www.RIO.cz.tc

Revoluční myšlenky: Alexandra Kollontajová: Den žen

10.3.2009 2.01
V rubrice Revoluční myšlenky, Ženy

U příležitosti Mezinárodního dne pracujících žen, slaveného dne 8. března, přichází REVO s menší sérií článků věnovaných tomuto tématu. Prvním z nich je článek ruské revolucionářky Alexandry Kollontajové, napsaný právě k objasnění významu Dne žen, za jehož vyhlášení tehdy bojovaly socialistické organizace a zejména socialistky a dělnice samotné. Kollontaiová v článku ilustruje, jak osvobození žen tvoří nedílnou a nutnou součást boje za zrušení třídní utlačovatelské společnosti a jak naopak otázka vztahu ke kapitalismu vytváří objektivní propast mezi zájmy socialistických dělnic a buržoasních sufražetek v ženském emancipačním hnutí.

Alexandra Kollontajová: Den žen (1913)

Co je to „Den žen“? Je skutečně nezbytným? Nejde o ústupek ženám z buržoasní třídy, buržoasním feministkám a sufražetkám? Neohrožuje jednotu dělnického hnutí?

Takové otázky můžeme v Rusku stále slyšet, ačkoliv v zahraničí už je neuslyšíte. Život sám na ně dal jasnou a všeříkající odpověď. 

„Den žen“ je článkem dlouhého, pevného řetězu ženského dělnického hnutí. Každým rokem vzrůstá organizovaná armáda pracujících žen. Před dvaceti lety zahrnovaly odbory pouze malé skupinky pracujících žen rozptýlené tu a tam v řadách dělnické strany… Nyní mají anglické odbory přes 292 tisíc členek; v Německu je kolem 200 tisíc žen v odborovém hnutí a 150 tisíc v dělnické straně, a v Rakousku je 47 tisíc žen v odborech a téměř 20 tisíc ve straně. Všude – v Itálii, Maďarsku, Dánsku, Švédsku, Norsku a Švýcarsku – se dělnické ženy samy organizují. Ženská socialistická armáda má téměř milion členů. Mocná síla! Síla, kterou mocní tohoto světa musí brát v potaz, jde-li o otázky životních nákladů, mateřských příspěvků, dětské práce a zákonů na ochranu ženských pracovnic.

Byla doba, kdy se pracující muži domnívali, že jen oni sami musí nést na svých ramenech břímě boje proti kapitálu, že jen oni sami musí zúčtovat se „starým světem“ bez pomoci svých žen kolem nich. Nicméně s tím, jak dělnická žena vstoupila do řad těch, kteří prodávají svoji pracovní sílu, kteří jsou donuceni tak činit kvůli nutnosti nějak přežít, kvůli tomu, že je jejich manžel či otec nezaměstnaný, si dělničtí muži uvědomili, že nechávat ženu v řadách „třídně neuvědomělých“ škodí jejich věci a drží ji zpátky. Čím větší je počet uvědomělých bojovníků, tím větší je naděje na úspěch. Jakou úrovní uvědomění disponuje žena, která sedí u sporáku, která nemá žádná práva ve společnosti, ve státě či v rodině? Nemá žádné vlastní „myšlenky“! Všechno je jí nařizováno otcem nebo manželem… 

Zaostalost a bezpráví, kterými žena trpí, její podřízení a nezúčastněnost nejsou dělnické třídě ku prospěchu a naopak jí přímo škodí. Jak ale vtáhnout pracující ženu do hnutí? Jak ji probudit?

Zahraniční sociální demokracie nenašla řešení během chvilky. Dělnické organizace byly ženám otevřeny, ale vstupovalo do nich jen málo žen. Proč? Protože dělnická třída si na počátku neuvědomila, že ženy-dělnice jsou jak právně tak společensky nejvíce deprivovanými členy této třídy, že ženy byly zastrašovány, utiskovány a perzekvovány po celá staletí, a že k povzbuzení jejich mysli je třeba zvláštní přístup, slova, kterým jako ženy rozumí. Tam, kde tuto věc dělnická socialistická strana pochopila, postavila se hned odvážně na obranu žen jak jako námezdních pracovnic tak jako žen a matek.  

Socialisté v každé zemi začali požadovat zvláštní ochranu ženské pracovní síly, pojištění matek a dětí, politická práva pro ženy a obranu ženských zájmů.

