www.RIO.cz.tc

Argumenty antifeministek, naše odpověď

16.4.2009 7.26
V rubrice Ženy

Již dříve jsme publikovali články, které se týkaly feminismu. Byly zde i pokusy uvést ideu feminismu na správnou cestu, avšak stále mají pseudo a antifeministické stránky velký vliv. Rozhodli jsme se tedy shrnout nejzákladnější teze anti a pseudo feministek a feministů a vyřknout proti nim antitezi, jak se patří co nejobjektivněji, a tak uvést věc na správnou míru. Čerpali jsme zejména ze stránek www.stopfeminis­mu.cz a také z feministicky se tvářících stránek www.feministky­.cz, které zjevně slouží jako něčí „legrace“ nebo provokace, ale bohužel mohou zejména u mladých lidí vyvolat o skutečných cílech feminismu velmi zkreslenou představu.

Jedním z nejčastějších omylů, se kterými se v oblasti antifeministické sféry setkáváme, je, že feministky už splnily svůj úkol: zrovnoprávnit ženy (i muže) před zákonem, a proto předcházejí svému zániku tak, že si vymýšlejí stále nové až absurdní důvody proč existovat a za co bojovat.

I když pomineme fakt, že ve světě stále existuje mnoho a mnoho míst, kde ženy nemohou volit, být voleny, studovat, nebo kde se jim nedostává rovného zacházení u soudu; i když zůstaneme třeba jen v Evropě, jsou tyto závěry naprosto nesprávné. Jak jsme již psali v předchozích článcích, feministky sice již vybojovaly mnohá práva ženám, (přičemž zdůrazňujeme, že tato práva opravdu vybojovaly feministky a mezi nimi na prvním místě socialistky; nezapomínejme, že feministky nesou velkou zásluhu na tom, že ženy mohou volit, studovat či usilovat o kariéru) prakticky jsou ale ženy stále a ve všech ohledech diskriminované!

Abychom se tu neustále neopakovali, uvedeme jen nejdůležitější příklady, se kterými se můžeme setkat i ve státě jako je Česká republika. Česká legislativa oficiálně zaručuje, že na pracovním trhu nebude nikdo diskriminován na základě pohlaví, že všichni budou mít stejné příležitosti na postup a že všem náleží příslušná mzda bez ohledu na pohlaví.

Přesto však ženy v České republice berou v průměru o 20% menší mzdy než muži (2007). Tento rozdíl se projevuje ve všech profesích, nejvíce pak na vyšších řídících postech, v personalistice, ve finančnictví a ve stavebnictví. Dokonce i na stejných pozicích ve stejné firmě berou ženy v průměru asi o 12% méně než muži. Ženy jsou zjevně stále brány jako „doplňková“ pracovní síla, které nepřísluší plný mužský plat „živitele rodiny“. Ředitelské pozice, zahrnující i zákonodárství, zastupují jen ve 30% ženy. V roce 2003 měly ženy v České republice podle České správy důchodového zabezpečení v průměru o 1500 Kč nižší důchod než muži.

Již jeden rok po dokončení vysoké školy je možné najít u absolventů v zaměstnání příjmové rozdíly v neprospěch žen, ačkoliv ženy mají na vysokých školách (ostatně stejně jako na středních a základních) v průměru lepší studijní výsledky než muži. Pouze 20% grantů udělených vysokým školám grantovou agenturou GAČR má za řešitelku ženu. Přestože dnes studuje na univerzitách více žen než mužů a více žen také univerzitu dokončí, vyšší vědecké a řídicí funkce zaujímá jen málo z nich. Zatímco mezi asistenty a odbornými asistenty je 47% žen, mezi docenty jich je jen 20% a mezi profesory pouze 7%. Ve vedení AV ČR nebyla v roce 2006 jediná žena a v akademickém senátu jich bylo jen 12%. Muži jsou častěji přijímáni do těchto funkcí, protože ženy jsou dle předsudků více zavázány rodině, takže se nemohou plně věnovat práci. Opět se tedy setkáváme s genderem, protože se zde automaticky nepočítá s tím, že by v domácnosti mohl být muž. Naopak v souladu s genderem „kariéru dělajícího muže“ jsou pracoviště a ústavy, v jejichž čele stojí muž, často a priori vnímány jako prestižnější a výkonnější. Podle výzkumů agentury STEM z roku 2006 mezi 312 vědkyněmi a 1007 reprezentanty pražské populace obou pohlaví se 75% vědkyň a stejné procento Pražanů domnívají, že pro ženu je těžší prosadit se v oblasti vědy a výzkumu než pro muže. 49% žen-vědkyň se domnívá, že tlak na plnění tradičních ženských rolí je v české společnosti neúměrně velký.

Typický příklad toho jak se zákonodárství rozchází se skutečností. S nižším postavením žen v zaměstnání se pojí i fakt, že jsou to především ženy, kdo jsou i v práci poníženy sexuálním a jiným obtěžováním. To by si samozřejmě ale nikdo k sobě rovnému člověku nemohl dovolit!

Co se pojí se sexuálními symboly, zneužitými v neprospěch žen, je i sexismus, kterému se stát nijak nebrání. To dále vytváří dojem, že je žena jen kus masa nebo majetek, který je podřízen božskému muži. Reklamy dále podporují generové předsudky, protože v reklamách týkajících se domácnosti vystupují výhradně ženy a v reklamách na technické záležitosti vystupují muži. Snad jako by chtěly říct, že když muž myje nádobí nebo pere tak není chlap. Dnes už není výjimkou, že ženy se doma starají o technické záležitosti, pořád to ale zůstává pod povrchem, abychom žili v dojmu, že se tak neděje a zachovala se tradiční úloha ženy a muže ve společnosti.

