www.RIO.cz.tc

Honduras: Dvě demonstrace v Tegucigalpě

20.10.2009 18.58
V rubrice Latinská Amerika

Silné a slabé stránky hnutí odporu v Hondurasu z pohledu očitého svědka

Byl to již 107. den protestů proti puči v Hondurasu: V pondělí „Resistencia" pořádala demonstraci v Kennedyho čtvrti v hlavním městě Tegucigalpa. Kvůli masivní přítomnosti policie a vojáků bylo zhruba 400 demonstrantů donuceno zůstat na chodníku. Ale zůstali bojovní. Nejenže požadovali návrat sesazeného prezidenta Manuela Zelayi, ale také svolání ústavodárného shromáždění, aby nahradilo ústavu z roku 1982, o které pučisté tvrdí, že je jejich základem.

Výjimečný stav, který začal 28. září, stále ještě neskončil, přes všechny rozhlašované zprávy o opaku. I když pučistický prezident Roberto Micheletti oznámil zrušení vyhlášky již minulý týden, toto oznámení nebylo vůbec zveřejněno ve vládním věstníku, a proto je nelze označit za platné. Zákaz shromáždění obsažený ve vyhlášce byl používán policií jako záminka k rozpuštění shromáždění v Kennedyho čtvrti ve 12 hodin.

Zelaya nebyl dosud schopen zmobilizovat o mnoho více než jen tvrdé jádro svých několika stovek příznivců. V populaci, z nichž až 75% i nadále odmítá život v diktatuře, převládá směs strachu a únavy. Vůdčí představitelé vyzývají ke každodenním demonstracím, jenže tento rytmus protestů je pro pracující lid zkrátka nepřijatelný. Především je jasné, že tyto demonstrace jsou pouze mírovými protesty, s cílem vytvořit tlak na jednání mezi pučisty a Zelayovými lidmi, kteří chtějí pučistický režim odstranit.

Protesty se přestěhovaly také do sousedství. V pondělí v 9 hodin večer došlo k demonstracím v jednotlivých čtvrtích. Například ve Villa Adéla na západě od hlavního města asi 200 shromážděných lidí zahřmělo: „Pokud není žádné jiné řešení, pak bude revoluce!“ Lidé, včetně mnoha dětí a mladých lidí, přitom dělali obrovský hluk trubkami, nádobím a plastovými lahvemi. (Současně probíhaly také demonstrace v různých dalších čtvrtích: například ve čtvrti Pedregal na jihu demonstrovalo večer přes 1000 lidí. Ale díky pokračující cenzuře je velmi obtížné získat o těchto věcech větší přehled.)

“Během týdne jsme pořádali takovéto demonstrace jako dnes každý večer," řekla Berta Dimo, zdravotní sestra z okresu. Policie přijela s pickupy a motocykly a  demonstraci potlačovala víceméně za jízdy. „Někdy se střílelo do vzduchu, ale nikdo z nich se pořád neodvážil zaútočit přímo na nás," prohlásil student Jorge Hernandez. „Ale v jiných čtvrtích se do davu již střílelo. Je však skvělé, že demonstrující téměř nemají strach," pokračoval.

V úterý se konalo další kolo dialogu mezi vládnoucím režimem a sesazeným prezidentem Zelayou. Zástupci obou stran tvrdili, že 60 % nebo 70 % sporných otázek již bylo vyřešeno. Ale Juan Barahona, který sice sedí ve vyjednávacím týmu Zelaya, ale sám sebe vidí jako zástupce „Resistencia“, vše komentoval v tisku: „Stále se vůbec nehovořilo o nejpalčivější otázce, tedy o znovunastolení moci prezidenta Zelayi. Takže tento dialog je de facto stále na bodu mrazu."

Zelaya stanovil termín vyvrcholení dialogu na 15. říjen. Pučisté stále hrají o čas, dokud nedojde ke konání jejich voleb 29. listopadu. Není jasné, zda obě strany rozhodnou o prodloužení dialogu nebo zda jej prohlásí za neúspěšný.

Takzvané „mezinárodní společenství" – tj. imperialistické mocnosti, které dominují nad Hondurasem po celá staletí – se se Zelayou chce dohodnout na řešení za každou cenu. Zelayovci jsou připraveni provádět víceméně jakékoli ústupky pučistům tak dlouho, dokud se budou moci vrátit k moci. To vede k nespokojenosti ze strany aktivistů „Resistencia", která „není ochotná se vzdát požadavků po ústavodárném shromáždění" (podle jejich mluvčího).

Bohužel, aktivisté nemají vytvořeny základní struktury, s nimiž mohou lépe prosazovat své požadavky. Vůdčí úlohu v odborech mají byrokratické kliky, které mají velmi blízko k Zelayovi a sdílejí jeho strategii „dialogu“. V této situaci má Zelaya z brazilského velvyslanectví nenapadnutelné vedoucí postavení: demonstranti na ulicích ho milují, i když on sám jejich protesty brzdí. K tomu, aby se tato situace změnila, se protesty musí organizovat samostatně prostřednictvím výborů ve čtvrtích, pracovištích, na školách a univerzitách, kde by se budovalo alternativní, demokratické vedení, které by cílevědoměji tlačilo zemi ke generální stávce.

Władek Flakin, Tegucigalpa, REVO Německo, 12. října 2009

Žádný komentář