www.RIO.cz.tc

6.000 neonacistů pochodovalo Drážďany

28.2.2009 12.00
V rubrice Krajní pravice/rasismus

Na 6.000 neonacistů pochodovalo tento měsíc Drážďany. Proti nim se postavilo 8.000 lidí na pokojné demonstraci občanů a dalších 4.000 radikálních antifašistů včetně členů německého Reva se pokusilo pochod neonacistů zablokovat. Vůbec poprvé byli přímo v ulicích neonacisté dvojnásobně přečísleni.

Ve dnech 13. až 15. února 1945 zažila Hitlerova třetí říše další kolo spojeneckých náletů. Cílem se tentokrát stalo hlavní město Saska Drážďany. To bylo v té době klíčovým dopravním uzlem a důležitým průmyslovým centrem, jeho výběr byl tedy z vojenského hlediska logický. Bombardování byl ale rozsáhlé a poškozen byl nejen průmysl a železnice, ale srovnáno se zemí bylo i historické centrum města. Bomby také zasáhly obytné čtvrti a počet obětí dosáhl 25.000 lidí. I jindy válkychtivý Winston Churchill se po událostech vyslovil pro potřebu „přesnějšího zaměřování vojenských objektů“ při dalších akcích.

Na tragédii se dalo politicky vydělat. Ihned po bombardování byl čin využit nacistickou státní propagandou jako důkaz „zvěrstev a nespravedlnostech“ páchaných na německém národu. A tato rétorika plně nevymizela ani po pádu Třetí říše. V roce 1963 vydal známý britský falzifikátor historie a popírač holocaustu David Irving knihu „The Destruction of Dresden“, v které odhadl počet obětí až na čtvrt milionu. To by ale muselo být 40% tehdejší městské populace, což je vzhledem ke svědectví očividný nesmysl, svůj údaj proto postupně revidoval na 100.000, což je počet, který používal Goebbels.

Událost byla využívána i režimem stalinistické Německé demokratické republiky. V roce 1960 například státní propaganda vydala Apel drážďanských dělníků, v kterém protestovali proti remilizarizaci západní Spolkové republiky Německo (SRN bylo v roce 1955 přijato do NATO) a obávali se nové války. Připomínka bombardování Drážďan pak sloužila na podporu mírové rétoriky východního bloku. Za tímto účelem nebyl v NDR rekonstruován světoznámý Frauenkirche, jehož trosky sloužili jako válečný památník. Opravy se stavba dočkala až po znovusjednocení Německa.

Bombardování Drážďan zůstává dodnes horkým tématem. Právě tuto událost si totiž vybrala krajní pravice jako záminku pro svou propagaci. V Drážďanech se tak koná každoročně jedno z největších setkání neonacistů na světě. Vůbec poprvé se zde bez ohlášení sešlo asi 35 neonacistů 13.února 1998. Policie je tehdy obklíčila a zkontrolovala totožnosti. Následující rok se už pod hlavičkou JLO na ohlášené a připravené demonstraci sešlo na 200 neonacistů (více o JLO ve sloupku napravo). Od roku 2003 pak právě ona každoročně ohlašuje a organizuje drážďanské pochody.

Náckům se v Drážďanech začalo líbit V roce 2003 se akce zúčastnilo kolem tisícovky sympatizantů krajní pravice. V roce 2004 byla akce posunuta na 14.února, aby vyšla na sobotu a mohli se jí tak lépe zúčastnit náckové z celé Evropy. Mimochodem česká Antifa vyšla ve svém reportu o Drážďanech ze špatných informací, když napsala, že akce byla tehdy posunuta na neděli 11.února. V roce 2004 nebyla v únoru neděle jedenáctého, akce se konala v sobotu 14.2. K potěšení JLO dorazilo roce 2004 přes 2.000 radikálů, kteří za doprovodu policie prošli městem. Na rok 2005 připadalo 60té výročí bombardování a 13.únor vyšel na neděli, kdy díky velké mobilizaci a dlouhodobě dobrému počasí na akci dorazilo šest a půl tisíce neonacistů. Jen o něco menší počet dorazil i následující rok. V roce 2007 ale došlo v německém neonacistickém hnutí k vážným sporům. Aktivisté kolem Freie Kameradschaften kritizovaly, že akci zneužívá NPD v rámci své předvolební kampaně a že původní idea na vzpomínku za padlé Třetí říše se jaksi vytratila. I když jindy Freie Kameradschaften podporují její aktivity, v tomto případě došlo ke sporu o podobu pochodu.

