www.RIO.cz.tc

REVO podpořilo Greenpeace přímo na kótě 718 v Brdech!

6.6.2008 18.56
V rubrice Americká základna

Poslední květnovou sobotu (31.5.) se pět členů Reva vydalo dobýt kótu 718 v Brdech. Místo, kde má stát americký radar, už více než před měsícem (28.4.) osadili aktivisté Greenpeace. Den po našem odjezdu dokonce v okolí svého tábora vyhlásili vlastní stát Peaceland a odmítají se legitimovat při neustálých šikanách vojenské policie. Revo už jednou v Brdech bylo. Minulý rok na konci srpna v obci Jince, odkud šel pochod iniciativy Ne základnám skrz vojenský prostor k vodní nádrži Záskalská. Jince leží na severovýchodní straně vojenského prostoru směrem k Praze a cesta k nim byla poměrně snadná. Zato kóta 718 je přesně na opačné straně Brd, na úplném jihozápadním konci vojenského prostoru, směrem k Plzni. Nejblíže místu určenému pro radar leží maličké obce Trokavec a Míšov. A právě z Míšova míří na kótu většina výprav, Revo se proto rozhodlo vydat se do vojenského újezdu právě z této strany.

Autem jsme vyjeli v sobotu popoledni a naše cesta vedla přes Prahu na Barrandovský most, po Strakonické a R4 přes Mníšek pod Brdy, odbočit na Příbram a dále po silnice přes Rožmitál pod Třemšínem až do Míšova. Trvala nám přes hodinu. Auto jsme zaparkovali v Míšově u „Grilu“ – budky s občerstvením a snad jediným místem na parkování v této malinké obci. Výprava Reva čítala čtyři muže a jednu dívku. Do dvou batohů jsme si rozdělili lahve s pitím a lehkou svačinu. Jeden z nás byl vybaven mapou a kompasem, další zase fotoaparátem a celou cestu zaznamenával. Fotografie z dobytí kóty si tak všichni mohou prohlédnout na naší webové galerii. Všichni jsme také pro naši akci zvolili tmavší oblečení a dobrou obuv. K vojenskému prostoru vede přímo z Míšova silnice a k hranici újezdu je to přibližně půl kilometru. Vjezd ale blokuje závora a za stromy v zatáčce číhá auto vojenské policie a dva její příslušníci. Případné zájemce o vstup do prostoru ihned u závory zastaví, legitimují a pošlou zpět. Revo ale necestovalo tak daleko, jen aby nás první pán v zeleném (resp. v černém, ale příslušník vojenské policie, tedy armády) poslal zpátky domů. U vchodu jsme tedy odbočili na polní cestu vedoucí podél hranice vojenského prostoru. Tu lemovali výstražné cedule zakazující vstup do prostoru, ale po pár stovkách metrů se nám vzhledem k silnému porostu v těchto končinách zdál nepozorovaný průnik jako možný. A skutečně, povedlo se. Projít kousek lesa a hlavně rychle přeběhnout přes polní cestu s otisky pneumatik vojenských džípů a byli jsme tam.

Kóta měla být zhruba kilometr od hranice prostoru severovýchodním směrem. Vzhledem k náročnému pohybu mezi stromy ale odhad vzdálenosti nebyl tak triviální záležitostí, jak jsme si mysleli. Prvních dvacet minut šlo všechno relativně dobře. Naše ostražitost, vzhledem k tomu, že jsme zatím neviděli žádnou hlídku, mírně polevila. A to se nám málem stalo osudným. Při postupu vysokým křovím jsme asi 30 metrů před sebou uviděli stát vojenské auto. Podařilo se nám ale hlídku nepozorovaně obejít. Octli jsme se na křižovatce lesních cest u dřevěného přístřešku s výmluvným nápisem „Brdy serou na amíky“. Jak jsme později zjistili, odtud už to na kótu za Greenpeace bylo necelých dvě stě metrů. Bohužel, hlavní navigátor našeho revolučního týmu vzhledem k náročné orientaci a nepřesným mapám udělal menší chybičku a Revo se tak na rozhodující křižovatce vydalo přesně opačným směrem. Ani po krátkém bloudění, kdy revaři obcházeli okolí, protože cítili, že jsou blízko, základnu Greenpeace nenašli. Vydali jsme se tedy směrem na sever. Po chvíli jsme narazili na asfaltovou cestu a pokračovali po ní. Dovedla nás až k louce s velkými cedulemi s nápisy „cílová dopadová plocha“. Napravo před námi se zpoza lesa objevili Padrťské rybníky. Ty nám posloužili jako výborný orientační bod a rozhodli jsme se chvíli jít podél nich, protože podle našich map se kóta pro radar měla nacházet nedaleko od nich směrem na jich. Zde nás ale nepěkně zaskočila kaluže bahna, které uvěznila botu našeho fotografa. Naštěstí jen na krátký čas, bota byla vysvobozena a my mohli pokračovat. A i když byla scenérie Padrťských rybníků úchvatná, postupující denní doba, rostoucí únava a dosavadní neúspěchy při hledání tábora Greenpeace pomalu nahlodávaly morálku našeho družstva. Někteří psychicky méně odolní jedinci si dokonce dovolili naznačovat, že by výprava mohla skončit i neúspěchem.

