Kultura dnešní mládeže se nesoustředí jen na hudbu, módu,
oblečení apod., ale i na fenomén, který se rozmohl po celém světě a
stal se zlatým dolem velkých kapitalistických firem. Řeč je
o počítačových hrách. První počítačové hry byly v podstatě
experimenty, např. první hratelná a dodnes slavná hra Pong, ve které hráč
hrál něco na způsobu ping-pongu. Ale přesuňme se do dnešních dnů,
konkrétně ke kultovní hře Operace Flashpoint a některým jejím aspektům,
které nejsou příliš rozebírány.
Operace Flashpoint
Tato válečná hra je známa drtivé většina mladých hráčů na
počítačích. Je to legendární česká hra z dílen Bohemia
Interactive ve spolupráci s americkými Codemasters. Téměř se stala
nejlepší hrou roku 2001, a to díky tomu, že se jednalo o první
vojenský simulátor ve kterém tvůrci skloubili zapojení všech druhů
zbraní a techniky -infanterie, tanků, letadel a do jisté míry
i námořnictva.
Její příběh je také zajímavý. Děj se odehrává v roce 1985, kdy
se v Sovětském Svazu vyostřuje krize mezi „liberálním“ křídlem
kolem Michaila Gorbačova a „extrémistickým“ křídlem kolem KGB. Jeden
ze sovětských generálů se rozhodne, že už dále Sovětský Svaz nebude
upadat a znova rozšíří sféru vlivu. V roce 1985 provádí na
ostrově Everon v tzv.Maldenském souostroví v atlantském oceánu
výsadek obrněná vojska Rudé armády za podpory 1000 vojáků SpecNaz.
Během chvíle obsazují Everon a pod vedením generála Ivana Vasilijeviče
Guby a jeho prvních důstojníků – plukovníka Martynova a plukovníka
Euseva započínají „teror a zvěrstva“. S ostrovem je ztracen
kontakt.Do místní základny NATO na vojenském štábu u ostrova Malden
dochází zmatené zprávy o výskytu „ozbrojených jednotek vybavených
sovětskou technikou“ na Everonu. Smyslem hry samozřejmě je, že hlavní
„hrdinové“ za něž hrajete, američtí vojáci, rozdrtí jednotky
„zlých“ sovětů a nakonec musí zatknout generála Gubu a zničit
jaderné zbraně, které dodal na sovětský vojenský ostrov Kolgujev. Guba je
samozřejmě vykreslován jako „tyran“, je uváděno, že byl „dozorcem
v jednom ze Stalinových pracovních lágrů a že se mu přezdívalo
´Zubař´ “.
Datadisk Red Hammer
Do datadisku Red Hammer jsem ze začátku „vkládal naděje“, protože
jsem slyšel, že v něm budu hrát za sovětského SpecNaz vojáka
Dimitrije Lukina. Rázem jsem ale zjistil, že po několika misích se Lukin
přidává na stranu partyzánů a nakonec střílí vlastní soudruhy. Kdyby
šlo o boj partyzánů za nezávislost svého ostrova, bylo by to
v pořádku, ale partyzáni jsou ve všech oficiálních dílech hry na
straně USA.I v Red Hammer jsou podporováni americkými
intervenčními jednotkami a speciálními silami US Army, takže to nejsou
bojovníci za svobodu, ale spíše zaprodanci, kteří bojují proti jedné
velmoci tím, že slouží jiné.
Kampaň Resistence
Jde o kampaň odehrávající se na novém ostrově Nogova, který není
součástí Maldenských ostrovů. U moci je koalice Komunistické strany
(prosovětští stalinisté) a Socialistické reformní strany (něco na
způsob Dubčeka). Hlavní hrdina je soudce Viktor Troska, žije poklidný
život se svojí ženou ve vesnici Dolina, až do jednoho dne. Ten den jede do
hlavního města Lipany, dozvídá se, že dochází k mocenské krizi,
kdy se Komunistická strana rozhodla provést „puč“ a zastavit
prokapitalistické reformy Socialistické strany. Mnoho mladých lidí, kteří
se nezajímají o historii, ale děj mise moc nepochopí –
v první misi se mi otevírá děj, ve kterém autoři kloubí události
února 1948 (Ve hře demise komunistických ministrů/v reálné historii
tu demisi podali pravicoví ministři) a srpna 1968 (Nogovská Komunistická
strana odjela do SSSR a požádala o „bratrskou pomoc“). Sovětský
svaz proto poslal generála Gubu, aby vzal Nogovu útokem. Děj se odehrává
rok před událostmi na Maldenách. Viktor Troska ze začátku nechce bojovat,
ale postupně se stává vůdcem partyzánských oddílů, navazuje
spojenectví „s dobrými“ Američany a zničí vojska generála Guby.
