Vítězem globalizace je neoliberální bílá maskulinita!

22.4.2009 21.13
V rubrice Antikapitalistické hnutí, Ženy

V úterý 21.dubna se na půdě Karlovy univerzity v Praze uskutečnila zajímavá přednáška na téma globalizace, odporu proti ní a feminismu. Jak jdou tyto věci dohromady? Mladá socioložka Marta Kolářová, v současné době pracovnice Sociologického ústavu Akademie věd ČR, na toto téma sepsala celou knihu. Jmenuje se „Protest proti globalizaci: gender a feministická kritika“. Kolářová se specializuje na vztah globalizace a radikálních sociálních hnutí, především pak na feministickou kritiku globalizace. V podvečerních hodinách zaplnilo místnost genderově vyrovnané publikum přibližně 40 studentů a studentek a mohlo se začít.

Přednáška začala shrnutím historie klíčových antiglobalizačních protestů. Už v roce 1994 propuklo povstání Zapatistů v Mexickém státě Chiapas, ale za přelom se považují události v Seattlu 1999. Zlom pro evropskou scénu znamenaly protesty v Praze při summitu MMF a SB v roce 2000. Díky mohutným demonstracím se podařilo zkrátit konání zasedání nadnárodních institucí o jeden den a jeho účastníci museli z Kongresového centra odjet potupně metrem. Pro mnoho delegátů to podle jejich slov bylo poprvé v životě, co jeli hromadnou dopravou. Už předtím ale získala česká scéna jednu cenou zkušenost. V Praze se 16. května 1998 konala Global Street Party, která navazovala na celoevropskou řadu podobných akcí. Původně poklidný happening na Náměstí míru přerostl v do té doby nevídané ostré střety s policií.

Další milník znamenalo brazilské Porto Alegre, kde se v lednu roku 2001 konalo první Světové sociální fórum. V italské Florencii se rok poté konalo první Evropské sociální fórum. Jednalo se o výraznou změnu strategie, protože místo demonstrací a blokád došlo na konání kontra-summitu, vlastních mítinků, debat a seminářů. Podle Kolářové je proto od té doby vhodné mluvit o většině hnutí jako o alterglobali­začním (pořádá vlastní kampaně a fóra) spíše než antiglobalizačním (pořádá jen demonstrace). Mnohdy se ale konání protestů a zároveň kontrasummitů doplňuje.

Problém nastává při snaze vymezit ideologický rámec hnutí. Oproti sociálním hnutím 60tých let je to dnešní vícetématické, tzv. multi-issue, zatímco sociální hnutí dříve se soustředila kolem jednoho tématu (ukončení války ve Vietnamu, boj za práva černochů). Také je namísto postindustriálních témat ze 60tých let (např. boj za práva gayů a lesbiček) nově opět zaměřeno na ekonomická témata (existence sweatshopů, atd.). Pozitivní program pak shrnuje heslo: „Jiný svět je možný!“. Širokému zaměření odpovídá i široká škála různých sociálních aktérů, kteří se pod nálepkou anti/alterglo­balizačních sil sešli. V českém prostředí jsou to nejčastěji anarchisté, trockisté a marxisté, nebo radikální ekologové.

Pokud se od aktérů sociálních revolt vrátíme k samotnému fenoménu globalizace, zjistíme podle Kolářové, že jejími vítězi jsou hlavně bílí muži, v angličtině často označováni jako „Davos Man“ – muži z Davosu. V tomto švýcarském středisku se pravidelně koná Světové ekonomické fórum, na kterém se schází špičky ze světa byznysu a politiky. „Vytváří se globální vládnoucí maskulinita,“ upřesnila Kolářová s tím, že mezi elitu se mohou klidně dostat i ženy, ale jen v případě, že dostatečně napodobují své mužské vzory.

Ženy obecně jsou ale převážně oběti neoliberální globalizace. Ta znamenala obrovský nárůst celosvětové zaměstnanosti žen. Ze 46% v roce 1950 na 81% v roce 2000. Velká část tohoto růstu ale (zejména v Asii a v Jižní Americe) znamenala zapojení žen do nuzných pracovních podmínek, často v tzv. „sweatshopech“. V těchto „továrnách na dřinu“ (Kolářová užívá termín „robotárny“) dělnice opakují rutinní úkony, pracují za minimální mzdu (často jen ze bídné ubytování a jídlo) a jsou jim odpírána i základní zaměstnanecká práva.

