Je tomu
teprve pár týdnů, kdy peruánští domorodci a rolníci slavili za cenu mnoha
padlých velké vítězství nad kapitalistickou a mocenskou silou v Peru.
Zároveň to znamenalo velký úspěch pro ochranu životního prostředí a
přírody. Vítězství totiž dočasně zajistilo ochranu části amazonského
pralesa a půdy rolníků a domorodců. Co přesně se to v Peru stalo a
jaké důvody k situaci vedly?
Důvody „Peruánské politické krize“
Všechno započalo už loni, kdy se 5.října 2008 dostala na veřejnost
páska s rozhovorem viceprezidenta peruánské ropné společnosti
Petroperu Alberta Quimpera a politického lobbyisty Romula Leona Alegría.
Situace začala vrcholit v únoru 2009, kdy se začala uplatňovat
neoliberální smlouva volného obchodu. Tato smlouva jako stovky dalších
podobných zločinných aktů globálního kapitalismu měla za cíl „uvolnit
hranice pro volný obchod“. Za touto větou se skrývá mnoho věcí,
především utlačování chudého rolnictva, zabírání půdy, devastace
životního prostředí pro zisky kapitálu, brutální vykořisťování
peruánského dělnictva a masová šikana domorodých obyvatel Peru, potomků
Inků a Mayů. Obyvatelé Jižní Ameriky, jež je v posledních letech
zachvacována jednou levicovou, antikapitalistickou a anti-amerikanistickou
vlnou za druhou, se rozhodli bránit a povstali proti vládě prezidenta Alana
Garcii a premiéra Yehuda Simona. Smutné na tom je především to, že
prezident Garcia je představitel Aliance lidových revolucionářů Ameriky a
premiér Simon člen Humanistického hnutí. ALRA je dnes členskou stranou
Socialistické internacionály. Hlavními důvody jež přímo vedly
k povstání pak byly dva dekrety, kterými vláda chtěla nejprve zrušit
ochranu části národních parků a amazonského pralesa a poté zabrat půdu
rolnictvu a indiánům. To vše pro ropu a zisky.
Situace v Peru
Politická situace v Peru byla v posledních mnoha desítkách let
katastrofální. Země se potácela v krvavé občanské válce mezi
teroristickými jednotkami Světlé stezky, extremistické maoistické
organizace neblaze proslulé terorem proti civilistům, oddíly Revolučního
hnutí Tupaca Amura, levicové lidové povstalecké organizace, která se na
rozdíl od Světlé stezky nedopouštěla teroru proti lidu a vládními silami,
střídavě ovládanými demokratickými a totalitními vůdci. Zatímco
Světlá stezka si dala za cíl nastolit tvrdý maoistický režim,
Revolučnímu hnutí Tupaca Amura šlo o osvobození domorodého
obyvatelstva, rolníků a chudiny. V roce 1990 se k moci
v Peru dostal japonský emigrant, Alberto Fujimori a nastolil
polo-totalitní režim. Během jeho diktatury bylo v Peru masově
likvidováno levicové, odborové a rolnické hnutí. Sám zprostředkovával
dodávky zbraní a munice do Kolumbie pro ultrapravicové oddíly AUC a jiné
paramilitantní antikomunistické síly.
Z ekonomického hlediska vypukl s jeho nástupem tzv.Fujishock jak
byla nazvána jeho radikálně pravicová neoliberální hospodářská reforma,
jíž zlikvidoval všechnu podporu obyvatelstvu, prudce snížil státní
výdaje a velice uvolnil ruce a možnosti soukromému sektoru. Přesto, nebo
spíše díky tomu se cena elektřiny, paliva a i nejzákladnější
lidské potřeby, vody, zvýšila o více než 3 000%. Když se
situace v roce 1992 vyostřila a Fujimori přišel o podporu
kongresu a většinu politické síly, provedl puč sám proti sobě. Armáda na
jeho rozkaz zbavila kongres moci a ústava byla zrušena. Tento puč byl
uvítán zejména městským obyvatelstvem a peruánsko-severoamerickou elitou.
Fujimori vyhnal ze země představitele ALRA a liberálně-pravicové FREDEMO.
V důsledku politických reforem (omezení práv univerzit,
předělávání volebního systému atd.) z roku 1995 byl v roce
1997 považován 40% obyvatel hlavního města Peru, Limy, za
autoritáře.
