Chávez a jeho „nultá internacionála“

24.2.2010 13.00
V rubrice Archiv, Latinská Amerika

Jak by měli socialisté reagovat na výzvu Hugo Cháveze k vytvoření páté internacionály?

Na mezinárodním setkání levicových stran v Caracasu dne 21. listopadu 2009 vyzval venezuelský prezident Hugo Rafael Chávez Frías k vytvoÅ™ení páté internacionály. Jak by na tuto výzvu mÄ›li reagovat revoluční socialisté? Chceme využít příležitosti a pÅ™ispÄ›t k diskusi o tom, jaký druh organizace je nezbytný k účinnému boji proti kapitalismu. Prvním krokem je podle nás analýza sociálních sil a politického programu obsažených v ChávezovÄ› výzvÄ›.

Tato výzva byla podepsána politickými stranami celkem ze 40 zemí (1). Seznam obsahuje novÄ›jší populistické formace z Latinské Ameriky (jako je Bolívijská MAS a samozÅ™ejmÄ› venezuelská PSUV), ale i takzvané „komunistické" strany, které spravují kapitalistické ekonomiky (Čínská či Vietnamská komunistická strana), levicové reformistické strany (napÅ™. Die Linke z NÄ›mecka, Rifondazione z Itálie nebo Japonská komunistická strana) a také starší populistické formace (napÅ™. FSLN z Nikaraguy a FMLN ze Salvadoru). Ale seznam podpory zahrnuje i strany, které jsou považovány za populistické už více než 50 let, jako je Justicialistická strana z Argentiny (tzv. „Perónisté“) nebo PRI z Mexika (která v zemi pÅ™es 70 let vládla!). V seznamu najdeme také národnÄ›-osvobozenecká hnutí, která se stala vládnoucími stranami svých států, včetnÄ› ZANU-PF ze Zimbabwe nebo Fatahu z Palestiny (v tomto případÄ› tedy (skoro-státu). A v konečném výčtu najdeme i strany, které nemají v podstatÄ› žádnou progresivní tradici, jako je napÅ™. liberální strana Hondurasu.

Výzva k nové internacionále je výrazem rozporuplné situaci ve svÄ›tÄ› na počátku nového desetiletí 21.století. Potýkáme se s hospodářskou krizí v celosvÄ›tovém měřítku. NejvÄ›tší kapitalistické státy kvůli tomu dokázaly do jisté míry spolupracovat (napÅ™. pÅ™i summitech G20). NicménÄ› obyčejní pracující, kteří nesou nejvÄ›tší zátěž krize, nemají žádnou mezinárodní koordinovanou odpověď.

DÄ›lnická třída se musí organizovat i mezinárodnÄ›, chce-li účinnÄ› hájit své zájmy. Za posledních 150 let doÅ¡lo k vytvoÅ™ení čtyÅ™ takových struktur – dÄ›lnických internacionál (2).

  • První internacionála (1864–1876) založila vůbec první politickou organizaci dÄ›lnického hnutí a podporovala napÅ™. Pařížskou komunu, než se stala obÄ›tí reakce a sektářských bojů.
  • Druhá internacionála (1889–1914) vybudovala masovou stranu dÄ›lníků a odborářů, ale nakonec vÄ›tÅ¡ina jejích národních stran podlehla nacionalistickým tlakům a začali podporovat národní vlády v první svÄ›tové válce.
  • TÅ™etí internacionála (1919–1933) se vynoÅ™ila z popela té druhé, vytvoÅ™ila zÅ™etelné hranice mezi reformními a revolučními tendencemi a budováním strany na základÄ› jasných anti-kapitalistických a anti-imperialistických programů.
  • ÄŒtvrtá internacionála (1938–1953) pokračovala v boji za celosvÄ›tovou revoluční stranu poté, co byla tÅ™etí internacionála podrobena kontrole stalinské byrokracie ze SovÄ›tského svazu a začala spolupracovat s vládnoucími třídami v rámci .

Každá z tÄ›chto internacionál pÅ™edstavovala určitý vývoj v procesu celkového osvobození dÄ›lnické třídy. Každá z nich byla založena na myÅ¡lence, že pracující potÅ™ebují svůj vlastní program a organizaci, nezávislou na ostatních společenských třídách. Chávez vÅ¡ak navrhuje vytvoÅ™ení internacionály zahrnující i ÄÃ¡sti kapitalistické třídy. Jeho vlastní strana, PSUV, je ostatnÄ› založena pÅ™esnÄ› a tomto druhu spojenectví mezi pracujícími a „Boliviariáns­kými“ kapitalisty (3). Nyní, tváří v tvář zvýšenému imperialistickému tlaku a lidové nespokojenosti, se pokouší o podobný více-třídní projekt i na mezinárodní úrovni. V tomto smyslu nás jeho návrh politicky vrací jeÅ¡tÄ› pÅ™ed první internacionálu – v podstatÄ› navrhuje jakousi nultou.