Najednou se ale před námi objevila pamětní cedule a trosky benediktinského kláštera. Ruiny vzbudili nadšení. Ne, že by jsme byli takovými obdivovateli zničených kostelů, ale odtud to ke kótě podle mapy bylo jen dvě stě metrů přímo na jih. Tentokrát jsme šli už téměř na jisto, když tu najednou jsme opět uviděli onen dřevěný přístřešek s nápisem, znovu po přibližně dvou a půl hodinách. Tentokrát jsme ale odbočili správně. A najednou jeden z nás uviděl mezi stromy na kopci před námi natažená lana. Tentokrát se to povedlo! Revo dorazilo na kótu. Připsalo si tak podle rozhovorů se členy Greenpeace dokonce rekord, protože více než tři hodiny Brdskými lesy zatím žádná jiná výprava podle nich nebloudila.

Na základně Greenpeace bylo v době naší návštěvy celkem šest aktivistů a dva psi. Pod kopcem je velký stan s vybavením a zásobami, vedle ještě menší stan na spaní. U hlavního stanu je improvizovaná plotna. Překvapila nás přítomnost tří solárních panelů, díky kterým je možné nabíjet počítač a dobíjet mobily. Nedaleko za stanem je vykopané WC. A pár metrů od tábora, když vylezete na kamenitý kopec, uvidíte nahoře mezi stromy roztaženou plachtu s obrovským terčem. Pod ním je na jinak nezajímavé vyvýšené mýtince uprostřed lesa postavený tzv. Most přátelství, který zde Greenpeace zbudovali ze spadaného dřeva. Den před námi se na něj přijela podívat i ex-ministryně Dana Kuchtová. Na mostě jsme se vyfotili i s vlajkami Reva. Také jsme se zapojili do fotoblokády Greenpeace, která spočívá v tom, že se jednotlivci fotí se sloganem Mám cíl nebýt cíl a logem terče. Vystavené fotografie osob podporující fotoblokádu jsou vyvěšeny na kótě i na internetových stránkách fotoblokada.cz.

Hlavní prostředek, jak se Greenpeace chtějí bránit před násilným vyklizením kóty, spočívá ve třech stanových přístřešcích zbudovaných vysoko v korunách stromů. Dá se do nich dostat pouze s horolezeckou výbavou po ukotvených lanech. Pokud osoba nahoře lano vytáhne, je prakticky nemožné se ke stanu dostat a jeho obyvatele sundat. Tedy až na krajní řešení jako by bylo pokácení stromů, ale že armáda bude mít na svědomí smrt několika aktivistů přímo v místě plánovaného radaru by byla doufejme i pro Parkanovou a spol. přespříliš silná káva.

Aktivistům jsme předali drobné zásoby potravin, knihu a naše časopisy a nálepky, protože se při našem focení s vlajkou Reva ptali, co že jsme to vlastně přesně zač. Hodně nás potěšilo, že naše samolepka s Bushem už na kvótě byla. Někdo ji nalepil na létající talíř vedle nálepek kampaně za práva zvířat nebo Antify, který pak členům Greenpeace daroval pro kratochvíle v Brdských lesích. Létající talíř prý ale používali častěji jako talíř. Spolu s námi na kótě byl ještě jeden starší člověk, jinak jsme prý ten den byli jedni z mála návštěvníků. Po prvních čtrnácti dnech, kdy denně chodili zástupy místních lidí, až si prý Greenpeace připadali jako atrakce v ZOO, zájem obyvatel okolních vesnic polevil. Poslední týden prý jezdí spíše častěji lidé z větší dálky, z Prahy, z Brna nebo z Plzně. Zásob prý měli zpočátku až nadbytek, místní jim nosili tolik jídla, až nevěděli co s ním, v době naší návštěvy se ale museli uskromňovat a zásobování tábora se stává čím dál větším problémem.

Aktivisté také vyprávěli, jak v ten den, sobotu, ráno nedaleko kóty 718 otvírala Vlasta Parkanová za přítomnosti amerického velvyslance novou cyklostezku skrze nepoužívanou část vojenského prostoru. Akci se pochopitelně pokusili narušit, resp. upozornit na skutečnost, že zatímco z jedné cesty se udělá cyklostezka, jiná část újezdu se má stát nedobytnou pevností prominentního válečného zařízení americké armády. České represivní složky byly ale připraveny a jeden z Greenpeace, aktivista Zbyšek, dokonce skončil na služebně až v Příbrami. Odpoledne, v době naší návštěvy, už byl ale zpátky a celou záležitost bral spíše jako veselou historku. Zbyšek se do konfliktu s vojenskou policií dostal i v pondělí, kdy i v televizních zprávách proběhla informace o tvrdém zásahu vojáků proti němu. Vypadá to totiž, že Parkanové definitivně došla trpělivost a rozhodla se protiradarové „okupanty“ vyhnat. Pro takový případ jsou Greenpeace připraveni zůstat ve stanech na stromech, odkud je prakticky nemožné je násilím dostat, ale kde mají jen omezené zásoby jídla a vody, nemluvě o nemožnosti chodit na normální toaletu a další nepohodlí.

Po vyjádření naší podpory a popřání hodně štěstí jsme se s aktivisty rozloučili. Díky jejich instrukcím a nasměrování nám cesta zpět trvala asi dvacet minut. Ani během ní jsme vojenskou policii nepotkali. Terénní auto nás míjelo až v Míšově, ale chlapci z armády se na nás pouze zamračili přes okénko a odjeli. Průnik na místo plánované americké radarové základny považujeme za jednu z našich nejpodařenějších akcí poslední doby a určitě vyzýváme všechny odpůrce radaru, aby vedle účasti na dalších akcích proti radaru zvážili možnost jet Greenpeace do Brd aktivně podpořit. A pokud se armáda rozhodne kótu násilím vyklidit, navrhujeme jako příští místo pro občanskou okupaci ministerstvo obrany!

Roman, REVO Praha

Jeden komentář