Evo Morales opět prezidentem

24.1.2010 19.36
V rubrice Aktuálně, Latinská Amerika

V nedÄ›li 6. prosince 2009 se ve dvojích bolivijských volbách, označených mezinárodními odborníky za bezproblémové, potvrdila úspěšnost vládnutí socialistického prezidenta Eva Moralese. V prezidentských volbách obdržel více než 60 % hlasů, zatímco jeho konzervativní soupeÅ™ Villa pouhých 27 %. V souběžných parlamentních volbách zase Moralesovo Hnutí za socialismus (MAS) získalo vÄ›tÅ¡inu v obou komorách Národního kongresu. Jde o ÃºspÄ›ch o to vÄ›tší s ohledem na fakt, že se Moralesovi podaÅ™ilo získat jeÅ¡tÄ› více hlasů než pÅ™ed 4 lety, kdy získal 53 % hlasů. Ve 130členné Poslanecké snÄ›movnÄ› sice MAS dnes získala jen prostou vÄ›tÅ¡inu 82 kÅ™esel, což Moralesovi brání uplatnit bez potíží novou ústavu z letoÅ¡ního ledna. Na to by musel získat dvoutÅ™etinovou vÄ›tÅ¡inu. Tu se mu vÅ¡ak podaÅ™ilo drtivÄ› získat v 36členném Senátu s 25 kÅ™esly, čímž zde skončila dosavadní nadvláda opozice.

Letos čerstvÄ› padesátiletý Morales tak nastartoval další éru pro dneÅ¡ní Latinskou Ameriku specifického budování socialismu parlamentní reformistickou cestou. SamozÅ™ejmÄ›, že ani nezpochybnitelná fakta o demokratickém průbÄ›hu voleb nemůžou zastavit permanentní tlak pravicové opozice, nadnárodního kapitálu a jeho politicko-mediálních pucfleků z celého svÄ›ta vůči tomuto pÅ™irozenému a co do výsledků mimořádnÄ› úspěšného kurzu. Zatím vÅ¡ak v démonizaci jednoznačnÄ› vede radikální socialista Hugo Chávez, a to z mnoha důvodů (pÅ™ežil už jeden puč, vládne již 11 let, je mediálnÄ› nejviditelnÄ›jší v projevech proti americkému imperialismu). Morales, který je velký přítel Cháveze i revolucionáře Castra, zatím stojí spíše v pozadí. Ač se může chlubit označením první prezident indiánského původu v Bolivii, ve které indiánské komuny tvoří pÅ™es 60 % celkové populace, vůdcovským charismatem ani dosaženými úspÄ›chy se obÄ›ma zmínÄ›ným politikům zatím vyrovnat nemůže. To ovÅ¡em nic nemÄ›ní na tom, že 4 roky jeho vlády v Bolivii byly nejen výraznÄ› pokrokovou zmÄ›nou oproti pÅ™edchozím obdobím, kdy Bolivie byla jedním z mnoha příkladů extrémnÄ› chudé zemÄ› s bohatými surovinami, týrané pravicovými diktaturami i tzv. „demokratickými vládami“, ale též velkým příslibem do budoucna. 

Moralesovo zvolení v roce 2005 bylo vyvrcholením nÄ›kolikaletých masových stávek a demonstrací a důkazem jasného odmítnutí neoliberalismu, který z Bolivie učinil zbídačenou zem. Jeho cíl byl podobný jako u Cháveze – zařídit, aby ze surovinového bohatství prosperovala nikoliv úzká menÅ¡ina bohatých, nýbrž vÄ›tÅ¡ina chudých, což se jinak než postupným znárodňováním lépe zařídit nedá. Řeč statistických čísel hovoří jasnÄ›.

HDP v paritÄ› kupní síly vzrostlo téměř dvojnásobnÄ› z 23,59 miliard dolarů v roce 2005 na 43,71 miliard dolarů v roce 2009. Růst reálného kurzu HDP se zvýšil z 3 % v roce 2005 na téměř 5 % v roce 2009, čímž Bolívie pÅ™edbÄ›hla i ty nejvyspÄ›lejší státy svÄ›ta (Finsko, Norsko, Austrálie, Å výcarsko, Rakousko, USA!). HDP na hlavu vzrostlo z 2 700 dolarů v roce 2005 na 4 700 dolarů v roce 2009, což samozÅ™ejmÄ› z Bolivie stát s bohatými obyvateli stále nečiní, tempo růstu životní úrovnÄ› je vÅ¡ak evidentní.