Na tento fakt logicky navazuje otázka, jestli se dá takovémuto novodobému otroctví bránit? „Dá, i když je to obtížné,“ odpovídá rázně Kolářová. Jak v samotných továrnách vytvářením ochranných skupin (náhrady za nefungující odbory), tak i mezinárodním tlakem. Například na amerických univerzitách, kde je velký byznys okolo výroby školního oblečení, se v minulých letech začali studenti aktivně zajímat, kde že se to jejich věci vlastně vyrábějí, a požadovali, aby univerzity odebíraly oblečení pouze od spolehlivých výrobců, kde je jistota nevyužívání dětské práce nebo nadměrného vykořisťování.

Vztah feminismu a alterglobalizačních sítí je ale komplikovaný. Podle Kolářové například většina feministických autorek kritizuje hnutí za „implicitní maskulinaci diskurzů“ (nedůsledné dodržování feministického paradigmatu ve většině vedených diskusí). Ženské hnutí není obecně levicové, často je liberální a v Evropě neřeší ekonomickou nerovnost, ale jen ženská práva včetně lingvistických nerovností, které ženy ve třetím světě tolik nepálí. Respektive pálí je míň, než každodenní starost o přežití. Rozdíly existují i po organizační stránce. Feministické skupiny tíhnou často k formální institucionalizaci (NGOizaci), spoléhají na lobování u politiků a mají snahu zalíbit se mainstreamovým médiím. Naproti tomu alterglobalizační hnutí odmítá kooptaci do současného mocenského systému, nemívá pevné hierarchické řády atd. Šance najít společnou řeč přesto podle Kolářové existuje. Aby bylo možné např. opakovat 8. březen 2001, kdy proběhla v 50 zemích včetně ČR globální stávka žen, musí dojít k propojování a prolnutí alterglobalizačního a feministického diskurzu. Sociální hnutí musí brát více na zřetel ženskou otázku a feministické organizace začít vidět svět v širších souvislostech.

Kolářová také zmínila podle ní specifický problém radikálnějších feministek v České republice a v Evropě. Je jím konfrontační taktika antiglobalistů, například vytváření tzv. black bloců. Dochází pak k částečné fetišizaci mužského bojovníka, zatímco femininní taktiky (převleky, happeningy, tanec) jsou vnímány jako neefektivní. Přitom podle Kolářové může být krátkodobě účinný i tzv. Pink Bloc, těleso žen (i mužů) v růžovém, kteří volí méně konfrontační, ale vizuálně přitažlivou taktiku odporu (například na odlákání pozornosti). Problém vidí i v alternativních médiích, které příliš často reprodukují genderově stereotypní obrazce.

REVO se usilovně snaží, aby se poslední výtka netýkala i našeho časopisu nebo webových stránek. Možná jste v poslední době zaregistrovali zvýšený počet článků věnující se ženské otázce a to jak historickým a teoretickým, tak i aktuálním tématům. Je nutné, aby se nejen na publikování článků, ale i vlastní aktivistické činnosti, podílely ženy co největší možnou měrou. Velkou inspirací pro nás zůstávají zkušenosti ze zahraniční, kde mladé dívky tvoří často páteř celých radikálně-levicových organizací. Proto ženy a dívky neváhejte a přidejte se k REVO!

Sára, sympatizantka REVO

20 komentáře

Matěj Čihák

23.4.2009 17.08.

Já osobně myslím že by na obou stranách měla být úcta a respekt a rovnost, ono totiž někdy jsou diskriminováni i muži a také mužských obětí domácího násilí je mnohem víc než by člověk předpokládal, říkají to i naši přední sexuologové. A muži jsou hlavně často týraní svými ženami psychycicky, což je nejhorší. Ale ženy jsou samozřejmě na tom většinou hůř.

kpmg

24.4.2009 20.36.

k problematice feminismu…
doporučil bych práci doktora warrena farrella, který naprosto vyvrací mzdovou diskriminaci žen. nanejvýš podnětné čtení.

Karl Radek

25.4.2009 13.48.

