Obamismus – „Rozděl a panuj“

9.11.2009 9.57
V rubrice Latinská Amerika, Made in USA

Stará politika v novém taktickém kabátku. Tak by se fakticky dala charakterizovat ona „zmÄ›na“, o které prezident Obama ve svých pÅ™edvolebních projevech mluvil k uším Latinské Ameriky. Na zmÄ›nÄ› taktiky jsou ostatnÄ› postaveny prakticky vÅ¡echny zmÄ›ny, které se pod Obamovím vedením zatím udály. USA jsou stále v rukou velkých nadnárodních korporací a stejnÄ› tak svÄ›t je devastován kapitalismem. Žádná „spása“ nepÅ™iÅ¡la, a v podobÄ› loutky Obamy ani pÅ™ijít nemohla. Ale nyní k Hondurasu a taktice rozdÄ›l a panuj v ObamovÄ› podání, které pÅ™edstavuje onu „zmÄ›nu“, jež toliko sliboval ve svých pÅ™edvolebních lžích.

Honduras – vojenský pravicový puč

28.června 2009 probÄ›hl v Hondurasu vojenský puč zaÅ¡títÄ›ný vlivnými honduraskými kapitalisty proti levicovÄ›-reformnímu prezidentovi Manuelu Zelayovi. Moc nad zemí pÅ™evzala nelegitimní vláda jeho stranického kolegy Roberta Machelletiho. Puč byl reakcí na Zelayovu reformistickou politiku, jíž si získal jak dÄ›lníky tak odboráře. Buržoazie se obávala, že by Zelaya chtÄ›l nastolit bolivárovský-chávezovský socialismus, pÅ™estože k tomu mÄ›li jeho reformy velice daleko. Honduraská buržoazie využila sporů v ZelayovÄ› mateÅ™ské Liberální stranÄ›, kde pravicové křídlo bylo nespokojeno a odmítalo zelayovské reformy. Buržoazie shromáždila dostatek svých prostÅ™edků, zástupce nespokojených liberálů a armádní velitele na svoji stranu, aby svrhla režim prezidenta Zelaye, a jak chtÄ›la tak i učinila. 28.června byl prezident Zelaya zbaven své funkce. Byl deportován z Hondurasu a moc v zemi pÅ™evzal Machielleti.

A pak se to stalo. Stalo se nÄ›co, co by nikdo nečekal a co pÅ™ekvapilo snad každého levicového aktivistu i pravičáka. Zelaya očekávanÄ› získal podporu Bolivarovské aliance, jak se říká uskupení jihoamerických států společnÄ› čelící neoliberálnÄ›-vojenskému hegemonismu USA, ale co bylo tím velkým pÅ™ekvapením – dostal podporu i od vÄ›tší části establishmentu samotných Spojených států! Americká vláda obratem odmítla uznat legitimitu nového pravicového režimu. OAS (Organizace americký států) společnÄ› s Mezinárodním mÄ›novým fondem zastavily veÅ¡kerou hospodářskou pomoc Hondurasu, dokud nebude Zelaya znova vrácen na místo prezidenta. Je nemožné si pÅ™edstavit, že by takto zareagovala například Nixonova administrativa po 11.září 1973, kdy pravicová armáda svrhla socialistické chilského prezidenta Allendeho. Tehdy si pravice mohla říct o první poslední a dostala by to od Američanů. Dnes, ale ne… čím to je?

Je to o politice „rozdÄ›l a panuj“, staré tisíce let a stále účinné. Barack Obama se rozhodl radikální levici i levici celkovÄ› v Jižní Americe rozvrátit stejným způsobem, jako chce rozvrátit velitelské sbory Talibanu v Afghánistánu – chce s levicí spolupracovat. Zatímco talibanským důstojníkům a povstaleckým vůdcům nabízí, za to že opustí Å™ady Talibanu, lukrativní mocenské pozice a finanční možnosti, jihoamerické levici, jež je nyní ve svém rozvoji nejdynamičtÄ›jší, taktéž nabízí pomoc a ochranu. Vtip je ale v tom, že tuto nabídku pÅ™edkládá jen části levice. Tou částí je to, co nakonec již prezident Bush (ve svém druhém funkčním období) nazval „konstruktivní a demokratická levice“ – tedy umírnÄ›ní reformisté, populisté a neoliberalismem načichlí levičáci.

Taktiku rozdÄ›l a panuj považuje Obama za nejlepší možnost boje jak proti Talibanu v Afghánistánu, kde americká armáda dostává totálnÄ› na prdel a kde starosta Kábulu Karzáí už ovládá jen pár důležitých bodů, tak i za jedinou možnost oslabení radikální a marxistické levice v Jižní Americe. Tato politika ale nebyla započata Obamou. Započal ji již v roce 2006, byÅ¥ jen částečnÄ› a slabÄ›, Bush, když byl na velké státní návÅ¡tÄ›vÄ› v Brazílii, kde se setkal s bývalým trockistou a dnes pravicovým rádoby-socialistou Lulou, zástupcem Brazilské dÄ›lnické strany, odÅ¡tÄ›pku 4. Internacionály. Obama Bushovu taktickou zmÄ›nu přístupu pouze prohloubil a vypiloval. Touto taktikou se naopak snaží izolovat nejlevicovÄ›jší jihoamerické státy – Kubu, Venezuelu, Bolívii a částečnÄ› Argentinu, tím že na svoji stranu získá honduraskou, peruánskou, brazilskou a další levici. PÅ™itom vÅ¡ak Obama nemá na své stranÄ› celou americkou vládnoucí třídu. KrajnÄ› pravicové sekce Republikánské strany kolem Cheneyho a oživující se skupiny neokonzervativců otevÅ™enÄ› honduraský pÅ™evrat podpoÅ™ily. Ukázalo se také, že letadlo unášející prezidenta Zelayau ze zemÄ› mÄ›lo mezipÅ™istání na americké vojenské základnÄ› Palmerola, kde načerpalo palivo. Část americké politické administrativy a vojenských kruhů se na novou, obamovskou taktiku tedy jeÅ¡tÄ› neadaptovala, nebo tak vůbec nehodlá učinit.