Dalším hrubým omylem je, že feministky obecně nenávidí chlapy. Ano existují odrůdy extrémního feminismu (bohužel i v ČR), které odsuzují chlapy, některé dokonce usilují o to, aby muži močili vsedě apod. Osobně doufáme, že jsou to jen vtipy, ale přesto takovým můžeme jen vzkázat: To že muži budou močit vsedě, nebo budou třeba zakázány sukně, nic neřeší, jen odvádí pozornost od hlavních problémů, se kterými se ženy potýkají, nehledě na to, že tyto bizardní požadavky celou věc feminismu jen diskreditují a zlehčují.

Všeobecně se ale feministky normálně baví, pracují, milují a žijí v rodinách s muži jako ostatní ženy a samozřejmě vítají ty muže, kteří podporují jejich aktivity. Existuje i mnoho feministů, což dokazuje, že bojovat proti útlaku můžeme všichni společně. Není jen v zájmu žen, aby byla rovnost. Ale je to v zájmu celé společnosti pokud se chce dále vyvíjet správným směrem. Feministky totiž nebojují za „rovnost pohlaví“, která by popírala přírodně-historicky existující rozdíly mezi pohlavími. Ženy nemusí zvednout stokilovou činku a muži nemusí rodit děti, aby bylo dosaženo „feministické“ rovnosti. Feministky, tak jak my je vnímáme, ale napadají společenskou nerovnost pohlaví zakořeněnou v třídních utlačovatelských vztazích, která znemožňuje či ztěžuje utlačovanému pohlaví jeho plnou humánní realizaci a rozvoj. Míra osvobození žen, jako utlačovaného pohlaví, je mírou osvobození člověka, a tam, kde žena nemá žádnou svobodu a práva, se jich s jistotou nedostává ani velké většině mužů.

Podle antifeministů feministky rozvrací rodinu. K tomu že feministky rozvrací rodinu, jako takovou lze říct jen – lež! Mnoho feministek vychovává (se svými partnery) děti, některé usilují o rovnoměrné rozdělení práce v domácnosti a mohou se zaobírat i vlastní kariérou. To se navenek může zdát zpátečníkům jako rozvracení rodiny. Pokud ale umí sladit tyto věci, k rozvratu rodiny vůbec nemusí dojít. Co ovšem je třeba skutečně rozvrátit, je archaické ghetto patriarchální domácnosti, kde duševní a obecně lidský rozvoj ženy je uvězněn v koloběhu plenky, dřez, žehlicí prkno, mužova večeře, kde jsou ženě odepírány přirozené sociální a pracovní vazby, které každý člověk potřebuje pro svou realizaci. Žena je především člověk a život člověka nemůže být omezován na pohlavní reprodukci a úsluhu jinému člověku v rámci čtyř zdí „rodinného soukromí“. Naopak žena se musí stávat ekonomicky nezávislou na muži a lidsky nezávislou na životu v domácnosti, jen tak může být svobodnou a jen tak může mít rodina zdravé základy. Když je muž jediným donorem příjmů, žena se na něm stává závislou, a ať chce či ne, vytváří se uvnitř rodiny „diktatura“ která může skončit rozvratem rodiny s mnohem fatálnějšími následky. Protože žena se většinou nemůže od muže odstěhovat, protože ji chybí právě finanční prostředky a tak dále, nemá například šanci utéct domácímu násilí. Navíc stát takovýmto ženám nedostatečně pomáhá.

Pokud se některé ženy rozhodnou nemít děti (tak říkajíc emancipované – používané v hanlivém slova smyslu, protože emancipovaná žena je nebezpečná pro patriarchát jelikož odmítá nadřazenost mužů) nenese na tom vinu jen „chtíč“ po kariéře ale i diskriminace matek. Mít dítě se stalo břemenem, protože na základě toho mnoho žen nemůže najít práci, nebo o ni přijde, což je dáno tím, že dnešní systém chápe a oceňuje člověka především jako námezdní pracovní sílu užívanou k vytváření zisku, zatímco výchova dětí je brána jako neproduktivní, soukromá záležitost izolované jednotky rodiny.

Socialismus nejenom rozděluje domácí povinnosti mezi muže a ženu a ulehčuje tak těžké břemeno ženě, které na ni uvrhl patriarchát. Socialismus především usiluje o socializaci tzv. domácích povinností – vznik široké sítě všem dostupných jeslí, školek, pečovatelek, rodinných restaurací, komunálních prádelen a čistíren s roznáškou apod. Zároveň oceňuje mateřství a výchovou nového člověka jako společensky užitečnou činnost, která musí být nejen oceněna, ale nesmí představovat ani žádné znevýhodnění rodičům. Proto socialismus předpokládá nejen garanci pracovních míst rodičům s dětmi, ale zajišťuje jim zachování všech pracovních a sociálních vazeb skrze organizovanou výpomoc, převedení na práci z domova, umožnění dálkového či naopak v komunitě rodičů organizovaného školení apod. Ghetto patriarchální rodiny se s konečnou platností otevře a péče o děti se stane věcí celé společnosti, aniž by samozřejmě došlo k zrušení přirozených citových vztahů mezi dětmi a rodiči. Socialisté pohlíží na ženy na takové, jaké jsou i s jejich přirozenými závazky vůči dětem a jejich fyziologickými odlišnostmi, a tak chtějí zapojit ženy do společenské výrobní a tvůrčí kooperace tolerující její zvláštnosti.

Dima a Nikola, REVO Praha

Jeden komentář