Copak, kapitáne magore, zase výplod nějakého debilního neoliberála? Tak tohle podnětné čtení si strč do zadního otvoru, s prominutím.

kpmg

25.4.2009 15.17.

a nechcete si o něm radši aspoň něco zjistit než nás oblažíte dalším výstřikem vulgární „moudrosti“? sám farrell byl v mládí radikální feminista. dokud se jednou nezastavil a nepoložil si jednu klíčovou otázku. dalších dobře 20 let ji pak zkoumal v terénu. výsledky jsou jasné, snadno interpretovatelné a hlavně nejsou nijak ideologické. jen faktické. rozdíly v mzdách mužů žen jsou dány logickými důvody a to dokonce takovými, které si sami ženy volí.

Karl Radek

25.4.2009 15.57.

No jasně, zase nějaký zhrzený fanatik, co postupem času přešel na opačnou stranu barikády. To mi připomíná některé autory Černé knihy komunismu, v mladí aktivní bolševiky. To, že ženy dostávají nižší platy, je ovšem fakt a důkaz zločinnosti tohoto systému. A krom toho – ženy si jako další zaměstnanci volí jen to, co jim laskavě tento režim nabídne.

kpmg

25.4.2009 17.51.

aha, tak nic. bude třeba delší výklad. posloužím výtahem z výtahu jeho knihy.

ta otázka která ho napadla byla jednoduchá. proč by se někdo choval tak hloupě a zaměstnával muže, když by mohl udělat firmu ze samých žen a tak uspořit na níkladech, že by veškerou konkurenci převálcoval. tak začal zkoumat, proč to nikdo nedělá.

a co vlastně zjistil? spoustu zajímavého. například že nižší zisky dosahují i podniky ženami vlastněné a to až o 50%! svobodné bělošky mezi 45 a 54 roky mají o 6% vyšší mzdy než muži ve stejné skupině, svobodné vysokoškolské pedagožky dokonce o 45% víc než stejní muži!

potom vybral 25 faktorů, které vždy znamenají vyšší mzdu. faktory jako nutnost práce přes čas, práce venku v nepříznivých podmínkách, riziko zranění, atd. atd. a co zjistil? že na všech místech, které tyto znaky nesou pracují mnohem víc muži. příklad reportérů, kteří při určitých reportážích (např. ve válečné zóně) riskují život: podíl žen mezi novináři je 38% ale jen 7% případů úmrtí v důsledku práce jsou ženy.

ženy statisticky vždycky dávají přednost práci pohodlnější, bezpečnější a takové, která je emocionálně naplňuje. takové jsou ale vždy méně placené. nikdy nemůžete čekat, že když vás práce skutečně baví, tak ji budete dělat za stejné peníze jako ten, koho nebaví.

muži jsou mnohem ochotnější pracovat přes čas a nebo v zaměstnání s nepravidelnou pracovní dobou. krásný příklad se udál v japonsku. odbory tam vymohly pro ženy právo noční práce, ale zájem o ni z jejich strany nebyl prakticky žádný.

stejně tak ženy vakzují menší ochotu pracovat v oblastech, kde se musí neustále doplňovat znalosti. jejich nízký podíl ve výzkumných oborech je dobře známý.

kde je další krásný příklad? ve zdravotnitcví. obor chirurgie, který je po všech dříve zmíněných stránkách náročný má mnohem větší zastoupení mužských studentů, zatímco ženy dávají přednost poklidnější práci jak je psychiatrie nebo pediatrie.

problematika přesčasů je také zajímavá. přibližně odpovídá, že kdy odpracujete o 13% víc času než je norma, tak si příjem zvýšíte o celýh 40%. to ale ženy nejsou tak ochotné dělat.

přesto jsou ale ženy na různých místech více zastoupené. třeba manažérů velkých firem je 21% ženského pohlaví do 40 let věku, zatímco stejně starých mužů jen 2%!

a podobně to je např. u ochoty dojíždět a nebo obecně v počátečních kariérních cílech.

ale nejenom práce, ale i společnost je takhle orientovaná. i dnes se čeká, že muž bude při společné večeři platit za ženu. muže jako nadřízeného preferuje 47% mužů i žen, zatímco ženského nadřízeného jen 21% žen a 17% mužů. ženy fungující na postech inženýrů potom vydělávají o 43% víc než stejně postavení muži. top modelky pak dokonce 5× víc než top modelové. kromě toho si žena dokáže radikálně zvyšovat své příjmy jenom tím, že hezky vypadá. a to jak mzdu (např. spropitné), tak nepřímo prostřednictvím pozvání. žena dokáže přijít do baru a úplně se opít aniž by musela platit jedinou korunu. jen si to samé zkuste jako muž.

pokud ještě k tomu feministky chtějí rovné podmínky, tak by stejně tak měly zhodnotit jiné faktory. to že žijí v průměru o 7 let déle než muži, že 95% smrtelných pracovních úrazů postihne muže nebo že muži páchají 4× více dokonaných sebevražd.

tak copak objektivního asi řeknete na tohle?