Proto se v roce 2008 konaly pochody dva. Jeden organizovaný autonomy pod hlavičkou Freie Kräfte ve středu 13.2., toho se zúčastnilo asi tisíc lidí, a druhý pod taktovkou NPD zaštítěný JLO v neděli 17.2. Na ten přišlo dokonce 4.500 neonacistů. I přes snahu části scény se rozpory vyřešit nepodařilo a i letos se tak konaly akce dvě.

Rok 2009 – výrazná přesila antifašistů První akce se konala už v pátek 13.2. Zhruba 1.000 neonacistů mělo pod vedením Freie Kräfte jako rozehřívačku na sobotu večerní pochod v západní části Drážďan. Po pochodu končí většina neonacistů v přilehlých barech. V centru u Frauenkirche se na shromáždění za mír sešlo několik tisíc obyčejných drážďanských občanů, mnozí zapalovali svíčky. Zhruba 700 mladých radikálních antifašistů se mezitím zúčastnilo koncertu, po kterém se vydali na malý pochod.

Jestliže byli letošní události v mnohém podobné zkušenostem z minula, nabídl rok 2009 i jedno velmi příjemné překvapení. Díky mobilizaci se konečně podařilo docílit výrazné přesily účastníků antifašistických akcí. Nutno ovšem dodat, že rekordní byl také počet neonacistů.

Občanská iniciativa Geh Denken (v překladu Jdi myslet, úprava německého výrazu pro vzpomínku „Gedenken“, který často v souvislosti s Drážďanských pochodem používají neonacisté) tentokrát spustila velkou mobilizaci a podporu dostala i od známých osobností společenského a kulturního života. Mimochodem na stránkách www.geh-denken.de najdete i informace v češtině. Rozsáhlá mobilizace zabrala a v sobotu 14.2. tak přišlo akci Geh Denken podpořit více než 8.000 lidí. Pochod v čele s politiky a známými osobnostmi měl namířeno na Theaterplatz, kde se poté konaly závěrečné projevy a hudební vystoupení. Akce se ale uskutečnila až po akci pravičáků. Její organizátoři si také dávají až moc záležet na tom, aby byl jejich protest vnímaný jako pokojný a nenásilný, v opozici k protestům radikálních antifašistů, kde pravidelně dochází ke konfrontaci s policií.

Nejinak tomu bylo i letos. Demonstrace, která si dala za cíl překazit a zablokovat pochod neonacistů, měla začít na Jorge Gomondai Platz. Náměstí je pojmenované po Jorge Gomondaiovi, mosambickém studentovi zavražděném v Drážďanech v roce 1991 kvůli tmavé barvě pleti. Jednalo se o první rasistickou vraždu v Německu od znovusjednocení země. U jeho památníku se už od rána scházeli zejména mladí antifašisté, převážně oděni v černém oblečení. Mnoho lidí se vlivem „rozsáhlých bezpečnostních opatření“ (rozuměj rozsáhlé šikaně policie, která po celém městě zadržovala mladé lidi, které podle vzhledu tipovala, že by třeba mohli chtít jít na tuto akci) dostalo na místo srazu až se zpožděním. Průvod tak nakonec vyšel až kolem dvanácté.

Policie čekala na jakoukoliv záminku k narušení akce, ale průvod se pohyboval po předem nahlášené a úředně schválené trase a účastníci akce pod dohledem pořadatelů z vlastních řad nedali policii žádný opodstatněný důvod pro ukončení a napadení demonstrace. Během pochodu lidé hlasitě skandovali a při zastávkách se přečetlo několik projevů. Zlom přišel v ulici Schloßstraße nedaleko Theaterplatz, kam měl pochod dojít. Policie přehradila cestu a odmítla pustit demonstranty dál. Najednou skupina maskovaných lidí napadla část demonstrantů a podle očitých svědků zmizela mezi policisty. Když k žádnému incidentu do té doby nedošlo, policie nasadila své provokatéry. Nyní mohla na pochod zaútočit pod záminkou, že se jeho účastníci chovají násilně.

