www.RIO.cz.tc

Krátká smrt, stabilní zisk!

27.12.2006 21.00
V rubrice Kapitalismus bez masky

Jedním ze zločinů kapitalistického systému založeného na výrobě pro zisk a na přehlížení veškerých lidských potřeb (nelze-li z nich generovat zisk), včetně nejzákladnějšího práv, práva na život, je to, že kvůli zájmům farmaceutických korporací musí tisíce a statisíce lidí umírat na nemoci, a to i tehdy, když léky na ně jsou k dispozici. Jsou mezi nimi jak nemoci typu AIDS, tak i v našich podmínkách lehce léčitelné nemoci jakou je chřipka.

Levné léky na AIDS x Zisky

V 80.letech se po celém světa začala šířit strašlivá metla – virus HIV, způsobující AIDS (Syndrom získaného selhání imunity). který již od svého objevení v roce 1981 zahubil přes 25 milionů lidí. V západních zemích se šíří zejména mezi homosexuály, narkomany aplikujícími drogu do žil a prostitutkami. V subsaharské Africe, odkud se HIV pravděpodobně rozšířil do okolního světa (a kde se aktuálně nachází 64% všech případů infekce HIV), se šíří převážně nechráněným heterosexuálním pohlavním stykem a také při porodu z matky na dítě. Ale jaký další rozdíl mezi těmito dvěma oblastmi existuje? Desítky let života pacientů! V zemích bohatého rozvinutého Západu se lidé s HIV, podstoupí-li nejmodernější léčbu tzv. třísložkovými anti-retrovirovými koktejly, mohou dožít třeba i dalších 20–30 let a můžou žít vcelku normální život. Ale v Africe den co den tisíce lidí hynou po několika málo měsících či max. letech na AIDS. Proč?

Západní nadnárodní farmaceutické koncerny vyvinuly (nezřídka za finanční asistence z veřejných zdrojů) silné a účinné léky, které dokáží nemoc tlumit desítky let a dát tak nemocným možnost žít. Ale v Africe a dalších zemích Třetího světa, kde se žije za dolar na den, si to téměř žádná lidská bytost nemůže dovolit. Nadnárodní koncerny nastavily pro své léky, chráněné patentovými právy, monopolní ceny a ty se musí zaplatit. Pro obyvatele Afriky může takový lék na jediný den stát jako jejich celoživotní úspory! Rozvojovým zemím je přitom znemožňováno využívat tzv. generické léky (léky bez patentové ochrany, stejného složení jako jsou originální léky a vyráběné mimo továrny nadnárodních společností zeměmi jako je Indie či Brazílie), které jsou přitom mnohdy až o 90–98% levnější než léky pod patentovou ochranou.

V zemích nejhůře postižených AIDS, jako je Namíbie, Jihoafrická republika, Botswana a další, není pro chudé, kteří tvoří drtivou většinu obyvatel, absolutně žádná možnost dostat se k lékům. Lidé umírají v provizorních nemocnicích ve strašlivých bolestech, protože kapitalistické firmy nejsou ochotné projevit i nejzákladnější ctnost – lidskost, a dát těmto postiženým státům levné léky. Místo toho si jdou neochvějně za ziskem, i přes tisíce mrtvých lidských bytostí! Pro nikoho není výjimka, pro ženy, pro děti, pro staré lidi…pro nikoho!

Pouta jménem patentová práva

V současnosti jsou patentová práva na léky proti AIDS a dalším nemocem chráněna pro nadnárodní firmy po 20 let podle tzv. Dohody o obchodu s intelektuálním vlastnictvím (TRIPS), která byla přijata jako závazná pro země WTO [1] v roce 1994. Tato dohoda s neobvykle silnými sankcemi při jejím porušování, ovlivňovala (kromě mnoha dalšího) velmi negativně přístup řady postižených zemí k levným lékům. Tak např. Jihoafrická republika přijala v roce 1997 zákon, podle kterého vláda může dovážet levné generické léky ze zahraničí. Tento zákon však nemohl být v praxi používán, neboť 41 nadnárodních farmaceutických firem rozjelo proti jihoafrické vládě soudní řízení zaštítěné právě existencí TRIPS. Léky na AIDS se tak do JAR vůbec nedostaly a kvůli tomu zemřelo mnoho set tisíc lidí (v JAR tehdy na AIDS umíralo na 5000 lidí týdně, dnes zhruba 6000 týdně)! Podobný soud vede dnes švýcarská farmaceutická společnost Novartis proti Indii.

V roce 2001 se na ministerské konferenci WTO v katarském Doharu na nátlak řady zejména afrických zemí rozhodlo o přijetí deklarace, podle níž je třeba TRIPS interpretovat volněji a s přihlédnutím k „hlavnímu cíli, zajištění veřejného zdraví“. Členské státy tak mohou např. nařídit povinné udělení licence na výrobu patentovaného léku, přičemž vládou určený licenční výrobce pak může daný lék produkovat podstatně levněji i bez svolení držitele patentu, kterému nicméně musí platit „poplatky v rozumné výši“. Při stavu národního ohrožení (např. pandemiích) mohou vlády nerespektovat patentová práva a kupovat a distribuovat levné generické léky. Patentovaná léčiva také mohou být prodávána a kupována i mezinárodně bez povolení držitele patentu a každá země má právo nakupovat na světovém trhu za nejlevnější cenu.