Karl Radek

25.4.2009 18.19.

,,proč by se někdo choval tak hloupě a zaměstnával muže, když by mohl udělat firmu ze samých žen a tak uspořit na níkladech, že by veškerou konkurenci převálcoval. tak začal zkoumat, proč to nikdo nedělá." Problém je v tom, že v USA jsou ženy většinou motivováni k práci v domácnosti, nikoliv k hledání pracovních míst, jako je to obvyklejší v Evropě.

,,nižší zisky dosahují i podniky ženami vlastněné a to až o 50%! svobodné bělošky mezi 45 a 54 roky mají o 6% vyšší mzdy než muži ve stejné skupině, svobodné vysokoškolské pedagožky dokonce o 45% víc než stejní muži!" To nejsou údaje, které by byly všeobecným pravidlem.

,,. příklad reportérů, kteří při určitých reportážích (např. ve válečné zóně) riskují život: podíl žen mezi novináři je 38% ale jen 7% případů úmrtí v důsledku práce jsou ženy." Tak to mohou mít zkrátka štěstí. Jinak ženy si logicky vybírají pracovní místa, která odpovídá jejich naturelu.

,,ženy statisticky vždycky dávají přednost práci pohodlnější, bezpečnější a takové, která je emocionálně naplňuje. takové jsou ale vždy méně placené." A to je právě demagogie. Ženy z podstaty nejsou disponovány k náročným pracovním záležitostem, ať už v dělnických nebo vojenských profesích. Jenže i ta práce, kterou ony dělají a má být z pohledu Farrella jednoduchá, může být ve skutečnosti pro ně velice náročná. Vezměme si jen práce u pokladny. Zde je dřina neskutečná a přitom podmínky jsou ještě tragické. Proč by za to měly dostávat nižší mzdu než muži?

,,muži jsou mnohem ochotnější pracovat přes čas a nebo v zaměstnání s nepravidelnou pracovní dobou. krásný příklad se udál v japonsku. odbory tam vymohly pro ženy právo noční práce, ale zájem o ni z jejich strany nebyl prakticky žádný." – Což není žádný důvod ženy platově podhodnotit.

,,stejně tak ženy vakzují menší ochotu pracovat v oblastech, kde se musí neustále doplňovat znalosti. jejich nízký podíl ve výzkumných oborech je dobře známý." – Skutečně je to menší ochota? Není to spíše zavedenými historickými klišé, že ženy se do takových oborů vůbec nehodí?

,,obor chirurgie, který je po všech dříve zmíněných stránkách náročný má mnohem větší zastoupení mužských studentů, zatímco ženy dávají přednost poklidnější práci jak je psychiatrie nebo pediatrie." To je blábol. Ona práce v Psychiatrické léčebně je poklidnější než operace? Opět autor vše sleduje jen čistě subjektivními dojmy.

,,problematika přesčasů je také zajímavá. přibližně odpovídá, že kdy odpracujete o 13% víc času než je norma, tak si příjem zvýšíte o celýh 40%. to ale ženy nejsou tak ochotné dělat. a podobně to je např. u ochoty dojíždět a nebo obecně v počátečních kariérních cílech." – A autor jaksi zapomíná, že ženy mají i další povinnosti. Mj. rodinné.

,,ale nejenom práce, ale i společnost je takhle orientovaná. i dnes se čeká, že muž bude při společné večeři platit za ženu. muže jako nadřízeného preferuje 47% mužů i žen, zatímco ženského nadřízeného jen 21% žen a 17% mužů. ženy fungující na postech inženýrů potom vydělávají o 43% " To je zkrátka zvyk, který vyplodila naše společnost, že ženy nejsou pro to či ono disponované, třebaže to vůbec není pravda.

