www.RIO.cz.tc

Revoluční myšlenky: V. I. Lenin: Mezinárodní den pracujících žen

23.3.2009 23.19
V rubrice Revoluční myšlenky, Ženy

Dalším z avizované série článků k otázce ženského osvobození a jeho místa v revolučním dělnickém hnutí se ještě jednou vracíme k významu Mezinárodního dne (pracujících) žen. Zatímco již zveřejněný článek Alexandry Kollontajové se věnoval objasňování funkce tohoto svátku převážně muži formovanému a řízenému dělnickému hnutí v době, kdy tradice svátku byla ještě v plenkách, dva Leninovy články z Pravdy, napsané k Mezinárodnímu dni žen v letech 1920 a 1921, vypovídají o tom, s jakou odhodlaností, upřímností a zápalem se ženského osvobození chopila první sovětská dělnická republika v dějinách světa.

V. I. Lenin: K Mezinárodnímu dni pracujících žen (1920)

Kapitalismus spojuje formální rovnost s hospodářskou a tudíž sociální nerovností. To je jedna z hlavních zvláštností kapitalismu, kterou stoupenci buržoasie, liberálové, zastírají vylhanými řečmi a kterou maloburžoasní demokraté nechápou. Z této zvláštnosti kapitalismu vyplývá mimo jiné i to, že při rozhodném boji za hospodářskou rovnost je nutno otevřeně uznat kapitalistickou nerovnost a dokonce za jistých podmínek učinit z tohoto otevřeného uznání nerovnosti základ proletářské státnosti (Sovětská ústava).

Ale ani ve formální rovnosti (v rovnosti podle zákona, v „rovnosti“ sytého a hladového, vlastníka a nemajetného) nemůže být kapitalismus důsledný. A jedním z nejkřiklavějších projevů této nedůslednosti je nerovnoprávnost ženy a muže. Úplnou rovnoprávnost neuskutečnil ani jeden, ani ten nejpokrokovější republikánský, demokratický, buržoasní stát.

Ale Ruská sovětská republika smetla ihned bez výjimky všechny stopy nerovnosti ženy, jež zůstaly v zákonodárství, a ihned jí zajistila úplnou rovnost podle zákona.

Říká se, že úroveň kultury se nejlépe pozná podle právního postavení ženy. V tomto výroku je zrnko hluboké pravdy. A s tohoto hlediska mohla jedině diktatura proletariátu, jedině socialistický stát uskutečnit a také uskutečnil vyšší kulturní úroveň.

Nový, nebývale mocný pokrok v ženském dělnickém hnutí proto nutně souvisí se založením (a upevněním) první sovětské republiky – a vedle toho a spolu s tím s Komunistickou internacionálou.

Když už mluvíme o tom, koho kapitalismus utlačoval přímo či nepřímo, úplně či částečně, pak musíme říci, že právě sovětské zřízení a jedině sovětské zřízení zajišťuje demokracii. Je to jasně vidět na postavení dělnické třídy a chudých rolníků. Je to jasně vidět na postavení ženy.

Ale sovětské zřízení znamená poslední rozhodující bitvu za odstranění tříd, za hospodářskou a sociální rovnost. Demokracie, i když demokracie pro ty, koho utlačoval kapitalismus, tedy i pro utlačované pohlaví – taková demokracie nám nestačí.

Ženské dělnické hnutí si klade za svůj hlavní úkol bojovat za hospodářskou a sociální rovnost ženy, a to nejen za rovnost formální. Zapojit ženu do společenské produktivní práce, vyrvat ji z „domácího otroctví“, vysvobodit ji z otupující a ponižující podřízenosti, z věčného a výlučného prostředí kuchyně a dětského pokoje – to je našim hlavním úkolem.

Je to dlouhý boj a vyžaduje, aby se od základu změnila jak společenská technika, tak způsob života. Ale tento boj skončí úplným vítězstvím komunismu.