Jak americké korporace brání léčbě AIDS

Hlavní opozici proti tomuto byť zcela mírnému uvolnění patentových práv představuje kdo jiný než americká vláda. Jako každá správná buržoasní demokracie je i americká vláda zcela ve službách finančního kapitálu a velkých společností, které ve Washingtonu intenzivně lobují za své zájmy. V tomto případě je řeč o jednom z nejmocnějších lobistů vůbec, o Farmaceutických výrobcích a výzkumnících Ameriky (PhRMA), za kterým stojí 48 farmaceutických a biotechnologických koncernů z USA (včetně Pfizer a Merck). Na jejich nátlak tak např. USA dlouhodobě diplomaticky i obchodně vystupují proti Brazílii, která chce vyrábět licenčně lék proti AIDS, nelfinavir, což se právě nelíbí severoamerickým kapitalistům.

Ale co víc, vláda USA vyvinula silný nátlak zcela minimalizovat vliv Doharské deklarace z roku 2001. V dvojstranných obchodních smlouvách s jinými státy a zejména v připravované skrz naskrz neoliberální Smlouvě o celoamerické zóně volného obchodu (FTAA), kterou chce USA vnutit zemím Latinské Ameriky, stanovuje mnohem striktnější pravidla. Ta prodlužují patentovou ochranu léků ještě déle než je původních 20 let, zvyšují sankce za „nedovolený“ dovoz či výrobu levných léků a nařizují, že licenčním výrobcem patentového léku nemůže být ani zčásti soukromý subjekt, což v zemích s chudým zdravotnickým rozpočtem (což jsou téměř všechny země Třetího světa) znamená prakticky úplnou nemožnost výroby levných léků. Hyenismus americké vlády (resp. korporací, které jsou skutečnou vládou Ameriky i světa) se nezastavil ani před pokusy bránit okamžité a nutné pomoci dodávkami nejdostupnějších (tj. i nejlevnějších nepatentovaných) léků v případech živelných katastrof jako jsou záplavy, zemětřesení a tsunami. I tato humanitární pomoc měla být firmám dobře proplacena!

A na druhou stranu, jako zajímavost; po tzv. antraxového poplachu, kdy FBI v Americe rozesílala poštou obálky s antraxovým práškem, aby vytvořila ovzduší strachu a ohrožení islámským terorismem, se Bush (a vláda Kanady) rozhodl použít nátlaku na farmaceutické firmy, aby prudce snížily cenu antibiotika ciprofloxacinu, kterým se antrax léčí. Takže zatímco v zahraničí americká vláda intenzivně brojila proti levné léčbě, která mohla zachránit miliony obyvatel chudých zemí před brzkou smrtí na AIDS, s levnou ochranou svého vlastního obyvatelstva (a nutno zdůraznit že především svých aktivních ozbrojených sil a záloh) před pouze hypotetickým nebezpečím bioteroristického útoku problémy neměla. Ve prospěch Bushe (opravdu zcela unikátní situace!!) však musí být řečeno, že se nedávno rozhodl konečně zařadit generické léky do svého 15 mld. plánu PEPFAR na pomoc řadě nejpostiženějších zemí světa.

Chřipka, „zlí ptáci“ a zisk ze strachu

Ovšem problémem není jenom AIDS. Statisíce lidí ročně zemřou taky na obyčejnou chřipku. Ne, nejedná se o nějaké zmutované chřipky, nejedná se o H5N1 ani o strašlivou „španělskou chřipku“ (která nicméně v letech 1918–20 zabila na 45 milionů lidí). Jedná se o chřipku, při které si doma lehneme do postele, vezmeme si LÉKY a napijeme se horkého čaje. Tím chřipku, v Evropě jednu z nejběžnějších nemocí lidské rasy, hravě zaženeme, pokud nám samozřejmě netáhne na osmdesátku. Ale lidé v Africe umírají hned vedle nakažených AIDS na prostou chřipku. Léky, kterými se léčíme, pro Afričany neexistují. Proč? Důvod je ten samý jako s AIDS – západní nadnárodní koncerny nastavily extrémně vysoké monopolní ceny, které jim mají zajistit mimořádné zisky. O co více je to horší, že umírání v případě AIDS je „pochopitelné“ – jedná se o smrtelnou neléčitelnou chorobu. Ale umírání na chřipku, pokud se nejedná o nějakou zmutovanou pandemickou verzi, je tragická, „nepochopitelná“ událost.