Američani samozřejmě partyzánům pomáhají z nezištných důvodů.
Šíření svobody a demokracie je tak nějak v Americké povaze, že?
Kampaň Československá lidová armáda.
Tato kampaň konečně ukázala, že někdo má rozum. Kupodivu ji ale
nevytvořil nikdo z Bohemia Interactive ani Codemasters, ale skupina
řadových českých a slovenských hráčů. V prvním díle hrajete za
desátník Koubu (inspirováno filmem „Copak je to za vojáka“) a musíte
zastavit americký útok na ostrov Everon, který patří československé
vládě a kde byla nalezena ložiska vzácného druhu Uranu. V kampani
bojujete i za Američany, ale to je jen pár misí. Musíte vyhnat
Američany z ostrova a uchránit uran.
Druhý díl hry mě ze začátku zase nepříjemně zklamal – znova boj
proti sovětům, znova spojenectví s Američany. V druhém díle
dochází k výbuchu sovětské jaderné ponorky u Nogovy, jmenuje se
Kurs(inspirováno havárií Kursku). ČSLA zatýká sovětské námořníky a na
oplátku, kdo jiný než generál Guba posílá armádní kontingenty na Nogovu.
Sám Guba popravuje prezidenta Nováka a dosazuje guvernéra Hujera (zase
inspirace „Marečku podejte mi pero“). Hujer je zde, tak jako
v známé československé komedii, vylíčen jako služebník a
prospěchář. A hlavní hrdina – desátník elitních jednotek
ČSLA Kouba, musí vyhnat Rudou armádu z Nogovy. K nim se přidává
podpora od americké armády. Ale když jsem se dostal k poslední misi
konečně jsem pochopil, že přece jen nemůže být všechno protisovětské
– v poslední misi se totiž Kouba a jeho „Banda špinavců“
(inspirováno legendárním americkým válečným filmem „Tucet
špinavců“) dozvídají od amerického důstojníka, že jsou zatčení za
„masakr“ ve vesnici Frymburk. V tu chvíli padá spojenectví a
nastává poslední mise – zničit americké jednotky, které chtějí
získat skrze obvinění a tajnými přesuny vládu do svých rukou. Koubovi se
nakonec podaří americké jednotky zničit. Tímto zničením Američanů
i Rusů končí kampaň ČSLA 2 a chystá se i kampaň ČSLA 3,
o které toho zatím moc nevím, ale tajně doufám, že bude lepší než
první dva díly a že to nebude zase stejná odrhovačka jako první kampaně
(Cold War Crisis, což byl první díl Operace Flashpoint, Red Hammer,
Resistence apod.) Ale na Operaci Flashpoint je skutečně unikátní tzv.editor
misí, ve kterém můžete vytvářet vlastní mise a kampaně za USA, Rudou
armádu, civilisty i partyzány (a ti se mohou výjimečně nastavit
i na stranu Rudé armády).
Operaci Flashpoint jsem uvedl a rozebral jakožto hru, která kromě
úžasného zpracování, modifikací, addonů a vylepšení a dokonalého
editoru v sobě také nese zřetelný politický obsah. Hráči, byť by
ve hře sledoval jenom zábavu, se podvědomě do hlavy dostává upravený
příběh studené války, v němž jedna strana představuje jasné dobro
a druhá jasné zlo. Američani přirozeně představují tu „správnou
stranu“, tak jak to dnes slýcháme od politiků, historiků (až na
čestné výjimky) a médií, stejně jako jsme před rokem 1989 mohli
slyšet verzi právě opačnou, ale stejně tak jednostrannou. Obraz krutého
generála Guby a jeho gulagová minulost, proameričtí partyzánští
bojovníci za svobodu – vše má budovat unifikovaný obraz reality
„bez trhlinek“, který má ovlivnit mladého člověka v duchu
dnes vládnoucí ideologie.