Kuba

Kuba je nyní kapitolou sama pro sebe. Americký prezident Obama slíbil ve svých pÅ™edvolebních slibech, že prolomí ledy mezi USA a Kubou a skutečnÄ› i provedl nÄ›které krůčky v tomto smÄ›ru. Tlak mezinárodní levice, izolace v OSN (kde již drtivá vÄ›tÅ¡ina členů a zástupců hlasuje pro rezoluce odsuzující hospodářské sankce vůči KubÄ› a to včetnÄ› českých zástupců…), ale i potÅ™eba sofistikovanÄ›jšího způsobu boje proti nepřátelům amerického imperialismu, pÅ™imÄ›ly Obamu začít tajná vyjednávání mezi kubánskými komunisty, zejména ale armádními kruhy a jeho administrativou. V prvních rozhovorech se sice nemluvilo o zmírnÄ›ní ekonomických sankcí, ale USA rozhodly, že znovu umožní exilovým Kubáncům navÅ¡tÄ›vovat své příbuzné na KubÄ› a posílat jim peníze. SouběžnÄ› s tím Obama kalkuluje s tím, že kubánská armáda pÅ™edstavuje paradoxnÄ› pravicovou sílu na KubÄ› – mnoho armádních důstojníků žádá vÄ›tší spolupráci s USA, oslabení vztahů s Venezuelou a pro-tržní hospodářské reformy, pÅ™estože to v polo-socialistických/po­lo-byrokratických státech byla obvykle armáda, která zastávala nejsilnÄ›jší „levicové“ pozice. Vzájemné oÅ¥ukávání dlouholetých nepřátel začalo pod pláštíkem spolupráce v boji proti drogovému obchodu, záchranných akcí pÅ™i hurikánovém nebezpečí apod.

Obama nicménÄ› až dosud nepÅ™ipustil v zásadních otázkách jediný významnÄ›jší ústupek z desetiletí trvající agresivní politiky proti KubÄ›. ZruÅ¡ení ekonomické, obchodní a finanční blokády Kuby, konec podpory pravicovým skupinám kubánského exilu (včetnÄ› militantních teroristických sil jako je Alfa66), zruÅ¡ení základny na Guantanamu, zruÅ¡ení zákazu cestování obyčejných Američanů na Kubu, zruÅ¡ení sankcí uplatňovaných kvůli stykům s Kubou vůči tÅ™etím zemím, propuÅ¡tÄ›ní v Americe zločinnÄ› vÄ›znÄ›ných členů tzv. kubánské pÄ›tky (jejichž uvÄ›znÄ›ní je ostÅ™e kritizováno i AI) – k ničemu z toho se Obama nemá. Za jeho administrativy se naopak rozmohlo faktické rozkrádání po desetiletí zmrazených kubánských aktiv v amerických bankách ultrapravicovým exilem.

Kolumbie

To, že Obama v Hondurasu odmítl puč zelayovské levici a chce navázat jisté kontakty s Kubou ovÅ¡em neznamená, že nepokračuje ve vojenské intervenci proti latinskoamerické levici. Obama nadále pokračuje v posílání vojáků do málo známého, ale o to krvavÄ›jšího konfliktu v Kolumbii, kde již 60 let zuří občanská válka mezi levicovými povstalci z Å™ad Revolučních ozbrojených sil Kolumbie – Lidové armády(mimo jiné napojené na drogové kartely) a NárodnÄ› osvobozeneckou armádou Kolumbie (skupinou kÅ™esÅ¥anských-komunistických partyzánů) proti pravicové vládÄ› (taktéž napojené na drogové kartely a izraelské a americké žoldáky). V případÄ› Kolumbie Obama rozhodnÄ› není vůbec žádnou zmÄ›nou a pokračuje nadále v prosazování zájmů amerického velkokapitálu v této strategicky důležité zemi krvavou cestou. Americká armáda bude mít v této zemi sousedící s â€žnepohodlnou Venezuleou“  sedm vojenských základen!

Důsledky a vývody z posledních událostí je nutné shrnout následovnÄ›: Obamova nová taktika znamená pro vzestupující latinskoamerickou levici velké nebezpečí v tom, že se orientuje na izolaci politicky a vesmÄ›s i sociálnÄ› nejradikálnÄ›jších států Jižní Ameriky a zároveň na spolupráci s tÄ›mi silami (napÅ™. na KubÄ›), které v rámci vládnoucí třídy a politické elity tÄ›chto „neposluÅ¡ných zemí“ usilují o jejich postupnou tržní transformaci smÄ›rem nikoliv nepodobným čínskému modelu. Obamova politika zároveň může oživit téměř nezničitelné iluze evropských pseudo-levičáků, že on je pan „ZmÄ›na“ oproti Bushovi. Z takových vývodů by mÄ›la ve své politice vycházet i novÄ› vznikající česká sjednocená radikálnÄ› levicová organizace.

Adam, REVO Praha

Žádný komentář

Zanechte komentář

Jméno a email jsou vyžadované (email se nezobrazuje).