Při policejní ofenzívě bylo hodně účastníků zraněno obušky a pepřový sprejem. Zdravotníci z řad antifašistů museli ošetřit více než 100 lidí. Ve Schloßstraße zůstává ležet člověk zbit policejními obušky. Většina účastníků ustoupila a čekala na další vývoj před Palácem kultury. Skupiny radikálních antifašistů se mezitím přesunuly a napadli policejní vozidla. Dvě dodávky se jim podařilo převrátit. Skupiny se rychle přemisťovali, stejně tak policie, která nechtěla antifašistům dovolit přiblížit se k pochodu neonacistů. Několik stovek lidí se narychlo shromáždilo u zhruba 700 metrů vzdálené synagogy, protože existovala šance, že se jí pokusí napadnout neonacisté. Policie ale shromáždění opět napadla a donutila tak antifašisty operovat v menších skupinách po městě. Část lidí se přesunula na koncert na Theaterplatz.

Mezitím probíhala pod hlavičkou JLO demonstrace neonacistů. Začala ve dvě odpoledne u hlavního drážďanského nádraží a poté, co policie odstranila z cesty sedící demonstranty z řad drážďanských studentů, kteří chtěli pochod neonacistů zablokovat, vyšlo zhruba 6.000 nácků na svůj pochod. Mezi účastníky byla podle odhadů přibližně stovka z České republiky. A ke zklamání adrenalinu chtivých pravičáků byla nesmírně nudná. Oproti minulým letům nevedla centrem města a v jejím okolí se tak vedle novinářů nepohybovali žádní lidé, před kterými by se mohli exhibovat. Zhruba po dvou hodinách byl pochod ukončen a většina účastníků se vydala domů. Neonacisté interpretovali letošní rok jako svoje vítězství. Mohli si v klidu projít městem, i když po omezené trase, a počet účastníků opět narost. Jejich odpůrců bylo ale tentokrát poprvé výrazně více a v médiích se objevovali výhradně obrázky z jejich akcí (ať už buržoazními médii vychvalovaný koncert nebo zatracované „násilí levicových radikálů“).

Smutná dohra Na drážďanských ulicích si náckové body nepřipsali a zřejmě i deprivováni tímto neúspěchem se pokoušeli odchytit a napadnou účastníky protiakce. V jednom případě uspěli. Při zpáteční cestě napadli v sobotu večer na odpočívadle u dálnice odboráře vracející se z antifašistické demonstrace. Útok kameny a lahvemi na jeden z dvou autobusů, který Německý svazu odborů (DGB- Deutscher Gewerkschaftsbund) vypravil a přímý fyzický útok na lidi stojící kolem autobusu přinesl několik lehce a jednoho těžce raněného, který musel být převezen do nemocnice. Policie útočníky dopadla a pokud se jí podaří prokázat vinu jednotlivým osobám, skočí nadlouho ve vězení.

Přehled důležitých organizací a hnutí:

JLO (Mládež kraje východního Pruska – Die Jungen Landsmannschaft Ostpreußen) je jinak vcelku nevýznamná fašistická organizace bojující za znovuzískání někdejších německých území včetně Sudet. Od roku 2003 pak právě ona každoročně ohlašuje a organizuje drážďanské pochody. V letošním roce zaštitovala hlavní sobotní pochod.

Freie Kameradschaften – autonomní skupiny radikálních neonacistů především ve východním Německu, obdoba našich Autonomních nacionalistů. Existuje prý až 150 lokálních skupin, které mají 5–20 členů. Neexistence pevných struktur jim dává možnost lepší obrany před policejní infiltrací. Vedle méně častého organizování politických mítinků a akcí se FK rádi hlásí k různým útokům na přistěhovalce.

NPD (Národnědemokra­tická strana Německa – Nationaldemokra­tische Partei Deutschlands) je krajně pravicová strana. Vznikla v roce 1964 jako pokračovatelka radikální, ale neúspěšné Německé říšské strany (Deutsche Reichspartei). Po úspěších v prvních volbách se straně nedařilo a téměř zanikla, ale znovusjednocení země a problémy východu ji vlili novou krev do žil. Na celostátní úrovni zatím šance nemá, ale v zemských volbách pravidelně boduje. Největšího úspěchu dosáhla v roce 2004 v Sasku, když získala 9,2%.

Freie Kräfte (v překladu Svobodné síly), neonacistická organizace zastřešující pořádání demonstrací a koncertů, se složitými vztahy na NPD. Někdy přijdou s ostrou kritikou, ale většinou zejména v obdobích předvolebních kampaní funguje spolupráce. V letošním roce organizovaly Freie Kräfte páteční večerní pochod.

S využitím de.indymedia.org napsal Roman, REVO Praha

Žádný komentář