,,top modelky pak dokonce 5× víc než top modelové. kromě toho si žena dokáže radikálně zvyšovat své příjmy jenom tím, že hezky vypadá. a to jak mzdu (např. spropitné), tak nepřímo prostřednictvím pozvání. žena dokáže přijít do baru a úplně se opít aniž by musela platit jedinou korunu. jen si to samé zkuste jako muž." Tak to je sice někdy pravda, ale brát to jako závažný argument…

,,pokud ještě k tomu feministky chtějí rovné podmínky, tak by stejně tak měly zhodnotit jiné faktory. to že žijí v průměru o 7 let déle než muži, že 95% smrtelných pracovních úrazů postihne muže nebo že muži páchají 4× více dokonaných sebevražd." To je jako tvrdit, že rovné podmínky mezi Kubánci a Čechy nejsou potřebné, když Kubánec se dožije déle než Čech.

kpmg

25.4.2009 18.51.

„Problém je v tom, že v USA jsou ženy většinou motivováni k práci v domácnosti, nikoliv k hledání pracovních míst, jako je to obvyklejší v Evropě.“
ale ani v evropě ani v usa se to neděje. kromě toho práce v domácnosti je taky výdělečná. ne sice přímo, ale když si doma ulkidíte, tak uštříte plat uklízečky, protože uklidit bys prostě muselo. výdělkem není jenom to, co vám na konci měsíce ukáže výplatní páska, ale i to, co z ní pak nemusíte utratit, protože si to zajistíte svépomocí.

„To nejsou údaje, které by byly všeobecným pravidlem.“
ne, ale ilustrují tu určitý problém.

„Jinak ženy si logicky vybírají pracovní místa, která odpovídá jejich naturelu.“
teď jste to přesně vystihnul. vybírají si sobě bližší místa, která jsou ale pohodlnější a méně náročná či riziková, takže ani nemůžou čekat stejně peněz jako muži.

„Vezměme si jen práce u pokladny.“
a vy víte kolik dostávají pokladní muži? jestli nějakou statistiku máte, tak sem s ní. mě by to vážně zajímalo.

„Což není žádný důvod ženy platově podhodnotit.“
ale jistěže je. nepracujete přes čas, nedostanete prémie za práci přes čas, máte o ně nižší mzdu.

„Skutečně je to menší ochota? Není to spíše zavedenými historickými klišé, že ženy se do takových oborů vůbec nehodí?“
právě vědecký výzkum je oblast, kde skutečně nejvíc záleží na tom co je v hlavě. můžete být 100× muž, ale prostě když ten zlepšovák neuděláte, tak patent nedostanete. a naopak.

"To je blábol. Ona práce v Psychiatrické léčebně je poklidnější než operace? "
život chirurga není jenom o operaci, ale i o tom, že vás můžou kdykoliv uprostřed noci zavolat k trojnásobnému bypassu, že musíte zvládat práci s náročnou technikou během operací trvajících i mnoho hodin v kuse, potřebujete neustále držet krok s obrovsky rychlým rozvojem nových metod. kromě toho v léčebnách nakonec opět pracují víc muži a ženy dávají přednost soukromé praxi.

„A autor jaksi zapomíná, že ženy mají i další povinnosti. Mj. rodinné.“
to ale nic nemění na tom, že přes čas prostě nezůstanou. kromě toho práce doma je také výdělečná, viz výše.

„To je zkrátka zvyk, který vyplodila naše společnost, že ženy nejsou pro to či ono disponované, třebaže to vůbec není pravda.“
často to pravda je, protože obě pohlaví jsou skutečně různá a vynikají v různých věcech. proto je také spravně, že někde mají ženy větší příjmy než muži a jinde menší.

„Tak to je sice někdy pravda, ale brát to jako závažný argument…“
ukazuje to fakt, že svět je nastaven nerovně všude. nejenom v práci.

„To je jako tvrdit, že rovné podmínky mezi Kubánci a Čechy nejsou potřebné, když Kubánec se dožije déle než Čech.“
už jsem se bál, že by na kubu nedošlo :) ne, vážně. tohle je jenom takové závěrečné rýpnutí do feministek, které chtějí absolutní rovnost, ale jenom ve věcech pozitivních pro ženy.

Karl Radek

25.4.2009 21.55.

A kdo si nechává doma platit uklízečku? Kdo? no samozřejmě vrstva zbohatlíků. Normálním lidem nezbývá nic jiného, než aby si uklízeli sami. To platí pro muže i ženy.

Tyto případy možná něco ilustrují, ale nelze je považovat za komplexní osvětlení problému.

