody, rakovinu plic, rizikové porody a mnoho dalších – platí celá společnost a stejnÄ› tak tomu musí být to i pro léčbu drogové (vč. alkoholové) závislosti. SamozÅ™ejmÄ›, že na úhradÄ› léčby se podílí i pacient prostÅ™ednictvím svého pojiÅ¡tÄ›ní. Pro nás je klíčová maximální prevence – otevÅ™ená diskuse o ÃºÄincích a rizicích drog – a pÅ™edevším se domníváme, že masové braní drog vedoucí k závislosti a ničení tÄ›la, osobnosti a rodin (vč. alkoholismu, tabákomanie, ale i napÅ™. závislosti na automatech) je často důsledkem současného společenského odcizení, pocitu bezmoci nÄ›co zmÄ›nit, snahy uniknout tíživé (sociální, ekonomické či osobní) realitÄ› nebo nedostatku smysluplných alternativ. Jsme pÅ™esvÄ›dčeni, že společenský systém bez vykoÅ™isÅ¥ování, útlaku a odcizení bude drogovou závislostí postižen mnohem ménÄ› než ten dneÅ¡ní, a samozÅ™ejmÄ› jsme pro vÄ›tší dostupnost kultury, sportoviÅ¡Å¥ atd. pro mládež už dnes.

4. OTÁZKA: REVO si je tedy vědomo existence takových gangů a zároveň říká, že užívání drog je individuálním právem?

ODPOVĚĎ: Pokud jde o drogové gangy, jsme pro jejich likvidaci právÄ› cestou dekriminalizace drog a státního monopolu + vytvoÅ™ení sebeobranných organizací pracujících. PrávÄ› kriminalizace užívání nÄ›kterých drog je příčinou rozmachu zločineckých aktivit kolem nich, stejnÄ› jako prodeje nekvalitních (tj.pro uživatele nebezpečnÄ›jších) drog, aplikace drog v rizikovém prostÅ™edí, čímž roste nebezpečí infekce hepatitidou, HIV apod. Tuto skutečnost potvrzuje i zkuÅ¡enost s americkou alkoholovou prohibicí ve 20.letech, která vedla k růstu mafie, ale i případů patologického pijáctví.

5. OTÁZKA: . Počítá REVO s určitými zákony, které by tyto svobody upravovaly tak, aby „svobodná zábava“  nenaruÅ¡ovala svobodný život občanů, kteří by radÄ›ji volili jinou zábavu, jež by byla jinou svobodnou zábavou znemožnÄ›na?

ODPOVĚĎ: SamozÅ™ejmÄ›, že svobodná zábava pro nás neznamená možnost „svobodně“ rozbít nÄ›komu okno nebo tÅ™eba házet petardy pod kola cyklistů. Jde nám o zruÅ¡ení zákonů, které znemožňují nekomerční a státem nekontrolovanou zábavu, o zruÅ¡ení poplatků pro Ochranné svazy za reprodukci hudby či filmů a o zpřístupnÄ›ní klubů, kin, sportoviÅ¡Å¥ atd. za nulové, symbolické či dobrovolné vstupné. V dneÅ¡ním systému jdou pÅ™i pořádání komerčních akcí veÅ¡keré ohledy na ostatní stranou. Když jde o peníze, tak státu nebo obci vůbec nevadí pořádat masové koncerty či jiné hlučné akce na námÄ›stích a stadionech v centrech mÄ›st. Když je ale akce nekomerční (jako tÅ™eba Czechtekk), tak podle logiky státu musí být zakázána, ačkoliv se odehrává v nejodlehlejších venkovských oblastech daleko od vÄ›tších sídel.

Jsme pro existenci zón, kde bude mít mládež možnost kreslit a psát graffity včetnÄ› tÅ™eba i vybraných souprav metra, protože mnoha lidem se líbí mít vozy barevné (proti barevným komerčním reklamám na tramvajích ostatnÄ› vedení společnosti nic nenamítá). Jsme pro vyhrazená místa na pořádání koncertů, pouličního divadla a zábavných akcí bez dozoru policie a buzerace poÅ™adatelských agentur. Je-li možno zastavit dopravu v ulicích kvůli komerčním akcím typu „Den Staropramenu“, určitÄ› by to mÄ›lo jít i pÅ™i pořádání neziskových festivalů, tanečních párty atd.