NezamÄ›stnanost sice klesá pomalu, leč jistÄ› – z 8 % v roce 2005 na 7,5 % v roce 2009 (což je mimochodem míra nižší nejen než jaká je ve Venezuele, Kolumbii a Brazílii, ale také v Å™adÄ› evropských zemích typu NÄ›mecka. PÅ™i postupné redukci nezamÄ›stnanosti se taktéž zvyÅ¡oval počet pracovních sil ze 4 220 000 lidí v roce 2005 na 4 457 000 lidí v roce 2009. Potíž je jistÄ› se státním dluhem, který v letoÅ¡ním ekonomickou krizí ovlivnÄ›ném roce dosáhne zhruba 53 % HDP, bude vÅ¡ak stále nižší než ve vÅ¡elijakých kapitalistických státech včetnÄ› USA. A k tomu je jeÅ¡tÄ› nutné brát v potaz, že pÅ™edchozí „zodpovÄ›dné“ pravicové vlády sekaly jeden deficit za druhým jak divé. PÅ™esto vÅ¡ak vnÄ›jší dluh poklesl ze 6,43 miliard dolarů v roce 2005 na 4,6 miliard dolarů v letoÅ¡ním roce, což je dluh ve svÄ›tovém kontextu velmi nízký.

Problémy vÅ¡ak pokračují s mírou inflace, která letos byla vyšší než 11 % (pÅ™itom jeÅ¡tÄ› v roce 2007 klesla na pÅ™ijatelná 4 %), což je vÅ¡ak jev v Latinské Americe celkem běžný. Dále – kojenecká úmrtnost, která v posledních letech pravicových vlád v Bolivii vůbec neklesala, za Moralese klesala solidním tempem z 53,11 Ãºmrtí na 1000 dÄ›tí v roce 2005 až na 44,66 Ãºmrtí na 1000 dÄ›tí v roce 2009. Taktéž za vlád pravice stagnující průmÄ›rná délka života pÅ™i narození se zvýšila z 65,5 let v roce 2005 na 66,8 let v roce 2009.

Pozoruhodné je též umístÄ›ní Bolivie v Indexu demokracie, pravidelnÄ› sestavovaném pravicovým (!) časopisem The Economist. Zatímco v roce 2006 se Bolivie umístila s Ãºrovní 5,98 na úplném konci žebříčku zemí s â€žnedostatky demokracie“, v roce 2008 již postoupila na úroveň 6,15. Podle The Economist se v Bolivii zlepÅ¡ily „občanská práva“ a „politická participace“. PÅ™ekvapivÄ› i silnÄ› zaujatí, „nezávislí“ Reportéři bez hranic, ačkoliv nepÅ™ekvapivÄ› zaznamenali za Moralesovy vlády zhorÅ¡ení Bolivie v indexu „svobody tisku“, za poslední rok konstatují jeho menší zlepÅ¡ení (z 28,20 bodů v roce 2008 na 24,17 bodů v roce 2009). Opravdová „komunistická diktatura“ je ta Bolivie!

Za Moralesovy vlády se zlepÅ¡il též index vnímaní korupce měřeném Transparecny International, z 2,5 v roce 2005 na 2,7 v roce 2009 (jde o index vnímaní korupce, nikoliv o samotnou míru korupce). Bolivie se zlepÅ¡ila i v indexu lidského rozvoje (byÅ¥ stále patří mezi rozvojové zemÄ›). Dále bylo zruÅ¡eno katolictví coby oficiální náboženství a zavedla se svoboda vyznání, byly zrovnoprávnÄ›ny jazyky, byla zruÅ¡ena dÄ›tská práce v dolech. VýznamnÄ› se navýšily platy ve veÅ™ejném sektoru. Dopravní sektor byl donucen konečnÄ› platit danÄ›.