V loňském roce se mnoho proudů mezinárodní levice stalo zásadními kritiky Chávezovi zahraniční politiky – například jeho podporu Ahmadínežádova režimu v Ãránu, Putinova režimu v Rusku, či „komunistické“ diktatury v ÄŒÃ­nÄ›. Tato aliance není jen dílčím pÅ™ehmatem, ale přímím vyjádÅ™ení Chávezovi sociální základny. V levicových médiích se dostává jen málo prostoru tomu, jak neuvěřitelnÄ› represivní dokáže být venezuelská vláda proti nezávislému dÄ›lnickému hnutí (4).

I deset let poté, co Chávez pÅ™evzal moc, zůstává Venezuela stále kapitalistickou zemí. Jeho vláda se těší podpoÅ™e chudých mas, ale také křídla venezuelské buržoazie, které chce rozbít staré oligarchické struktury pÅ™edchozí ekonomiky a tlačí na průmyslový rozvoj (5). Tato „chávezovská“ část buržoazie mobilizuje dÄ›lníky a rolníky Å™ečmi o socialismu, ale jejich pravým cílem je vytlačení historické dominance amerického imperialismu ze své zemÄ›. Chávezova vláda balancuje mezi tÄ›mito protikladnými sociálními silami, které pojí do kÅ™ehké aliance a zároveň chrání soukromé vlastnictví výrobních prostÅ™edků.

Chávezova „pátá internacionála“, pokud vůbec začne nÄ›jak reálnÄ› existovat, bude kombinovat Å™adu kapitalistických stran včetnÄ› vládních! Ve skutečnosti to pÅ™i pohledu na seznam podporovatelů této internacionály zatím vypadá, že ji pÅ™edstavuje hlavnÄ› tucet vlád. SamozÅ™ejmÄ› že by také zahrnovala velký počet dÄ›lníků a rolníků, podobnÄ› jako dnes PSUV, zatímco zástupci vládnoucí kapitalistické třídy by byli početnÄ› zanedbatelní. V praxi mají vlastnÄ› i vÅ¡echny otevÅ™enÄ› kapitalistické strany na svÄ›tÄ› vÄ›tÅ¡ina členů „nekapitalis­tů“. Rozhodující pro třídní charakter strany ale není její sociální složení, nýbrž její program, její vedení a zájmy, které strana zastupuje.

Je prakticky nemožné zmÄ›nit buržoazní strany (nebo buržoazní internacionály) na strany a internacionály pracujících – stejnÄ› jako buržoazní stát nemůže být zmÄ›nÄ›n na socialistický jen projevy a deklaracemi. Na toto téma horečnÄ› argumentoval napÅ™. ruský revolucionář Lev Trockij ve svém projevu proti plánům transformovat v roce 1920 ÄŒÃ­nskou multi-třídní národní stranu Kuomintang na stranu revoluční:

„Oni si pÅ™edstavují, že pomocí běžných voleb na sjezdech Kuomintangu pÅ™ejde moc sama z rukou buržoazie do rukou proletariátu. Lze si pÅ™edstavit více dojemné a idealistické zbožňování „stranické demokracie“…v buržo­azních stranách? Vskutku, armáda, byrokracie, tisk, kapitál, vÅ¡e je v rukou buržoazie. PÅ™esnÄ› proto, a právÄ› proto, stojí v Äele vládnoucí strany. Buržoasní vedení toleruje ve stranÄ› až devÄ›t desetin „levice“ (…) pouze tehdy, pokud si netroufají proti armádÄ›, byrokracii, tisku nebo kapitálu. TÄ›mito účinnými nástroji si buržoazní vedení uchovává v poddanosti nejen devÄ›t desetin svých „levicových“ členů strany, ale celé masy jako celek. V tomto bohužel poskytuje teorie třídních bloků, teorie že Kuomintang je stranou dÄ›lníků a rolníků, nejlepší možnou pomoc buržoazii. Když se buržoazie pozdÄ›ji dostane do konfliktu s nepřátelskými masy a postÅ™elí je, v tomto stÅ™etu mezi obÄ›ma skutečnými silami buržoazie a proletariátu není slyÅ¡et oslavy onÄ›ch dřívÄ›jších devíti. Žalostná fikce údajné demokracie se vypaří bez stopy na krvavé reality třídního boje.“ (6)

Po tÄ›chto slovech obrovsky zamrzí, že se najdou i trockistické tendence naznačující, že by se Chávezova pátá internacionála mohla stát revolučním socialistickým nástrojem pro osvobození lidstva. S buržoazními státy stojícími za touto výzvou ale nelze zvítÄ›zit v boji proti systému, který zároveň sami spravují a brání.

DÄ›lnická třída by mÄ›la bránit každé progresivní opatÅ™ení populistických vlád proti imperialistickým tlakům, proti možným pučům nebo diplomatickým útokům. V tomto smyslu bojovali Hondurasané statečnÄ› proti Američany podporovanému pÅ™evratu z loňského léta na obranu prezidenta, který byl zejména politický reprezentant vládnoucí třídy. Ale tento druh anti-imperialistické jednotné fronty musí být založen na úplné politické nezávislosti dÄ›lnické třídy. Buržoazní síly mohou být pouze dočasným spojencem, než začnou vždy opÄ›t hledat kompromisy s imperialismem.