6. OTÁZKA: Zaujímá REVO nÄ›jaké stanovisko ke starším občanům? Mluví REVO o jejich specifických svobodách a právech, anebo jsou jakousi privilegovanou součástí společnosti?

ODPOVĚĎ: Starší občany bere REVO prostÄ› jako určitou část populace, která musí mít výší svých důchodů zajiÅ¡tÄ›nu solidní životní úroveň a obecnÄ› samozÅ™ejmÄ› stejná práva jako mládež či populace ve stÅ™edním vÄ›ku. UrčitÄ› nestavíme mládež a seniory nÄ›jak proti sobÄ›, naopak si myslíme, že program pro revoluci a beztřídní společnost je stejný pro mladé i staré, že tu není žádný rozpor. Domníváme se, že senioÅ™i čelí nÄ›kterým diskriminacím a specifickým formám útlaku – starší lidé v pÅ™eddůcho­dovém vÄ›ku jsou diskriminováni na „trhu práce“, jsou pÅ™ehlíženi médii, svÄ›tem módy i zábavy, v nÄ›kterých domovech důchodců je s nimi Å¡patnÄ› zacházeno nebo jsou bráni pomalu jako nesvéprávní. V bohužel nemalé míře jsou ale i obÄ›tí týrání v rodinách, aniž je tento problém šířeji diskutován a medializován. Podporujeme vznik samostatných akčních skupin i celostátní organizace důchodců na obranu jejich zájmů, podporujeme vznik organizace seniorů sympatizujících s revolučním programem.

REVO se profiluje jako revoluční organizace mládeže. Důvody pro takovou organizaci jsou myslím dobře vysvětleny v prvních kapitolách našeho Manifestu. Znovu ale zdůrazňujeme: neexistuje jeden revoluční program pro mládež a jeden pro dospělé. Všichni vedeme stejný boj za svobodu, rovnost a lidskou důstojnost.

7.OTÁZKA: Jak by probíhala podle vás revoluce? Řídil by ji někdo?

ODPOVĚĎ: K revoluci dochází v určité revoluční situaci, která je charakterizována zostÅ™ením vykoÅ™isÅ¥ování, bídy, útlaku a utrpení mas (hospodářská krize, válka) a v jistém smyslu celonárodní krizí, kdy nejen vykoÅ™isÅ¥ovaní nechtÄ›jí žít postaru, ale také vykoÅ™isÅ¥ovatelé nemohou (nejsou schopni) postaru vládnout. Ne každá revoluční situace ale ústí v revoluci. K té dojde jen tehdy, když se k výše zmínÄ›ným objektivním podmínkám krize pÅ™idá subjektivní faktor v podobÄ› akcí utlačované třídy o dostatečné síle, velikosti a uvÄ›domÄ›ní namířených proti systému a jeho politické reprezentaci. Třída bojující o moc a revoluční pÅ™emÄ›nu společnosti si v historii vždy sama v průbÄ›hu bojů vytvářela své bojové řídící orgány, které mÄ›ly jména jako sovÄ›ty, dÄ›lnické rady, závodní výbory, komuny, akční rady, co-ordinadores, cabildos atd…  K tomu, aby revoluce byla skutečnÄ› úspěšná a nezastavila se v půli cesty je ovÅ¡em nutné, aby v tÄ›chto orgánech dominoval vliv revolucionářů. To pÅ™edpokládá získání vÄ›tÅ¡iny pracujících resp. jejich avantgardy pro vÄ›c revolučního pÅ™evratu.

V nové společnosti chceme prosazovat maximální demokracii – volitelnost vÅ¡ech klíčových funkcí, odvolatelnost členů řídících orgánů (sovÄ›tů, dÄ›lnických rad), princip rotace funkcí, práci zastupitelů za průmÄ›rnou dÄ›lnickou mzdu, vÅ¡eobecné ozbrojení pracujících, zruÅ¡ení byrokracie a armády jako uzavÅ™ených kast, zavedení porotních soudů atd… NicménÄ› pro zabránÄ›ní nebo omezení recidivy stalinismu či podobné degenerace resp. porážky imperialismem je tÅ™eba i určitých objektivních podmínek (revoluce nesmí být izolována „v jedné zemi“, je tÅ™eba určitá ekonomická a kulturní úroveň apod.)

Zanechte komentář

Jméno a email jsou vyžadované (email se nezobrazuje).