www.RIO.cz.tc

Smutné výročí vraždy příbramského antifašisty

31.1.2011 12.00
V rubrice Aktuálně, Krajní pravice/rasismus, Domácí dění

Jsou tomu právě tři roky, co v Příbrami na ulici Československé armády došlo k pravděpodobně nejznámějšímu případu zabití člověka neonacistou. Teprve 18letý Jan Kučera, uvědomělý antifašista a hrdý příslušník subkultury skinheads, se v tento osudný den neváhal postavit skupině podnapilých, hajlujících fašistů a za svoji obdivuhodnou statečnost zaplatil životem. Jiří Fous, jeden z hajlujících nácků, vytáhl na neozbrojeného Honzu bajonet a několikrát ho bodl. O den později Honza smrtelným zraněním podlehl. Smutnost a absurdnost celé události dokresluje fakt, že vrah byl neonacista romského původu. Hlavním terčem násilí a nenávisti nácků nebývají ani tak „podřadné rasy“ či „nepracující cikáni“; jejich hlavním nepřítelem jsou právě lidé, jako byl Honza – svobodně smýšlející mladí antifašisté a antikapitalisté.

K uctění památky tohoto hrdiny se letos v Příbrami sešla velká akce, na niž dorazili antifašisté ze všech koutů republiky a s nimi široká společnost punkerů, antifašistických skinheads i antikapitalistů. Ulicemi Příbrami prošel vzpomínkový průvod čítající přibližně 200 lidí, o jeho narušení se pokusila skupinka neonacistů. Ti před akcí na svých webových stránkách strašili, že „vyženou rudé násilníky z ulic“, ale vše nakonec vypadalo tak, že do Příbrami dorazila jen parta třiceti osmi nácků. Ti pak prošli se svěšenými hlavami městem, dobře chráněni policií, a jen čas od času se vzmohli na skandování svého univerzálně použitelného hesla „Nic než národ!“ Celá fašistická „demonstrace“ tak nabrala značně tragikomický charakter mimo jiné také proto, že náckové svou akci nahlásili jako „demonstraci proti drogám“. Fašisté znovu ukázali, že nemají morální problém narušovat pietní akci za zavražděného člověka, a také kdo je jejich hlavní nepřítel – nikoliv „cikáni“ nebo Židé, ale „rudí násilníci“, jak označují antifašisty a všechny lidi, kteří si přišli připomenout památku Honzy Kučery.

Při celé akci se kromě nácků a jejich 38členné „demonstrace“ vyznamenala policie. Byla nasazena v přehnaně vysokém počtu, její těžkooděnci se nesmyslně přesouvali z místa na místo a bezohledně obtěžovali účastníky pietní akce. Zamaskovaní, zakuklení a bezejmenní policisté si usmysleli, že v lednovém počasí mít šálu znamená „maskovat se“, a tak zadrželi několik antifašistů, kteří se provinili tím, že měli šálu přes obličej (což je v lednu velmi neobvyklé). Policie nakonec vykonala jedinou praktickou funkci, a to že zajistila neonacistům bezpečný průchod městem a odjezd pryč.

Z celé akce je jasně vidět několik věcí. Jednak že se antifašistické síly v České republice dokáží úspěšně zmobilizovat a že na oběti neonacistů se nezapomíná, a že naopak česká neonacistická scéna je poslední dobou v úpadku. Dále jsme se mohli utvrdit v tom, že policie kapitalistického státu opravdu neslouží lidem a jejím cílem není proti ultrapravicovým násilníkům bojovat, ale naopak je často chrání. Přesto, že fašisté poslední dobou oslabují, neměli bychom usnout na vavřínech. Neonacisté jsou sice dnes v krizi, ale právě proto se mohou kdykoliv vrátit silnější a jednotnější!

Navíc je stále jasnější, proti komu je fašistická agrese namířena v prvé řadě – proti „rudým násilníkům“, tedy proti antifašistům, antikapitalistům, svobodně smýšlejícím mladým lidem a koneckonců i proti samotným pracujícím. Vždyť v sousedním Německu už mají tamní odboráři letitou zkušenost s útoky neonacistů včetně případů, kdy jsou při výjezdech na odborářské akce jejich autobusy napadány neonacistickými agresory. Otázka obrany proti fašismu a neonacismu by neměla zůstat jen na půdě mládeže a uvědomělých antifašistů, nýbrž by se do antifašistické činnosti měli zapojit i řadoví zaměstnanci a odboráři, protože ti jsou ve skutečnosti úhlavním nepřítelem neonacistů.

Matěj

Žádný komentář