Feminismus je pro mnoho lidí dodnes velmi neatraktivní pojem.
Zeptáte-li se samotných žen, zda jsou feministkami, mnohdy na vás
pohlédnou tak, jako byste jim právě řekli nejohavnější nadávku. Tento
odpor ze strany lidí vyvěrá právě z neznalosti feministické
filosofie. Mnohdy si lidé pod feministkou představí frigidní, lesbickou
mužatku, pohrdající opačným pohlavím. Je nutné si tedy hned na začátku
položit otázku: „Co je feminismus?“ Feminismus je ekvivalentem emancipace,
protože dnešnímu světu, i když si to mnoho lidí nechce připustit,
stále vládne šovinismus. Feminismus je pokrokové smýšlení o tom,
že by si měly být ženy s muži rovny, a proto se feministkami a
feministy stávají pokrokoví lidé.
Existují dva hlavní typy feminismu, liberální a radikální. Dále se
však můžeme setkat s velkým množstvím názorových skupin např.
socialistickým feminismem, psychoanalytickým feminismem, anarchofeminismem,
marxistickým feminismem…
Historie Feminismu je poměrně mladá. První zásadní hnutí usilující
o zrovnoprávnění žen a zapojující i lidi ze středních,
dělnických tříd, vznikala kolem 19. st. (Věku který je znám jako období
sociálních a politických změn. K emancipaci žen již nepřispěly jen
feministické spolky ale i celková demokratizace společnosti). Zásadní
průlomy započaly v Severní Americe, kde valná
část států do roku 1848 přijala úpravy zlepšující práva žen a
velmi významnou roli v boji za emancipaci sehrály i černošky, a
v Evropě:
V Anglii je hlavní osobností ženského hnutí Mary
Wollstonecraft, zabývající se právem žen a výchovou dívek (která je dle
jejího názoru tlačí do svých podřadných pozic), právě ona se stala
důležitým pilířem anarchofeminismu. Předchůdkyní anarchofeminismu se
stala i Emma Goldman, která zastávala názor, že emancipace ženy
začíná v ženském srdci. Tvrdí, že společnost, která zakládá
svou moc na útlaku nižších tříd a ras se musí změnit, ne jen
reformovat.
Důležitý děj se odehrál v roce 1866, kdy byla britskému parlamentu
předložena petice čítajících 1500 hlasů a požadovala hlasovací
právo pro ženy, petice byla zamítnuta, ženy však bojovaly dále, založily
Národní spolek pro hlasovací právo a členkám se začalo říkat
sufražetky.
Francie – boje za emancipaci propukaly již během
Francouzské revoluce např. hnutí vedené Francouzskou Olympií de Gouges,
která usilovala o zapojení žen do veřejného života a dožadovala se
rovnoprávnosti, tvrdila, že ženy se rodí svobodné a rovné s muži.
Tyto názory nebyly přijaty, ona byla popravena a hnutí bylo záhy
potlačeno. Společnost nebyla dost vyspělá na to, aby přijala takový
názor. I když během revoluce vypadaly feministické kampaně slibně,
záhy byly potlačeny a život žen po revoluci se stal ještě horším, než
býval.
Později se feministická hnutí ale postupně začala vytvářet
v každém státě a Čechy nejsou výjimkou. V roce 1890 bylo
zásluhou Elišky Krásnohorské založeno v Praze první Evropské
dívčí gymnázium Minerva. Hlavním záměrem této první vlny feminismu
byla právní a vzdělávací rovnost, ale tyto koncepty z 19. st.
(Přístup ke vzdělání, přístup k jakékoliv práci, stejná
práva…) byly kodifikována až ve 20. st.(volební právo pro ženy
v Československu v roce 1920).
Za zmínku dále stojí hnutí, které vzniklo ve Španělsku v roce
1936 a zviditelnilo se hlavně během 2. sv. války. Jde o Mujeres
Libres (svobodné ženy), které nebojovaly jen proti útlaku ale i proti
fašismu se zbraněmi v rukou.
„...Nebojovaly jsme proti mužům. Nechtěly jsme nahradit
maskulinní hierarchii feministickou. Je nezbytné spolupracovat a bojovat
společně, protože kdybychom tak nepostupovaly, nikdy by sociální revoluce
nebyla nemožná. Přesto potřebujeme svoji vlastní organizaci, abychom mohly
bojovat samy za sebe.“
(Suceso Portales, Mujeres libres)
Během 2. sv. války, feministická hnutí nejen ve Španělsku, ale ve
všech zemích bojovala proti fašismu. Fašisti nebyli a i dnes nejsou
známí pouze svou rasistickou ideologií, ale i jejich postoj
k ženám je velmi žalostný, žena podle nich slouží jen jako
,,automat“ na děti (Proto Hitler podporoval árijské matky, protože
v nich viděl nositelky nové dokonalé rasy, ženy s více dětmi
získávaly vyznamenání ,,Mutterkreuz“ – čestný kříž a nacisté
dokonce roku 1933 zavedli Den matek v Německu), maximálně může
být žena oporou muže, ale že by snad sama usilovala o nějakou
kariéru, nepřichází v úvahu.