Tak jako musíme brát v potaz, že muži jsou silnější než ženy, tak musíme i akceptovat, že ženy nikdy nebudou dělat v hornictví. Přesto není důvod jim dát menší mzdy, když práci, kterou dělají, je namáhá někdy stejně, jako dřina horníka.

Nejde o to, kolik berou u pokladny muži (mimochodem kolikrát si viděl chlapa u pokladny v supermarketu?), ale o to, že jde o velice namáhavou a striktně ženskou práci, za kterou ovšem berou méně, než takový opravář.

Přesčas je vedlejší, základní je nominální mzda.

Že bylo méně žen u vědy však neznamená, že by na to neměly.

Inu, tovární ředitel toho také moc neudělá a přesto bere více peněz než chirurg. Žen na psychiatrii, kde mají na starosti různé šílence, je poměrně dost.

Práce doma je výdělečná? Ono nákupy, starost o dítě, nádobí atd. leccos stojí.

Pokud jde o modeling, zde je mužů tak málo, až se divím, kde se berou údaje o jejich platech v tomto oboru.

A nerovnost je špatná.

Naprostá rovnost pohlaví je ovšem nesmysl a tu považují jen ty nejbláznivější feministky, reagující na přílišnou moc mužů.

kpmg

27.4.2009 13.01.

nejde o to kdo si ji nechává platit. uklíze třeba je. jestli máte trochu přehled v účetních termínech, tak bych vás odkázal k termínu výroba ve vlasní režii. ta se taky oceňuje na bázi nákladů (tady by to byla ušlá mzda za dobu uklízení) a nebo třeba na principu fair value, tady právě kolik by za to člověk musel zaplatit kdyby to nedělal. sám. fakticky vždycky dochází k úspoře, která se od výdělků fakticky neliší. úspora je pak právě ve výši rozdílu ušlé mzdy a mzdy uklízečky.

jeden každý separátně ne, ale dohromady poskytují silný obraz.

ale něco takové přece nejde podle ničeho objektivně posoudit. pokud chceme řešit existenci platové mezery, tak musíme mezi muži ženami ve stejných profesích, jinak není žádná srovnávací báze.

znám muže pracující u pokladen a není jich tak málo. stačí se při nákupu občas rozhlédnout. jinak platí viz. výše.

není vedlejěí, protože tyhle statistiky se nepočítají ze základní mzdy (to jste asi měl na mysli tou nominální).

farrell ale neříká že neměly, jenom že na to ve většině případů prostě mít nechtějí. že jejich preference jsou jinde.

tu faktickou práci se šílenci ale dělají zřízenci, kteří jsou naopak většinou muži. jinak ředitel továrny má zase zodpovědnost za strategické řízení podniku, na které spoléhá spousta zaměstnanců. opět platí, že kdyby byl zbytečně nadhodnocený, tak se víc lidé nebude chtít stát třeba právě lékaři a přejde k řízení továren. tím zvýší konkurenci a sníží mzdy v odvětví a naopak je zase zvýší ve zdravotnictví. právě díky tomuhle pružnému a vestavěnému systému bude kapitalismus vždycky pružnější a výkonnější než centrálně řízené systémy.

opět viz. první bod. práci třeba udělat je a pokud si ji člověk neudělá sám, musel by někoho najmout.

nerovnost bez objektivních příčin. jinak je správná.

a právě ty je nejvíc slyšet. proto je některé argumenty třeba věnovat i jim.

Karl Radek

27.4.2009 14.23.

Tak a tímto komentářem definitivně končím s tebou jakoukoli diskuzi, byť zrovna zde jde paradoxně o téma, kde se ještě jakž takž shodneme, protože i já považuji požadavky mnohých feministek za šílené a absurdní.

Bohužel málo žen si může uklízečku dovolit a přesto pracují. Vždyť u nás sotva 30% zaměstnanců dosáhne průměrné mzdy.

Jsem zkrátka pro to, aby tam, kde pracují ženy i muži, byli platy naprosto stejné. Přesčasy a prémie už jsou navíc. A matky, které pracují, by měly dostávat lecjaké výhody, mj. i o něco kratší pracovní dobu.

Znám muže od regálů, ale u pokladny jsem snad žádného ještě neviděl.

Jenže Psychiatra má stejnou zodpovědnost jako vedoucí provozu v továrně. Fyzickou dřinu za ně odmakají dělníci a zřízenci.

Ale ty moulo si snad myslíš, že snížení mezd v továrnách ovlivňuje zdravotnictví? Trošku ti ten neoliberalismus leze na mozek.

