www.REVO.cz.tc

Jak jde ČSSD vládě po korytu

29.11.2008 17.52
V rubrice Domácí dění

O České straně sociálně demokratické si nikdy nešlo dělat iluze. REVO již dlouhodobě setrvává na kritickém vymezení se vůči této straně, proto pro nás není nikterak překvapivé, když nejsilnější představitel levice i „levice“ v naší zemi koná zcela v rozporu se základními levicovými principy. My, revoluční marxisté, udržujeme od ČSSD trvalý odstup, na rozdíl od jiných radikálně levicových organizací ji však nikdy nebereme pouze coby svého nepřítele (gottwaldovský termín „sociálfašismus“ vskutku není v případě sociální demokracie na místě), nýbrž při všech kritických výhradách také jako spojence proti pravici. Zpočátku se zdálo, že Paroubkova ČSSD bude prosazovat v intencích utopické „reformy kapitalismu“ přece jen vymezeněji socialističtější programové cíle na způsob skandidávského sociálního státu a částečně též Ficova Slovenska.

Jenže v poslední době, jak se zdá, ideovou pevnost drtivě zlikvidoval Paroubkův bezbřehý pragmatismus, přesně v duchu prvorepublikové sociálnědemokra­tické tradice „vyměnit zájmy strany za zájmy státu“. Za toto napohled líbivé heslo byla sociální demokracie vždy vysoce oceňována buržoazními elitami, a to pochopitelně i dost významnými politickými trafikami. Takováto státotvornost sociální demokracie je ovšem pouhou lacinou výmluvou na upuštění programových priorit a nevybíravé korytářství. Jak se tyto vlastnosti projevují u ČSSD dnes, stačí ukázat na konkrétních příkladech. 

Tím nejodpudivějším je jednoznačně čerstvě odtajněná pětibodová dohoda vládní koalice se sociální demokracií. Přestože je formulovaná poněkud abstraktně a chaoticky, leccos zřejmého se z ní dá vyčíst. Jednotlivé body vesměs odpovídají předběžným informacím, které se dosud rozšiřovaly pouze jako zákulisní klepy. Kvůli údajně významnému evropskému předsednictví, při kterém naše prestiž ve světě jistě nestoupne o mnoho více než předsednictví již absolvujícímu a bezvýznamnému Slovinsku, a to i kdyby to Topolánkova vláda Evropě sebevíc „osladila“, se sociální demokracie chystá totálně zavrhnout svou dosavadní navenek ostře opoziční roli. Dohoda totiž implicitně stanovuje, že ČSSD bude během předsednictví (tj. od ledna do června příštího roku) TOLEROVAT vládu korupce, ostudy a zrady, jejíž skandální socioekonomická politika pomohla ČSSD drtivě vyhrát krajské a senátní volby.

To není ještě zcela všechno. V rámci „vytvoření podmínek pro plnění úkolů vlády“ budou poslanci ČSSD párovat absentující ministry. Shrňme si to: Občané šli při podzimních volbách v masivním měřítku volit oranžovou stranu, která kromě jiného slibovala, že její vítězství v těchto volbách způsobí pád Topolánkovy vlády. Ano, sliby chyby. Místo logického zostření opoziční role eurooptimistická ČSSD tuto vládu nechá půl roku v klidu pracovat a tedy i připravovat další asociální neoliberální experimenty (a kdyby se při hlasování nějaký Julínek nebo Nečas kamsi zatoulal, tak oranžoví hoši povinně odejdou ze sálu, aby na nadstandardně velkém množství přeběhlíků a nezařazených fungující koalice nebyla ještě více oslabena). Nic na tom nemění fakt, že se takováto hlasování mají týkat pouze otázek plynoucím z evropského předsednictví. Jak známe naše vládní šibaly, tak dovedou využít a zneužít čehokoli ve svůj prospěch. Stejně tak nelze brát vážně i návrhy některých funkcionářů ČSSD, aby vláda přijala jejich návrh uspořádat v termínu evropských voleb také volby předčasné. Lze si jen těžko představit, že by si Topolánek, Bursík, Čunek a ostatní nechali vypustit dobrovolně svůj rybník. ČSSD chce akceptovat nerušenou existenci této vlády, proč by pak neakceptovala i její následnou působnost do roku 2010? Že za tuto „státotvornost“ „opozice“ nebude odměněna také nějakými korýtky, by bylo naivní si myslet. Jak se uvádí v dohodě, „Vládní strany se naopak zavazují respektovat zvýšenou míru odpovědnosti ČSSD za chod Poslanecké sněmovny“. Což znamená, že „buldozer“ Paroubek vystřídá nezajímavého Vlčka v čele Poslanecké sněmovny (čímž se plat tohoto prý „nejchudšího poslance“ prudce navýší). Současně ještě bude vytvořena jakási neformální skupina pod názvem EU 12, složena z devíti vládních a ze tří sociálnědemokra­tických představitelů, která by se měla každý měsíc scházet kvůli „vzájemné informovanosti“. A to ještě české předsednictví EU nezačalo – z čehož vyplývá, že po jeho zahájení bude tato tzv. proevropská modrooranžová spolupráce jistě vrstevnatější.

