www.RIO.cz.tc

Lenin a vláda sovětů - 3. část

3.2.2009 22.30
V rubrice Revoluční myšlenky, Ruská revoluce

21. ledna 1924 zemřel po třetím záchvatu mrtvice Vladimír Iljič Lenin, dlouholetý revolucionář, faktický vůdce bolševické frakce sociálních demokratů, posléze Komunistické strany Ruska (bolševiků) a po revoluci v říjnu 1917 předseda Rady lidových komisařů. Tento článek z pera jednoho z mladších členů REVOLUTION se bude v několika částech historicky zabývat životem Lenina i historií říjnové revoluce a prvopočátků sovětské republiky, které Lenin vedl. Neklade si žádný nárok na soustavnost výkladu a zachycení všech významných podrobností Leninova života, ale snaží se být průvodcem po velikých historických událostech, které se tak skvělým způsobem zapsaly do dějin lidstva a jsou neodmyslitelně spjaty se jménem velkého ruského revolucionáře.

NEP

Po občanské válce se sovětské hospodářství nacházelo na úrovni ruského hospodářství z dob mezi lety 1780–1790. Pokud by nedošlo k radikální reformě, sovětská vláda by pravděpodobně hospodářsky zkolabovala. Proto se Lenin rozhodl přijmout tzv. Novou ekonomickou politikou, NEP. NEP spočíval v částečné liberalizaci hospodářství (zrušení povinného odvádění zemědělských přebytků státu a na místo toho zavedení naturální daně a obnovení soukromého obchodu s přebytky) s cílem motivovat rolnictvo k větším výdělkům a tím zabránit hladomoru. To je stručný a jednoduchý výklad NEPu. NEP byl taky jedním z oněch „nutných zel“, o nichž Lenin mluvil, ovšem vyplatil se. Zabránil hladomoru a hospodářskému kolapsu, za cenu vzniknu zlodějíčků Nepmanů a bohaté vrstvy rolníků – kulaků. NEP dále spočíval v povolení menšího soukromého podnikání, v možnosti západních kapitalistů za jasných a přísných podmínek koncesí podnikat v Sovětském Rusku a v dalších aspektech. Lenin byl donucen všechny tyto aspekty přijmout, i to, že v roce 1923 bylo 93% maloobchodu v Rusku soukromého. NEP pomohl nejen s obnovou venkova, ale přispěl i růstu socialistického, státního velkoprůmyslu a dokonce i jeho rychlejšímu růstu ve srovnání se soukromým sektorem. Hospodářský růst v letech NEPu byl ohromující: např. růst průmyslové výroby v meziročním srovnání činil (v procentech): 1923/24 +32,8%; 1924/25 +48,9%; 1925/26 +40,2% a 1926/27 +20%. V letech 1926/27 byla překročena nejvyšší hodnota průmyslové produkce bývalého carského Ruska.

Zároveň již v prvních etapách zabránil NEP hladomoru. Není ovšem možné říkat, že Lenin znovuzavedl v Rusku kapitalismus nebo malo-kapitalismus, neboť souběžně s NEPem Lenin a jeho vláda provedli znárodnění a sjednocení všech bank v jednu, kompletní znárodnění železnic, absolutní státní monopol zahraničního obchodu a měli kontrolu nad 88% průmyslu. Mimo to se v letech NEPU uskutečňoval grandiózní plán GOELRO, považovaný dokonce i mnoha antikomunisty za úspěšný Leninův projekt. Jeho heslem bylo sověty+elektři­na=komunismus a vedl k vytvoření první stabilní elektrické sítě a energetického průmyslu v Rusku. Lenin o NEPu napsal sérii prací jako Role a funkce odborů v NEPu, Problémy Nové ekonomické politiky, Práce politbyra v rámci Nové ekonomické politiky a další.

Lenin a Trockij vs. Stalin a byrokracie

Nyní se dostáváme k závěrečné části Leninova života, která zároveň představovala jeho poslední důležitou bitvu. Bitvu, kterou ovšem nakonec prohrál. Ale nepředbíhejme.