Kapitalismus je pružnější – jistě, ve vyhazování a zlevňování práce. Výkonnější? Akorát tak v tučnění zisků majitelů.

kpmg

27.4.2009 15.58.

pracují a taky dosahují úspor narozdíl od těch, kteří si ty uklízečky najímají. o tom to totiž je.práce vytváří hodnoty i když za ní není mzda. pokud pak z těch hodnot máte užitek vy sám, supluje vám peníze.

jestli chcete, tak si matkám s dětmi můžete výhody ve své firmě dávat. spousta lidí to tak dělá.

no vidíte a já ano, ale to je stejně marginální problém.

mzdy se navzájem ovlivňují ve všech sektorech, které umožňují aby si mezi nimi lidi volili. příliš nízka mzda lékařů=pokles zájmu=nutnost růstu platů=nárůst zájmu. tenhle vyrovnávací mechanismus v kapitalismu bude vždycky fungovat.

jistě, kapitalista nejvíc bohatne když všechny vyhází a nikdo pak nepracuje… vaše logika si zaslouží označení antilogika.

Matěj Čihák

27.4.2009 16.31.

Nepřijde Vám, kpmg, že systém zaměstnanec-zaměstnavatel funguje podobným způsobem jako otroctví? Zaměstnanec je vlastně plně podřízen moci zaměstnavatele, od něj získává peníze a tím pádem na něm závisí i svým životem…. s komunismem souhlasím v tom, že by podnikům měli vládnout dělníci. Povolil bych však malé podnikání a živnost, to nikomu neškodí.

kpmg

28.4.2009 16.03.

konečně zajímavá otázka. v žádném případě si to nemyslím. proč?

zaměstnanec totiž není podřízen zaměstnavateli. každý člověk má svobodu vybrat si svého zaměstnavatele, kdykoliv od něj odejít a nebo ho v právním prostředí zažalovat. tady například lépe funguje anglosaský právní systém, který ani nepotřebuje zákoník práce a stačí princip precedens. například u nás málo známý případ west coast hotel v. parrish zakotvil princip minimální mzdy bez sebemenšího zásahu státu.

asi nejvíc teď slyším námytky ohledně nezaměstnanosti. ono to ale není zdaleka tak strašné. proč? nezaměstnanosti je kromě té nedobrovolné tvořená ještě strukturální, frikční a cyklická. strukturální je daná tím, že logicky nějaké odvětví je na vzestupu a jiné na útlumu. to už souvisí s pokrokem a neznamená to, že by místa nebyla. naopak. podobnou situaci jsme tu měli dlouho. na jedné straně byla nezaměstnanost a na druhé podniky nedokázaly najít zaměstnance…
frikční je pak dočasná tvořená tím, že nevezmete hned první nabízené místo a počkáte si nějakou dobu na lepší nabídku. ani ta není skutečná ani špatná.
cyklická je pak daná tím, že některé lidi prostě nepotřebujete pořád. plavčík je vám v zimě k ničemu. to pak souvisí s tím, že si někdo takovou práci vybere, ale zato má možnost mít dvě práce. ostatně i v rodině máme člověka, který přes léto jezdí s autem a zimě pracuje na stavbě interiérů.

naopak vyjednávací pozice zaměstnance není nijak malá. jedná se o školeného pracovníka, který má praxi a zkušenosti. každá náhrada někým jiným představuje dodatečné nemalé náklady. naopak přetažení takového znalého člověka se hodí. mezi zaměstnavateli je tak skutečná konkurence. nikdo si nemůže dovolit chovat se ke svým zaměstnancům špatně, aniž by jim za to něco nabízel. jinak mu při nejbližší příležitosti všichni utečou. trh zboží, služeb i práce se vyvíjejí dynamicky. to je naprost esencielní a nezbytné pro pochopení. neustále zanikají staré a vznkají nové podniky a zaměstnanci tak dobrovolně i nedobrovolně fluktuují. právě proto není možné zotročovat zaměstnance.