V Dohodě je ještě uvedeno, že Lisabonská smlouva musí být schválena a že „parlamentní ratifikace Lisabonské smlouvy vyšle jasný a jednoznačný signál o proevropské orientaci ČR.“ Zde nutno podotknout, že sociálnědemokra­tické ANO ratifikaci Lisabonské smlouvy není vyloženým korytářským činem, neboť smlouvu jako správná eurofilní partaj od začátku bez diskuze podporuje, o čemž nepochybně musí být informován každý její volič. Potíž je však v tom, že málokterý její volič ví, co je v této smlouvě vlastně obsaženo. Jakýpak postoj k Paroubkově straně by asi její nízkopříjmoví, julínkovným a cikrovným trápení stoupenci zaujali, kdyby věděli, že Lisabonská smlouva je ve skutečnosti (kromě jiného) eurobyrokratickým žargonem napsaná jiná verze Modré šance, posilující role nadnárodního kapitálu a euromanažerů? Je otázkou, jak asi ohodnotí povolnost ČSSD (taktéž v rámci Dohody) urychleně vstoupit do eurozóny, ačkoliv je jisté, že by to bylo extrémně nebezpečné a asociální, jelikož máme ceny sice srovnatelné se zeměmi mající euroměnu, ale průměrné mzdy máme zhruba čtvrtinové? S vědomím veřejnosti o takovéto „eurosolidárnosti“ ČSSD by naši zem oranžové tsunami zaplavilo jen sotva. Je třeba jasně prohlásit, že Lisabonská smlouva je úplně stejné zlo, tedy výplod kapitalistických oifgarchií, jako je americká radarová základna. Radar ČSSD zatím odmítá a chce o něm referendum, Lisabonskou smlouvu ČSSD podporuje a referendum nenavrhuje. Co k tomu víc říci? Nečekejme však, že by ČSSD ve svém stanovisku k radaru byla tolik zásadová. Fakta o tom, že Paroubek stane v čele Sněmovny a ČSSD bude tolerovat vládu během předsednictví, původně kolovala pouze jako nepodložené fámy. Proto by bylo chybou vyloučit i údajnou fámu, že kvůli shodě s ODS na podpoře Lisabonské smlouvy by ČSSD hlasovala také pro radar. Je dost smutné, že uvnitř ČSSD se prakticky nenajde žádný hlas, který by odmítal Lisabonskou smlouvu stejně jako radar.

Hloupá topolánkovská média všemožně varují před nástupem Béma do čela ODS, že by resuscitoval svou někdejší koaliční spolupráci s Paroubkem na pražském magistrátu i na celostátní úrovni. Topolánek je naopak zárukou, že se s paroubkovskou ČSSD nikdy nespojí. Chacha! Za Topolánka a Paroubka dochází nejen k výše popsané spolupráci, ale též vzniká pět (!) velkých krajských koalic v Jihočeském, Jihomoravském, Zlínském, Olomouckém a Ústeckém kraji, navzdory vítězství ČSSD v senátních volbách byl zastupitel modrého hnusu Sobotka v čele horní komory parlamentu zachován, kapitolou samou o sobě jsou již čtyři přeběhlíci z oranžového tábora, díky kterým je Topolánkův gang držen u vesla a díky kterým pravděpodobně bude odhlasován i radar, atd. (Jen na okraj připomeňme, že na riziko zrádcovství a přeběhlictví u jistého Wolfa upozorňovalo REVO v jednom článku více než půl roku před Wolfovým vystoupením z klubu ČSSD! – ZDE) Jsou stále mnohé důvody, proč mírně levostředovou ČSSD za její práci chválit nebo alespoň respektovat (kupř. slibně se jeví rázné čištění bendlovského chlíva ve Středočeském kraji, které ihned po svém zvolení hejtmanem zahájil David Rath). Jenže takováto eskalace ústupků zločinecké vládě a podrazy voličů při sestavení krajských vlád jen dokazují, že ČSSD se z marasmu prvorepublikánského kompromisnictví blíže k chávezovsko-palmeovskému socialismu v nejbližších letech opravdu nevyhrabe.  

Vláďa, REVO Praha

Žádný komentář