VÄ›k kandidátů na poslance a senátory se snížil na 18 let. Indiánským komunitám byla rozšířena práva včetnÄ› možnosti částečnÄ› vykonávat soudnictví podle vlastních tradic. Byla zavedena ambiciózní alfabetizace obyvatelstva podle kubánského vzoru (V roce 2006 bylo v Bolivii podle oficiálních údajů 700 000 lidí analfabetů starších 15 let, podle neoficiálních daleko více. Už do kvÄ›tna 2007 bylo alfabetizováno pÅ™es 100 000 Bolivijců starších 15 let). DoÅ¡lo k tak výraznému znárodňovacímu procesu, že dnes stát kontroluje 30 % svých zdrojů, zatímco roku 2005 to bylo jen 8 %. PÄ›stováním koky, jejímž je Morales obhájcem, se podaÅ™ilo zachránit miliony lidí pÅ™ed hladem.. Ve vyjmenovávání toho, co se Moralesovi podaÅ™ilo, by se dalo pokračovat jeÅ¡tÄ› dlouho.

A samozÅ™ejmÄ› také toho, co se Moralesovi nepodaÅ™ilo. Ač má povÄ›st radikála, stále je nutné k nÄ›mu pÅ™istupovat jako k reformistickému politikovi, který nedokázal a patrnÄ› ani nechce dopustit úplné vyvlastnÄ›ní veÅ™ejných výrobních prostÅ™edků, nemá schopnost razantnÄ›ji zakročit proti faÅ¡istickým opozičním silám a dÄ›lá pragmatickou, leč mnohdy velice neÅ¡Å¥astnou zahraniční politiku (nevadily by ani tak kontakty s fundamentalis­tickým Íránem jako spíše bolivijská podpora genocidní vlády na Srí-Lance nebo její vojenská účast v Haiti). Nakolik dokáže Morales naplnit vizi jeho oblíbence Che Guevary o skutečnÄ› socialistické Bolivii, za kterou pÅ™ed 42 lety zemÅ™el, ukáže teprve čas. Již dnes je jasné, že podobnÄ› jako Chávez bude zÅ™ejmÄ› i Morales vládnout déle než 2 volební období…

Vláďa, NAL (REVO) Praha

Jeden komentář

josef

31.10.2010 20.30.

Již dnes je jasné, že podobnÄ› jako Chávez bude zÅ™ejmÄ› i Morales vládnout déle než 2 volební období…

tedy tak jasne to ted uz asi nebude

…A samozÅ™ejmÄ› také toho, co se Moralesovi nepodaÅ™ilo. Ač má povÄ›st radikála, stále je nutné k nÄ›mu pÅ™istupovat jako k reformistickému politikovi, který nedokázal a patrnÄ› ani nechce dopustit úplné vyvlastnÄ›ní veÅ™ejných výrobních prostÅ™edků, nemá schopnost razantnÄ›ji zakročit proti faÅ¡istickým opozičním silám…..
Morales neni nerealisticky dogmatik a zÅ™ejmÄ› věří v Äas
„V sázce je zásadnÄ›jší problém. Jde o charakter onoho „jiného svÄ›ta, který je možný“, abychom použili heslo SvÄ›tového sociálního fóra. Bude takový svÄ›t založen na neustálém hospodářském růstu, i když to bude růst „socialistic­ký“ a povede ke zvýšení reálných příjmů lidí na globálním Jihu? Nebo půjde o to, čemu nÄ›kteří říkají zmÄ›na civilizačních hodnot, o svÄ›t buen vivir? ”
Immanuel Wallerstein Rozpory uvnitř latinskoamerické levice
Politické strany pÅ™irozenÄ› zůstávají stále více ménÄ› stranami, které musí pÅ™ijmout pravidla hry a pÅ™ehledný, vymezený prostor. Mohou se snažit o vÄ›tší rozsah působnosti, nežli vynucuje politické zápasiÅ¡tÄ›, uhýbat pÅ™ed požadavky vÅ¡eobecné prodejnosti a být spíše pÅ™edvojem nového života nežli pouhou parlamentní frakci, pÅ™esto vÅ¡ak nenahradí politicky a dobovÄ› neomezitelné hnutí nejživotnÄ›jšího společenství původnosti. Pokud politické strany dokážou zaÅ¡títit tato hnutí a případné spory o smÄ›r a tempo vývoje nevedou k místním stÅ™etům civilizací, (jako tomu bylo ukázkovÄ› v případÄ› nelevicového Peru, pokud získají čas pro vytváření a rozvoj participativní demokracie a ekonomiky, realizaci „utopie”, gramsciánský „pochod napříč institucemi„, budování ekonomických pÅ™edstupňů, posilování morálních pÅ™edpokladů socialismu a rozšíření prostoru pro hnutí Ameríndios a současnÄ› zabrání tomu, co postihlo „západní dÄ›lnické hnutí, které se zmÄ›nilo v epifenomén industriální společnosti a zcela podlehlo její logice“ a které „v sobÄ› samo neskrývá žádné kulturní potenciály”. Pak dokázaly hodnÄ›. PrávÄ› proto, že „žijeme v kulturním prostÅ™edí, kde se (nejen) marxistické myÅ¡lení téměř identifikovalo s logikou industrialismu„ …, jde o více nežli „hodnÄ› odliÅ¡ný ideologický jazyk“. Co svÄ›tové levici schází, je pÅ™edevším nová „kosmovize“ a vÄ›tÅ¡inou nemůže jít jako celek dále než k zastavení „ekocidy“. Z klasiků vÅ¡ech západních politických monismů pozůstali jen kostrouni.