že e zaměstnanec životně závislý na penězích je teze kterou přijmout musíme a není o ní pochyb, ale není zavislý na jedném zdroji peněž. zaměstnavatelů je hodně a vždycky tu je jeden prvek, který jsem od místních komunistů ještě nikdy neslyšel zhodnotit a začlenit, i když ho častou opakuji. každý zaměstnanec má právo se ze zaměstnání úplně vyvázat a přesunout se do sféry živnostníka. to že živnostníků není počet blížící se 100% je podle mě další nepřímý důkaz toho, že nedosažení plných zisků z jednotky práce pro dělníka je na druhé straně také vykoupeno benefity a každý zaměstnanec si tak dobrovolně volí jestli chce tyto benefity a vzdá se za ně třeba i části produkce a nebo ne. těmi benefity může například být lepší organizace práce, lepší vybavenost nástroji (sám by si je nikdy nedovolil a tudíž by bez nich nedosáhl ani tak vysoké produkce. proč by mu potom měla patřit celá?) a nebo lepší marketing dosahující vyšších cen. sám by takoých benefitů nikdy nedosáhl a tudíž by bez nich nedosáhl ani tak vysoké produkce. proč by mu potom měla patřit celá?

jak stav zaměstnance tak živnostníka je věcí volby a oboje má svoje plusy i mínusy. stejně tak není člověk vždycky omezený na jediného zaměstnavatele, což vede i k tomu, že bezprecedentní špatné chování k ním není ze strany zaměstnavatele racionální.

Matěj Čihák

29.4.2009 18.50.

Nerozumím stále pravicové teorii: „každý dělník se může stát živnostníkem.“ Absurdní. Kdyby to všichni udělali, tak by tu bylo 100% menežerů v kravatách, obchodníků, byznysmenů a podnikatelů, ale kdo by pak pro ně pracoval? Vždy musí být mnohonásobně víc pracovníků než jejich pánů, aby mohla ekonomika fungovat. Jeden továrník a jeho pět spolupracovníků v kravatách vládne tisíci dělníků v továrně. Je absurdní, aby i z těch 1000 dělníků se stalo 200 továrníků a 800 jejich spolupracovníků a pracovalo pro ně 6 dělníků. Ne každý může být podnikatelem. jednak z principu, a jednak pro to, že ne každý je bezohledný lupič s kontaktem na pražské podsvětí. To jsou totiž podnikatelé.

kpmg

30.4.2009 16.52.

živnostník je ze samé definice drobný podnikatel, který pracuje sám na sebe. s manažéry nemá nic společného. manažér je nutnost pro vedení velkého podniku. ne nějaký základ. ekonomika samozřejmě může fungovat jen na bázi živnostníků. ne ovšem trvale, protože vždycky ti neúspěšní z trhu vypadnou a ti úspěšní se rozrostou. vždycjky ale každý může říct že končí a založit si živnost. ostatně všechny tradiční velké podniky v soukromých rukách začínaly jako malé podniky a nebo živnosti. i microsoft nebo apple zakládali lidé doma v garáži.

z dělníka se nestane přes noc továrník. jenom přestane být zaměstnancem. trh práce není černobílý a nedělí se na „pány“ a „otroky“ je tu početná třetí skupina. proto analogie s otroctvím nikdy nemůže fungovat.

ps: pokud by tu někdo ještě chtěl řešit otázku placení práce podle její náročnosti, tak rovnou říkám, že to je blbost. člověk se klidně může udřít k smrti tím, že bude dejme tomu nosit dříví do lesa, ale nikdo mu za to nic nedá. při odměňování nejde o náročnost práce, ale o to, jestli její výsledky uspokojí potřeby a tudíž vám za ně někdo bude ochotný zaplatit. to ale nemůže určit nikdo jiný než kupující a prodávající ve vzájemném jednání. to ostatně funguje i na trhu práce, kde zaměstnavatel „kupuje“ práci a nabízí za ní mzdu. zaměstnanec se pak sám a dobrovolně rozhoduje, jestli nabídku přijme a nebo se poohlédne jinde

Matěj Čihák

30.4.2009 17.15.

Mohl bych vědět co je ta „třetí skupina“? Nezaměstnaní?:D

kpmg

30.4.2009 18.59.

přece ti živnostníci. lidé, kteří zaměstnávají sami sebe

Matěj Čihák

30.4.2009 19.23.

kpmg, proč už se nezapojujete do dalších diskuzí na revo. Už se bavím jen já se soudruhem Tuchačevským. Je to nuda.

kpmg

30.4.2009 19.39.

současná témata mi nevyhovují. počkám si zase na něco podnětnějšího pro diskuzi

Zanechte komentář

Jméno a email jsou vyžadované (email se nezobrazuje).