Čím jasněji si dělnická strana všímala tohoto druhého úkolu vůči ženám dělnicím, tím ochotněji ženy do strany vstupovaly, oceňovaly stranu jako svoji stranu po všech stránkách a pochopily, že dělnická třída bojuje také za jejich urgentní a výlučně ženské zájmy. Samotné pracující ženy, zorganizované a uvědomělé, udělaly pro ozřejmění tohoto úkolu obrovský kus práce. Dnes leží hlavní břemeno práce na získání dalších dělnic do socialistického hnutí na ženách. Strany ve všech zemích mají své zvláštní ženské výbory, sekretariáty a byra. Tyto ženské sekretariáty vedou práci mezi politicky stále většinou neuvědomělou ženskou populací, zvyšují uvědomění dělnických žen a organizují je. Zabývají se také otázkami a požadavky, které se žen týkají zcela bezprostředně: ochrana a podpora očekávajících a kojících matek, legislativní regulace ženské práce, kampaň proti prostituci a boj s úmrtností novorozenců, požadavek politických práv pro ženy, zlepšení bytové situace, kampaň proti růstu životních nákladů atd.

Dělnice tak jako členky strany bojují za společnou třídní věc a zároveň ve stejnou chvíli vytyčují a předkládají ty požadavky, které je samotné nejvíce ovlivňují jako ženy, manželky a matky. Strana tyto požadavky podporuje a bojuje za ně. Získávání dělnic do hnutí je součástí a prvkem společného boje všech dělníků!

Na „Den žen“ bojují organizované ženy proti tomu, že jim jsou odepřena práva.

Ale někteří mohou stále namítat, proč vypichovat zrovna a jen dělnické ženy? K čemu zvláštní „Den žen“, zvláštní letáky pro dělnické ženy, schůze a konference dělnic? Nejde, v poslední analýze, přece jen o ústupek buržoasním feministkám a sufražetkám?

Tak můžou uvažovat jen ti, kteří nepochopili radikální odlišnost mezi hnutím socialistických žen a hnutím buržoasních sufražetek.

Co je cílem feministek? Jejich cílem je získat stejné výhody, stejnou moc a stejná práva v kapitalistické společnosti, která dnes drží jejich manželé, otcové a bratři. Jaký je cíl dělnických žen? Jejich cíl je zrušit všechna privilegia daná původem a bohatstvím. Pro dělnici je úplně jedno, je-li jejím „pánem“ muž anebo žena. Společně s celou svoji třídou si chce ulehčit svůj úděl dělníka.

Feministky žádají rovná práva všude a pro každého. Dělnické ženy odpovídají: požadujeme práva pro každého občana, muže i ženu, ale nemůžeme zapomenout, že nejsme jen dělnicemi a občankami, ale také matkami! A jako matky, jako ženy, které dávají život budoucímu pokolení, žádáme zvláštní péči pro sebe i své děti, zvláštní ochranu ze strany státu a společnosti. 

Feministky se snaží o získání politických práv. Nicméně i zde jsou naše cesty odděleny.

Pro buržoasní ženy jsou politická práva pouze prostředkem, který by jim umožnil příjemnější a bezpečnější cestu světem založeným na vykořisťování pracujících lidí. Pro dělnické ženy jsou politická práva krokem na kamenité a obtížné cestě vedoucí k vytouženému státu pracujících.

Cesty sledované dělnicemi a buržoasními sufražetkami se již dávno oddělily. Mezi cíli, které před nimi postavil sám život, jsou příliš velké rozdíly. Je zde příliš velký rozpor mezi zájmy dělnice a majetné dámy, mezi zájmy paní domu a její služky… Mezi těmito zájmy není a nemůže být žádný styčný bod, žádné usmíření nebo splynutí. Proto se pracující muži nemusí bát zvláštního „Dne žen“, ani zvláštních konferencí dělnic, ani jejich zvláštních novin.

Každá zvláštní a odlišná forma práce mezi ženami dělnické třídy je prostě jenom prostředkem povzbuzení uvědomění dělnic a jejich vtáhnutí od řad těch, co bojují za lepší budoucnost. Den žen a pomalá, vytrvalá práce na zvýšení uvědomění dělnic nepomáhají rozdělení ale sjednocení pracující třídy.

Ať jen radostné uvědomění si toho, že slouží jednotnému třídnímu boji a zároveň bojují za svou vlastní ženskou emancipaci, inspiruje dělnice k tomu, aby slavily svůj Den žen!

Žádný komentář