Utíká to. Zdá se to být včera, kdy jsme oslavovali vítÄ›zné referendum schvalující novou, vzorovou ústavu Bolívie, kterou lze nazvat Ústavou pro budoucnost. A není to tak dávno, kdy poprvé v historii Bolívie a Jižní Ameriky vůbec se na presidentské kÅ™eslo posadil přísluÅ¡ník původního lidu, indígenos, Juan Evo Morales Ayma

Postupné dobývání skutečné svobody vede k vytvoÅ™ení nového lidství a kvalitativne odliÅ¡né společnosti. Tato vize proto poskytuje pÅ™esnÄ›jší pochopení toho, co je v naší dobÄ› v stávce. Gustavo Gutierrez

SouběžnÄ›, následnÄ› i prolnutÄ› se smÄ›rováním Latinské Ameriky doleva, probíhá logicky emancipace a kulturní stmelování původního obyvatelstva, los pueblos originários, které nachází nyní možnosti sounáležitosti beze ztráty identity, ale právÄ› naopak posílením této identity a skrze zesílené kolektivní vÄ›domí a zvýraznÄ›nou původnost. Tradiční i zbytnÄ›lý neo-liberalistický kapitalismus nemohl tato společenství dostatečnÄ› důraznÄ›, trvale a trvanlivÄ›, pokud vůbec, deformovat či intoxikovat. PÅ™edevším díky spirituální imunitÄ›, odliÅ¡né kosmické vizi, archetypální mythologii snadno vzdorující mythologii kontrolní, nedobovým a naddobovým osvÄ›dčeným strukturám a esenciální logice sociální a kulturní organizace; nenaruÅ¡ené dostatečnÄ› dvojí racionalitou Západu, akumulovanou „profit oriented“ racionalitou, definovanou a legitimizovanou v protestantismu, kulturnÄ›jší rozsažnou racionalitou historického katolicismu ( která se zde stala spíše doplňujícim faktorem), ani egologickou racionalitou cartesiánsky podmínÄ›nou; a díky malé zasažitelnosti následnou globalizující, z vÄ›tší části McDiesney (sbÄ›rnou) binární monokulturou a použitelnými prostÅ™edky manipulace, kulturní kontroly a dominance

http://www.no­veslovo.sk/…u­topoiesis__

.

„Hugo Blanco vyprávÄ›l příhodu o Å¡védském turistovi, který byl pÅ™ekvapen způsobem života a duchem solidarity v jedné kečuánské vesnici poblíže mÄ›sta Cuzco. „To vypadá jako komunismus,” Å™ekl… „ne, komunismus vypadá jako tohle,” odpovÄ›dÄ›l jeho průvodce”.

http://www.blis­ty.cz/art/54027­.html

Zanechte komentář

Jméno a email jsou vyžadované (email se nezobrazuje).