V roce 2000 znova zvítězil ve volbách, které ovšem opozice
kritizovala a které, jak poukázalo mnoho nezávislých novinářů, byly
doprovázeny „nesrovnalostmi“. O rok později rezignoval poté, co
televize odvysílala dokument o úplatcích pro opozičního kongresmana
Alberta Kouriho, který měl přeběhnout do Fujimoriho strany Peru 2000. Je
velice smutné, že úplatky vedly k pádu Fujimoriho režimu, zatímco
masakr v Barrios Altos při němž elitní vojenská komanda, eskadry smrti
Grupo Colina, zabily i 8leté dítě a celkem povraždily 15 lidí.
Stejně tak politicky přežil masakr La Cantuta, kdy popravčí komanda zabila
9 studentů a učitelů. Stejně přežil i masakr v Santa, kde
Grupo Colina povraždilo 9 rolníků. Tyto operace patřily
k tzv.False-flag operacím, tedy bojovým akcím s cílem pošpinit
nepřátelskou stranu a tak byly vydávány za útoky Světlé stezky,
přestože při útoku v La Cantuta byli hned dvě oběti identifikovány
právě jako příslušníci Světlé stezky. Obětem jeho diktatury se dostalo
zadostiučinění teprve v dubnu, kdy byl Fujimori po mnoha letech zatknut
v Chile a převezen do Peru. Fujimori dostal 25let vězení za vraždy,
unášení a porušování lidských práv a dalších 6 let za
porušování ústavy a zákonů Peru.
Povstání
Povstání samotné vypuklo v dubnu 2009, kdy započala rozsáhlá vlna
blokád a demonstrací, včetně vyhlášení občanské neposlušnosti vládě.
Prezident Garcia v reakci na to pozastavil platnost občanských svobod a
práv na shromažďování. Povstání vyvrcholilo bitvou na „ďáblově
zatáčce“, dálnici 1 000 kilometrů severně, kde 5 000
demonstrantů zatarasilo svými těly cestu a možnost tak projet nákladním
vozům severoamerických a peruánských společností jako bylo již výše
zmíněné Petroperu. 5.června 2009 zde zemřelo 31 lidí.
Z nich bylo 22 domorodých bojovníků a 9 příslušníků
vládních sil. Domorodcům se podařilo zajmout 38 policistů a
9 policistů bylo zabito při pokusu o osvobození unesených.
Prezident Garcia prohlásil, že domorodci klesli na úroveň
kriminálníků.
Důsledky povstání byly rozsáhlé. Vláda dala zatknout představitele
domorodců Alberto Pizanga, jež je jedním z představitelů AIDESEP, což
je svaz domorodých jihoamerických organizací a hnutí sdružujících
indiány. Ministryně pro ženskou otázku, Carmen Vildosová, 8.června
rezignovala na protest proti vládním akcím vůči domorodcům. Stejně tak
rezignoval kvůli celému masakru a neúspěchu při prosazení těžby ropy a
minerálů dne 16.června i „humanistický“ předseda vlády Simon.
18.června 2009 vláda a kongres odvolali dekrety a úplně je zrušili,
aby zabránili dalším demonstracím a potencionálním ozbrojeným bojům.
Toto vítězné povstání, které si ovšem vyžádalo životy desítek
hrdinných domorodců a rolníků, představuje velký úspěch při obraně
amazonského deštného pralesa a práv indiánů. Vláda vedená loutkami USA a
pseudo-levičáky neuspěla ve svém cíly – získat zisk z těžby
ropy. Právě kvůli ropě a dřevu je dnes Jižní Amerika nejvíce
devastována. Původní rozsah amazonského pralesa, jež byl nejvíce zmapován
v roce 1970, byl 4 100 000 kilometrů čtverečních, dnes(2006)
je to 3 400 000 kilometrů čtverečních. Prezident Garcia se neblaze
proslavil pseudo-ekologickým zákonem číslo 840, který byl přijat
v roce 2008 a umožňuje soukromým a státním subjektům na území
Peru kupovat neobydlené oblasti amazonského pralesa. Další ránou pro
Amazonku je výstavba trans-amazonské dálnice BR-230, jež má být více než
5 000 kilometrů dlouhá.
Pokud chceme zachovat udržitelné životní prostředí, je naší
povinností bojovat proti nezměrným devastacím přírody! Boj jihoamerických
indiánů přímo souvisí s bojem ostatních utlačovaných lidí, ať
již jde o levicové aktivisty, chudé rolníky, dělnické odboráře nebo
další…
Adam, REVO Praha