Za zmínku ovšem stojí i další hra, která není na počítač, ale
také vyniká političností. Hra Mercenaries 2: World in Flames se chystá
zřejmě zopakovat úspěch své předchůdkyně. Mercenaries byla hra na
herní konzoly PlayStation 2 a získala průměrné hodnocení cca.90%
díky obrovským možnostem, které hráč měl ve hře (mohl si například
objednávat obrněné transportéry, džípy nebo i helikoptéry přímo
v bitvě). Hra byla na pozadí velice politická. Odehrávala se
v Severní Koreji, kde byla po puči generála Songa zavedena vojenská
„ultra“-totalita, přičemž se Song pokoušel získat jaderné zbraně.
K moci se dostal tak, že zabil svého otce, který byl
„reformnější“ a v rámci Komunistické strany usiloval
o demokratizaci Severní Koreje. Otec sice ve skutečnosti přežil, ale
Song byl uvězněn a popraven za zločiny proti lidskosti. A kdo byl
vlastně hráč? Žoldák! Ano, žoldák, najatý bojovník korporace Executive
Operations Corporation.
I v druhém díle, který vyjde na nové dlouho očekávané
konzoly PlayStation 3, bude hráč žoldákem. Vzhledem k novým
možnostem PS3 bude hra mnohem dokonaleji propracovanější a rozvinutější
než předchůdkyně, což upoutá jistě mnoho mladých lidí.Ovšem je tu
i nový politický příběh aktualizovaný pro potřeby dnešní doby.
Hráč/žoldák totiž bojuje ve Venezuele proti blíže nespecifikovanému
diktátorskému režimu, což má evokovat představu vlády Hugo Cháveze, tak
jak je neustále světu prezentována americkým zahraničním departmentem a
jeho agenty. Chavez si to také nenechal líbit a obvinil firmu LucasArts,
která vytváří hru, že „bojuje proti jeho vlasti“ a požádal zpěváka
Bono Voxe z hudební skupiny U2, který se přímo podílí na
financování vývoje hry, aby hru předělal nebo zastavil její vývoj.
Vývojáři hry to komentovali s tím, že „se snaží vytvořit
zábavnou hru a ne nástroj proti Chávezovi“. Australská organizace
„Solidarita s Venezuelou“(www.venezuelasolidarity.org)
nicméně zahájila kampaň proti vývoji této hry.
Další kroky nejsou známé, ale je to jen důkaz, že takového hry jsou
nástrojem politické propagandy, kdy se „čirou náhodou“ v roli
„zlých“ stran objeví dva k Americe nepřátelské režimy –
tedy KLDR (Jejíž despotická vláda by skutečně měla být svržena, ale
rozhodně ne žoldáky, nýbrž vlastním lidem) a Chávezovská Venezuela,
která je za posledních několik desítek let nejpokrokovějším a
nejrevolučnějším režimem a proto taky USA nenáviděným. Pochybuji, že
umístění příběhu druhého dílu je čirá náhoda… Já osobně bych
vývoj nezastavoval, ale změnil bych děj. Proč by se to muselo odehrávat ve
Venezuele? Proč ne v nějaké vymyšlené zemi proti vymyšlenému
vojenskému diktátorovi? Byla by to nejlepší cesta!
Počítačové hry mohou být politicky (válečné) i nepoliticky
(sportovní závody apod.) zaměřené. Politické strategie, válečné hry
apod. mají nezřídka za cíl šířit mezi mládeží podprahovou pravicovou
propagandu. Výborná zábava je stejně jako u mnoha filmů, seriálů a
komiksů spojena s hodnotovou propagandou, jejíž účinek je zde
zesilován interaktivitou, účastí hráče na dělání historie (na té
„správné“ straně). Nejsem proti vzniku takových her, ale
doufám, že se začnou vytvářet i hry, kde hráč bojuje proti
zvěrstvům, která v minulosti ale i dnes páchá US Army. Snad
vznikne díky práci lidí z hráčských komunit mimo zavedené korporace
také hra, kde nebudete hrát za amerického okupanta v Iráku, ale za
iráckého povstalce proti Američanům. To je paradoxně zatím možné jen
v editoru Operace Flashpoint, bohužel nikde jinde ne…
Vladislav, Revo Praha.