Ovšem zisk je třeba vytloukat i z lidí na bohatém Severu. K tomu se může docela dobře hodit strach z „hrozné epidemie“. Nejedná se však o AIDS, ale o ptačí chřipku H5N1, která se začala před několika lety vyskytovat v jihovýchodní Asii. Jakmile několik lidí v jihovýchodní Asii zemřelo na tuto zmutovanou chřipku, kterou přenášejí ptáci, začala západní média strašlivou hysterii o blížící se pandemii, podloženou jen velmi spornými fakty (často i dezinterpretacemi seriózních výzkumů). A jakmile se v novinách, televizorech a rádiích ozvaly „zaručené“ zprávy o H5N1, začali tisíce lidí běhat do lékáren pro preventivní vakcínu (která NENÍ spolehlivou vakcínou na případnou pandemickou chřipku, ale jen variantou, která by mohla fungovat) a nadnárodní koncerny (a média) na lidském strachu zase utržily desetimiliónové zisky!

Mimochodem, v listopadu 2005 dotlačil prezident Bush americký Kongres k zřízení pohotovostního fondu proti ptačí chřipce (ve výši 7 mld dolarů), jehož součástí byla i jedna miliarda dolarů na nákup proti-chřipkového léku Oseltamviru (Tamiflu), Je zajímavé, že ex-ministr obrany USA, Donald Rumsfeld, patřil k bývalým členům správní rady a po celou dobu svého ministerského úřadu i k akcionářům firmy Gilead Sciences, která (to je náhodička) je držitelem patentu právě k tomuto medikamentu.   Takže místo aby se na metlu lidstva AIDS vydávali levné a účinné léky do nejpostiženějších zemí, vyhazují se obrovské částky na nákup léků, které nemusí fungovat, na nemoc, která možná nikdy nebude lidstvo ohrožovat! Skutečné riziko H5N1 viru ponechme na objasnění vědcům. Katastrofické scénáře operující s desítkami milionů mrtvých (jako za španělské chřipky) jsou nicméně velmi nepravděpodobné – nežijeme v době po 1. světové válce za strašné podvýživy a tyfu, a proti sekundárním infekcím máme účinná antibiotika. Při poslední světové pandemii (H3N2, 1968–69) zemřelo ostatně celosvětově asi 850 tisíc lidí (tedy o 300–400 tisíc více než běžně). Několik týdnů média šířila hysterii a jakmile lidé vykoupili za své úspory všechny vakcíny, začala média šířit daleko střízlivější zprávy – H5N1 nás zatím neohrožuje, atd… Najednou říkala pravdu.

Musí tolik lidí umírat?

Problém s umíráním milionů lidí na léčitelné (či alespoň zastavitelné) nemoci se nedá vyřešit, neopustíme-li pozici hájení výroby pro zisk ve prospěch systému výroby pro lidské potřeby. To se samozřejmě netýká jen samotné výroby farmaceutik. Nakonec problém patentových práv bránících výrobě a používání levných leků je jen jedním z důvodů masového umírání nemocných, kteří se nemohou léčit. Ale i další důvody – války, politické nepokoje, nesmírná ubohost z koloniálních dob zděděné zdravotnické infrastruktury v mnoha zemích Třetího světa, neoliberalismem zbídačené ekonomiky, které musí „splácet dluhy“, místo aby mohly financovat léčbu a prevenci, náboženské předsudky – to vše je přímo či nepřímo spojeno s hlavním problémem dnešního světa: existencí kapitalismu, který se již dávno stal brzdou rozvoje výroby a hlavní překážkou v dosažení blahobytu pro velkou většinu světové populace.

Patentová práva a zisky soukromých gigantů jsou principem, který dnes ovládá chod velké většiny světa. V tomto případě jsou jeho výsledkem zbytečně umírající lidé, což představuje tu nejnaléhavější výzvu ke změně. Výroba a vědecký vývoj léků a jejich distribuce musí být proto okamžitě převedeny pod kontrolu pracujících, vyvlastněny a dány k dispozici potřebám nemocných, mezi nimi samozřejmě i chudých a trpících ze zemí globálního Jihu. Stejně tak musí být okamžitě a bezpodmínečně zrušeny dluhy (údajné, neboť již tisíckrát dávno splacené v úrocích a úrocích z úroků) Třetího světa a tyto země musí dostat reparace za staletí plundrování jejich zdrojů a za genocidy, které v nich imperialismus spáchal. Pro celosvětovou společnost, kde budou vládnout pracující, tohle nebude problém či otázka ekonomických kalkulů. Nakonec vyléčení stamilionů lidí a jejich přežití otevře potenciál obrovského růstu hospodářství a sociálního i kulturního rozvoje dnes zpustošené většiny planety. V této otázce tedy platí více než kde jindy – jediné řešení je revoluce!

Adam, REVO Praha

[1] – WTO; Světová obchodní organizace, založená v roce 1994. Sdružuje aktuálně na 149 zemí světa (kupodivu včetně Kuby). Jde o organizaci aktivně prosazující neoliberální politiku v zájmu několika velmocí a otevírání trhů polokoloniálních zemí pro nadnárodní společnosti. Zároveň podporuje uzavřenost zemědělských trhů vyspělých zemí před vývozem produktů ze zemí globálního Jihu. Zcela ignoruje otázku zdraví, bezpečnosti práce, životního prostředí atd…  

Žádný komentář