Poválečné období, konkrétně v 60tých letech 20. st. se podepisuje
do dějin jako druhá vlna feminismu. K velkému zvratu došlo
v Americe. Černošský kazatel Martin Luther King vedl Hnutí
občanských práv. Následkem jeho aktivit se feminismus začal zabývat
otázkami jako řízení porodnosti, potratů, násilí a stereotypního
pohledu na ženy.
Aktivistům již nešlo jen o právní reformy ale o změnu
kapitalistického patriarchálního systému vůbec. Dochází k výrazné
psychologizaci a do popředí se dostává otázka sociální role, kultury.
Ženy se neangažují již jen v politické oblasti ale i v oblasti
ekonomické a dožadují se i práva na potrat.
Velmi důležitou úlohu sehrály v dějinách feminismu socialistické
feministky např. Rosa Luxemburgová a Klára Zetkinová, členky Sociálně
demokratické strany Německa, které publikovaly bezpočet článků pro
podporu začlenění žen do dělnického a odborového hnutí. Alexandra
Kollontajova v Rusku se stala první diplomatkou na světě, lidovou
komisařkou sociálních otázek a hlavní osobností ruského ženského
hnutí…
Pozdní „komunismus“ v Evropě a Asii naopak uchopil rovnost velmi
zajímavě. Začaly být ignorovány vrozené rozdíly mezi muži a ženami a
ženy byly nuceny dělat fyzicky těžkou práci, musely chodit na
zemědělské i stavbařské brigády atd.. Stát se tvářil, že
pečuje o matky ale, jak popisovala přistěhovalkyně dříve žijící
v jednom ze států bývalého Sovětského svazu: ,,Pokud jste porodila
dítě, musela jste nastoupit po 3 měsících do práce, do jeslí brali
ale děti až od půl roku. Proto jste byla odkázána na ochotu druhých vám
dítě hlídat mezitím, co jste pracovala. A když jste měla volno
musela jste utíkat domů nakrmit dítě, nemluvě o večerech, kdy
jste musela doma dokončit vše, co jste přes den nestihla, praní,
uklízení…“
(zveřejněno na výstavě o cizinkách žijících v Česku,
v Praze probíhá od 12.12 do 31.1 na Černém mostě).
Velkým rozdílem je mezi pohlavím, které je nám biologicky dáno a
pohlavní rolí neboli genderem, která nám je vnucována společností.
Představuje stereotypy jako, muž-pracující, žena-pečovatelka
o domácnost ( a od těchto se odvíjí další)… Ve skutečnosti tyto
stereotypy sice vychází ze skutečnosti, která ale mohla platit kdysi
dávno, dnes jsou ale zcela scestné. Ženy přece už dávno mohou pracovat a
naopak muži mohou zůstat v domácnosti.
Dnes je si žena (v Evropě a Americe) sice právně s muži rovna,
prakticky však nikoliv a to dělá z potřeby bojovat o ženskou
emancipaci (emancipace ne ve smyslu rovnoprávnosti ale osvobození od mužské
nadřazenosti) stále aktuální a nezbytnou věc. Je jen otázkou času, než
každý pochopí, že diskriminace stále existuje nejen v pracovním
trhu, kdy ženy mnohdy zastávají nižší funkce nehledě na jejich
vzdělání, dostávají nižší platy( evropský průměr činí rozdíl 20 %
mezi platem muže a ženy), ženy samoživitelky mnohdy nemohou najít práci
protože ,, mají na krku děti.“ , ale i v náboženství, kde je žena
velmi zřetelně postavena nízko v žebříčku a dále v mediálním
průmyslu, kde se se ženami zachází jak s kusem masa a neustále se
setkáváme s otevřeným sexismem. V rozvojovém světě jsou dívky
diskriminovány i ve školství.
V patriarchálním světě, kde si podmínky určují muži, si musí
své právo ženy vybojovat, ať už je ten boj na kolektivní nebo
individuální rovině. K závěru píši v duchu Emmy Goldman
- ano, ženská emancipace začíná v ženské duši. Mnohdy ženy
fyzickou silou nemohou převážit muže, a proto je síla ženy v jejím
vzdělaní. Ženy si musí uvědomit svou cenu, že si jsou rovny s muži!
A proto musí bojovat za svou důstojnost a za svou svobodu. Musí bojovat
proti mužskému útlaku a proti útlaku všech pracujících kapitalismem.
Simone de Beauvoir (Druhé pohlaví, 1949) Muž byl daleko volnější a
snažil se silou podmanit svět. Kyjem si podmanil rostlinstvo a drobná
zvířata, lodí řeku a živočichy v ní. Lukem a šípem členy
ostatních klanů. Silou si také podmaňuje ženu, která je díky svým
reprodukčním schopnostem a mateřským povinnostem více než muž
připoutána k místu a k rodině...
Dima, REVO Praha