Mnoho informací o záležitostech týkajících se posledních Leninových politických aktivit se lze dočíst v Trockého brožuře „Zfalšovaná revoluce“, kde je reálně i s pomocí výpovědí, svědectví a historických článků dokázána Stalinova úloha v dobách revoluce a zrada revoluce. V této části článku chci shrnout, že Stalin nebyl nástupcem Lenina ve skutečném slova-smyslu, že nikdy neprováděl Leninskou politiku a při své účasti v Komunistické straně se mnohokrát prohřešil proti stranické disciplíně, demokratickému centralismu, podporoval byrokratismus, představoval neschopného pracovníka a de facto byl neužitečným člověkem jenž se dostal na extrémně vysoký post lidového komisaře národnostní otázky. Zároveň chci poukázat na Leninův poslední boj proti vnitřní byrokratické kontrarevoluci.

O tom co se dělo v důsledku NEPu již víme, vznikla rozsáhlá skupina kulaků, bujela byrokracie a rozšířil se fenomén Nepmanů.To všechno byli aspekty, jež vedly k pádu komunismu v Rusku a k nástupu stalinského teroru.

Lenin si uvědomoval, že stará a prohnilá carská byrokracie zapustila kořeny v sovětské republice a uvědomoval si to i Trockij, neuvědomovali si ovšem, kdo je „mluvčím“ či „ztělesněním“ této byrokracie. Komunistická strana, jež v občanské válce přišla o své nejlepší kádry, byla zmrzačená a začala se pomalu byrokratizovat. Prohra světové revoluce a degenerace Kominterny také zapůsobily na sovětskou republiku dost negativně.

Stalin, bývalý kavkazský bolševický revolucionář a „šedá myš“ revoluce, byl právě ztělesněním byrokracie. Politicky byl na nízké úrovni, s výjimkou jeho spisu o národnostní otázce nedokázal nikdy vytvořit dostatečně kvalitní dokumenty či práce, v občanské válce málem prohrál u Carycinu a svými neschopnými rozkazy přivodil prohru Rudé armády u Varšavy. V národnostní otázce, ač původem Gruzínec, se na přelomu let 1922–23 představil jako skutečný velkoruský dráb a ničema (slova Lenina). Naopak silná spolupráce probíhala v této době mezi Leninem a Trockým. Lenin opakovaně žádal Trockého, aby zaujal místo jeho náměstka ve vládě, což by po jeho smrti byla nejlepší pozice pro převzetí úřadu předsedy vlády. Trocký ovšem, možná z důvodů své povahy sólisty, Leninovy nabídky odmítl. V roce 1922 si Lenin začal uvědomovat, co je Stalin zač, ale bylo již pozdě. Stalin byl v nepřítomnosti Lenina a na návrh Kameněva zvolen generálním tajemníkem Komunistické strany, tehdy to byl druhořadý post. Lenin se toho ovšem přesto obával. Od roku 1922 až do své smrti často hovořil o Stalinovi jako o „kuchaři, který vaří příliš pálivá a nepoživatelná jídla!“

Na XII. sjezdu Komunistické strany se proslýchalo, že „Lenin chystal na Stalina bombu“. Předzvěstí byl Leninův článek o „Dělnicko-rolnické inspekci“, politickém orgánu, jenž Stalin velmi dlouhou dobu vedl, který byl Leninem označen za „nejhůře organizovaný orgán“ v Sovětském Rusku.

Výňatek z Leninova článku: „Lidový komisariát dělnické a selské inspekce nemá v tuto chvíli nejmenší autority. Je všeobecně známo, že neexistuje instituce hůře organizovaná než dělnická a selská inspekce a že se od komisariátu nemůže za těchto okolností nic chtít. A proč vlastně zřizovat komisariát, který bude pracovat ledabyle, bude vzbuzovat opětnou nedůvěru a bude požívat nekonečně menší vážnosti?… Táži se kteréhokoli nynějšího vůdce dělnické a selské inspekce nebo kterékoli osoby, jsoucí s ní ve spojení, aby mi s dobrým svědomím řekla, je-li takový komisariát jako dělnická a selská inspekce prakticky užitečný…“ (Lenin: “Spíše méně, ale lépe,” 4. března 1923.)

Stalin dokázal „pakt“ Lenin-Trockij porazit jednoduchým způsobem. Kličkováním a získáváním spojenců. Z vojenských pracovníků si získal Klimenta Vorošilova a „rudého kozáka“ Semjona Budonného. Z politických pracovníků hlavně Vjačeslava Molotova, Valeriana Kujbyševa, Michaila Kalinina a stranickou byrokracii, jež se vytvořila během „masových náborů“ v době, kdy Děnikin táhl na Moskvu. Z ekonomického hlediska si podmanil kulaky a Nepmany, obě skupiny nechal později povraždit. Ovšem i na vysoké stranické úrovni kličkoval, když nejprve v „triumvirátu“ s Kameněvem a Zinověvem započal podkopávat politické pozice Trockého.