Mezinárodní den pracujících žen (1921)

Hlavní, nejdůležitější na bolševismu a ruské říjnové revoluci je to, že pro politiku jsou získáváni právě ti, kdo byli za kapitalismu nejvíce utlačováni. Kapitalisté je deptali a odírali i za monarchie i v demokraticko-buržoasních republikách. Tento útlak, toto klamání, toto vykořisťování práce lidu kapitalisty bylo nevyhnutelné, dokud trvalo soukromé vlastnictví půdy, továren a závodů.

Hlavním úkolem bolševismu, podstatou sovětské moci je odhalit lživost a pokrytectví buržoasního demokratismu, zrušit soukromé vlastnictví půdy, továren a závodů a soustředit veškerou státní moc v rukou pracujících a vykořisťovaných mas. Tyto masy se vlastníma rukama ujímají politiky tj. budování nové společnosti. To je nesnadná věc, masy jsou zakřiknuté a zdeptané kapitalismem, ale jiné východisko z námezdního otroctví, z otroctví kapitalistů není a být nemůže.

Avšak nezískáme-li pro politiku ženy, nelze získat pro politiku masy. Neboť ženská polovina lidského pokolení je za kapitalismu utlačována dvojnásob. Dělnické a rolnické ženy jsou utlačovány kapitálem a nadto jsou i v těch nejdemokratič­tějších buržoasních republikách za prvé stále nerovnoprávné, neboť je zákon nestaví na roveň s mužem; zadruhé – a to hlavně – jsou stále v „domácím otroctví“, „domácími otrokyněmi“, neboť jsou zdeptány nejmalichernější, hrubou, těžkou a otupující prací v kuchyni a vůbec v domácnosti, kde se individuálně hospodaří.

Bolševická, sovětská revoluce vymycuje kořeny útlaku a nerovnosti žen tak hluboce, jak se to neodvážila učinit ani jedna strana a ani jedna revoluce na světě. Po nerovnosti mezi ženou a mužem před zákonem nezbylo u nás, v Sovětském Rusku, ani stopy. Zvlášť odporná, ničemná a pokrytecká nerovnost v manželském a rodinném právu, nerovnost v poměru k [manželskému a nemanželskému] dítěti, byla sovětskou vládou úplně odstraněna.

To je teprve první krok k osvobození ženy. Ale ani jedna z buržoasních, i těch nejdemokratič­tějších republik se neodvážila učinit ani tento první krok. Neodvážila se toho ze strachu před „posvátným soukromým vlastnictvím“.

Druhým a hlavním krokem je zrušení soukromého vlastnictví půdy, továren a závodů. Tím a jenom tím se otevírá cesta k úplnému a skutečnému osvobození ženy, k jejímu osvobození od „domácího otroctví“ přechodem od drobné individuální domácnosti k velkému zespolečenštělému hospodářství. 

Tento přechod je obtížný, neboť tu jde o předělání nejhlouběji zakořeněných, vžitých, strnulých a zkostnatělých „pořádků“ (lépe řečeno nepořádků a surovostí a nikoliv „pořádků“). Ale s tímto přechodem jsme již začali, věcí se hnulo, vstoupili jsme na novou cestu.

O mezinárodním dnu pracujících žen se ve všech zemích na světě na nesčíslných schůzích pracujících žen budou ozývat pozdravy adresované Sovětskému Rusku, které se pustilo do neslýchaně obtížného a namáhavého, ale velkého, světového a skutečně osvoboditelského díla. Budou se ozývat povzbudivé výzvy, aby nikdo neklesal na duchu před sveřepou a často bestiální buržoasní reakcí. Čím „svobodnější“ nebo „demokratičtější“ je buržoasní země, tím více řádí a běsní banda kapitalistů proti revoluci dělníků; příkladem je demokratická republika Spojených států amerických. Ale masy dělníků už procitly. Imperialistická válka nadobro zburcovala spící, zpola dřímající masy v Americe, v Evropě i v zaostalé Asii.

Led je prolomen na celém světě.

Osvobození národů od jařma kapitálu je nezadržitelně na postupu. Vedou je kupředu deseti a stomilionové masy dělníků a dělnic, rolníků a rolnic. A proto věc osvobození práce od jha kapitálu zvítězí na celém světě.

Žádný komentář