To lze vidÄ›t i na příkladu různých latinskoamerických vlád (od Chávezovi Venezuely pÅ™es Lulu v Brazílii až po Kirchnerovou v ArgentinÄ›), které sice slovnÄ› protestovaly proti pÅ™evratu v Hondurasu, ale v praxi nemÄ›ly vůli uspořádat masovou mobilizaci a pÅ™ispÄ›t ke svržení nelegitimního pučistického režimu. Důvod je prostý: masová mobilizace obyčejných lidí by se mohla vymknout jejich kontrole, jít ve svých požadavcích nad rámec boje proti pučistům a ohrozit stability kapitalistických vlády v Latinské Americe obecnÄ›. V tomto případÄ› nechybÄ›la tÄ›mto „levicovým“ vládám nÄ›jaká internacionála, zde jim prostÄ› chybÄ›la politická vůle.

Na schůzi, kterou Chávez svolal na duben 2010 do Caracasu, by bylo možné vybudovat revoluční platformu bojující za nezávislou politiku dÄ›lnické třídy. NicménÄ› taková platforma může být úspěšná, jen pokud nebude mít faleÅ¡né nadÄ›je v možnost jednoduché pÅ™emÄ›ny kapitalistických stran a států do socialistické podoby. Jedinou cestou k ukončení kapitalismu je revoluční pÅ™emÄ›na vedená dÄ›lnickou třídu. A kvůli tomu potÅ™ebuje naÅ¡e třída svou vlastní organizaci (internacionálu).

NaÅ¡e odmítnutí Chávezovi „nulté internacionály“ nevychází z dogmatismus v názvech a tradicích. Nová internacionála musí být založena na tradicích toho nejlepšího ze čtyÅ™ pÅ™edchozích a pÅ™edevším pak na politické nezávislosti dÄ›lnické třídy. DÄ›lnická třída potÅ™ebuje víc než jen mezinárodní strukturu bez ohledu na její třídní charakter a nebo její program. Pokud by vÅ¡e potÅ™ebné mÄ›lo spočívat jen v libovolné internacionále samotné, pak by nám mÄ›la bohatÄ› stačit Socialistická internacionála, pohrobek druhé internacionály. Ta stále existuje a má úřednÄ› dokonce milióny členů a desítky sociálnÄ›-demokratických buržoazních (a často vládních) stran po celém svÄ›tÄ›.

Chávez s odkazem na známou mexickou píseň Å™ekl: „Pátý nemůže být Å¡patný“ (7). Jako revoluční socialisté musíme jasnÄ› odvÄ›tit, že jeho pátá internacionála vytvoÅ™ená jako aliance levicovÄ›-kapitalistických států a politických stran nemůže být pro mezinárodní dÄ›lnickou třídu dobrá!

prohlášení Mezinárodní revoluční organizace, leden 2010

Poznámky:

(1) Pro kompletní seznam navštivte:

(2) Je obtížné říci, kdy pÅ™esnÄ› jaká internacionála skončila. První byla rozpuÅ¡tÄ›na v roce 1876. Druhá se fakticky zhroutila s vypuknutím první svÄ›tové války v roce 1914, ale oficiálnÄ› existuje dodnes jako Socialistická (sociálnÄ›-demokratická) internacionála. TÅ™etí byla rozpuÅ¡tÄ›na Stalinem v roce 1943, ale její kapitulace pÅ™ed vzestupem faÅ¡ismu v NÄ›mecku znamenala, že už od roku 1933 rozhodnÄ› nemÄ›la revoluční potenciál. Ze čtvrté internacionály působí mnoho částí dodnes. První velký rozkol byl v roce 1953, ale už v roce 1949 se Internacionála vzdala marxismu, aby se pÅ™izpůsobila pÅ™edstavám specifického jugoslávského stalinismu Tita.

(3) Pro hlubší analýzu PSUV vyhledejte např. naši brožurku:

(4) Jako příklady lze uvést protesty zamÄ›stnanců v SIDORu a Sanitarios de Maracay, které byly násilnÄ› napadány policií, nebo stávku zamÄ›stnanců caracaského dopravního podniku, která byla ostÅ™e slovnÄ› napadena Chávezem osobnÄ›.

(5) Viz rozhovor s vůdcem venezuelským kapitalistů Alejandro Miguelem:

(6) Lev Trockij: Třetí Internacionála po Leninovi, kapitola 10:

(7) „No hay quinto malo“ – v pÅ™ekladu „Pátý nemůže být Å¡patný“. Paradoxní na této citaci je fakt, že z kontextu celé písnÄ› jasnÄ› vyplývá, že pátý Å¡patný nakonec je.

Žádný komentář

Zanechte komentář

Jméno a email jsou vyžadované (email se nezobrazuje).