Lenin byl již bohužel slabý na těle. Jinak stále myslel velice bystře a logicky, ale uvědomoval si svůj brzký konec, proto se rozhodl sepsat „Dopis ke kongresu strany“, který vešel do dějin jako „Leninova závěť“. V něm hodnotí Trockého jako „osobně snad nejschopnějšího člena nynějšího Ústředního výboru“ nicméně se sklonem k administrativnímu chování. Bucharina hodnotí jako „miláčka strany“ a „skvělého teoretika“, jehož teoretické názory ovšem postrádají dialektický rozměr. O Zinověvovi a Kameněvovi se vyjádřil zejména v souvislosti se „zradou“ v době říjnové revoluce, kdy oni dva jmenovaní vyzradili v polo-menševickém tisku plán na brzký útok Rudých gard na Zimní palác. Lenin ale odmítl, aby se tato „epizoda“ kladla za osobní vinu právě jim. Stalina hodnotí jako „příliš hrubého člověka“. Domnívá se, že může potencionálně zneužít moc a že je nebezpečné, aby jeden člověk, zvláště takový jako Stalin, ve svých rukou měl tolik moci. Jako jediné personální doporučení dopisu doporučuje Lenin nahradit Stalina „někým přátelštějším a lépe vystupujícím“. Ač Lenin v něčem zkritizoval všechny komunistické vůdce, Stalin dopadl právě nejhůře, neboť jako jediný praktický vývod „závěti“ byl v podstatě návrh na odvolání Stalina z jeho postu na nějaký méně důležitý. To jsou vše dnes již běžně známá fakta, které ovšem stalinisté ruku v ruce s antikomunisty odmítají a přehlíží.

Konec

21. ledna 1924 v 18:50 moskevského času zemřel v Gorkách V. I. Lenin. Od třetího záchvatu mrtvice byl již na celou pravou polovinu těla ochrnutý, nemohl chodit ani mluvit (jeho stav se ovšem po jistou dobu velmi zlepšil) a bylo jen otázkou času, kdy tento vítečný revolucionář, skvělý organizátor sovětského státu, jenž po celý život napínal své síly i přes mnohá léta vyhnanství a exilu, i přes mnohá léta strachu z kontrarevoluce, kdy velké množství ostatních soudruhů ztratilo všechny své naděje, i přes několikero atentátů, zemře.

Leninova smrt byla definitivním zlomem – těsně před jeho smrtí strana poprvé odsoudila „trockismus“ jako maloburžoasní úchylku. Socialismus v Rusku se začal hroutit a pozvolna nastoupila tyranie byrokracie vedená Stalinem. Nejlepší elita sovětského státu, která vzešla z leninských dob, byla vyvražděna. Ze členů, kteří byli ve straně v době občanské války, jich léta velkého teroru konce 30. let přežilo jen 2–3%.  Prakticky všichni diplomati SSSR byli povražděni. Umělci, vědci a inteligence byli zlikvidováni. Generalita a důstojnictvo pozavíráni či popraveni. A od konce moskevských procesů začal už Stalin vraždit i samotné byrokraty a své dřívější přívržence. Byrokrati, kteří ho v letech 1924–1927 dosadili k moci, nakonec sami skončili na jeho rozkaz na popravišti. 3 milióny vězňů v táborech GULAGu, 10 miliónů mrtvých hlady, statisíce popravených…taková je bilance stalinského teroru. To, co se nepovedlo zahraniční intervenci a bílým gardám, se povedlo Stalinovi a byrokratickým silám. Zničit sovětský stát.

Tak skončila Strana a stát, jež byl založen Vladimírem Ilijičem Leninem a Lvem Davidovičem Trockým.

Na závěr pár nejznámějších děl Lenina: Vývoj kapitalismu v Rusku, Dubnové teze, Hodnota zlata dnes a po vítězství socialismu, Proletářská revoluce a renegát Kautský, Stát a revoluce, Raději méně, ale lépe, Jeden krok vpřed, dva kroky vzad, Válka a socialismus, Levičáctví – dětská nemoc komunismu, Co dělat?, Právo národů na sebeurčení, Poznámky k národnostní otázce, Vojenský program proletářské revoluce.

[Konec 3. části a dokončení]

Přejdi na 1. část – ZDE

Přejdi na 2. část – ZDE

Adam, REVO Praha

Žádný komentář